Drony – bezpilotní letadla, nebo modely letadel?
V nabídce mnoha internetových i kamenných obchodů se v poslední době lze běžně setkat s tzv. drony, tedy různými létajícími zařízeními, jež v rukou civilního obyvatelstva nachází využití často jako hračky, nebo třeba jako profesionální fotografická technika.
Tento článek se zabývá otázkou, jaká pravidla pro používání takovýchto dronů vlastně platí. Co se například stane, pokud pilot s dronem rekreačně pořídí snímky přírody a tyto následně osloví novináře, který je bude chtít použít ve svém médiu a nabídne pilotovi odměnu, když mu dovolí snímky otisknout? Může pilot takovouto smlouvu uzavřít?
Regulace dronů v českém právu vychází ze zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon“), z předpisů Ministerstva dopravy a z odpovídajících unijních předpisů a mezinárodních smluv, jejichž obsah ovšem v této oblasti přebírají a upřesňují zmíněné vnitrostátní předpisy. Hlavním východiskem české úpravy přitom je, že letadlem se rozumí zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu. Pro účely zákona se nepovažuje za letadlo model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg. S letadly pak lze podle zákona provozovat například letecké práce, rekreační a sportovní létání, nebo jiné aktivity. Pro tyto činnosti je zpravidla vyžadováno povolení Úřadu pro civilní letectví, dodržování příslušných předpisů a plnění dalších povinností. Výjimky z tohoto režimu jsou stanoveny pro vybrané kategorie letadel, nebo pro vybrané způsoby jejich použití.
Konkrétnější úpravu ve vztahu k dronům obsahuje předpis Ministerstva dopravy č. L 2, pravidla létání, ve svém doplňku X – bezpilotní systémy. V úvodu tohoto doplňku jsou obsaženy také definice pojmů „bezpilotní letadlo“ a „model letadla“. Podle zákona přitom platí, že pokud se zařízení považuje za model letadla, pak se podstatná část povinností a omezení stanovených v zákoně a dalších předpisech na toto zařízení nevztahuje. Tak třeba povinnost evidovat letadlo v leteckém rejstříku se logicky nemůže vztahovat na něco, co není letadlem. Rovněž se podle zákona nemůže jednat o letecké práce, pokud k jejich provádění není využíváno letadlo. Z uvedeného plyne, že otázka, zda daný dron lze považovat za model letadla, anebo zda bude spadat do režimu bezpilotních letadel, je v mnoha ohledech zásadní. Pokud je totiž dron modelem letadla, obsah doplňku X představuje pouze doporučení pro jeho provoz. Výjimku tvoří ustanovení o prostorech, kde lze dron provozovat, která se uplatní vždy závazně. Naopak, pokud nebude splněna definice modelu letadla nebo vzletová hmotnost tohoto modelu překročí 20 kg, je nutno se řídit pravidly obsaženými v doplňku X v plném rozsahu. V závislosti na dalších kritériích přichází do úvahy i jiné povinnosti.
Vzhledem k zásadnosti otázky, zda se o model letadla jedná anebo ne, by se mohlo zdát legitimní očekávat, že kritéria pro posouzení této otázky budou objektivní, tedy že při pohledu na ten či onen dron bude možno s konečnou platností tuto otázku zodpovědět. Tak tomu bohužel ale není. Definice totiž stanoví kritéria objektivní, ale také kritéria, která lze označit jako subjektivní. Lehce vyhodnotitelným objektivním kritériem je, zda je dron schopen nést člověka na palubě. Rovněž bude možné objektivně posoudit, zda je dron vybaven zařízením umožňujícím automatický let na zvolené místo. Kladná odpověď na jednu z těchto dvou otázek automaticky znamená, že se o model letadla nejedná.
Poněkud obtížněji hodnotitelnými kritérii pro zařazení dronu do kategorie modelů letadel je podmínka používání pouze pro soutěžní, sportovní nebo rekreační účely a dále nutnost přímého řízení pilotem v jeho vizuálním dohledu. Při posuzovaní těchto kritérií netřeba chodit daleko pro případy, kdy nebude zřejmé, zda se jedná například o užití rekreační, nebo ne. Pro ilustraci lze odkázat na situaci v úvodu. Jak bude pak pilot prokazovat, že snímky nepořídil za účelem zisku, ale pouze rekreačně? A co se pak stane s právním režimem dronu? Bude dron kvůli jednomu případu „nepovoleného“ použití nutno již nadále považovat za bezpilotní letoun? Anebo se jedná o bezpilotní letoun pouze po dobu jeho používání v rozporu s definicí modelu letadla? Takovéto nejistotě se zřejmě nelze při použití výše zmíněných subjektivních kritérií úplně vyhnout.
Závěrem lze konstatovat, že pro nadějné piloty dronů možná není úplně optimální, když při pohledu na dron nelze vždy jednoznačně odpovědět na otázku, zda se jedná o model letadla, anebo o bezpilotní letoun, a tedy nelze definitivně zjistit rozsah povinností s provozem tohoto dronu spjatých. Byť se z textu zákona zdá, že existuje kategorie „modelů letadel“, jež jsou z působnosti zákona definitivně vyňaty, z dalších předpisů plyne, že s modelem letadla stačí provést jeden špatný manévr – zahnout za roh a ztratit přímý vizuální dohled – a náhle se z modelu letadla stává bezpilotní letoun. Zda je to tak správné, toť otázka.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



