Články

Vaše nejdůležitější právo, o kterém jste nikdy neslyšeli - tak nazval profesor chicagské právnické fakulty Eric Posner právo být zapomenut ve své reakci[1] na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Google Spain[2], kde Soudní dvůr dovodil existenci tohoto práva na základě interpretace evropské směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Nově by mělo být právo být zapomenut výslovně zakotveno v obecném nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně osobních údajů. Obecný přístup k návrhu nařízení schválili ministři spravedlnosti členských států letos v červnu.

Za dva roky fungování mediace v České republice se z tohoto alternativního způsobu řešení sporů stal fenomén, který v odborné právnické veřejnosti nechává klidným jen málokoho. Pro velké množství sporných stran se jedná o spásnou metodu přinášející rychlé a efektivní řešení, pro jiné představuje pouze ztrátu času. Jaká je pravda? Aby pro vás poodhalil tajemství jejího fungování, připravil Právní prostor ve spolupráci s předním českým mediátorem JUDr. Martinem Svatošem, Ph.D. seriál Úvod do mediace.

Od 1. ledna 2016 budou mít plátci DPH povinnost poskytovat finančnímu úřadu údaje z daňových dokladů prostřednictvím tzv. „kontrolního hlášení“.

Ustanovení § 570 až § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která upravují problematiku právního jednání vůči nepřítomné osobě, jsou svým charakterem i systematickým zařazením poněkud zvláštní. Dokonce se zdá, že právě zde jejich místo není, a to přes to, co se čte v důvodové zprávě k těmto ustanovením. Přitom lze nová ustanovení § 570 odst. 2 a § 573 uvítat, neboť zatím v občanském zákoníku scházela a přitom byla velmi potřebná.

Od 1. ledna 2016 nebude muset 90 % společností zveřejňovat výsledovku. Účetní závěrku pak budou moci sestavit ve zjednodušeném rozsahu.

V souladu s rozhodovací praxí Úřadu po ochranu hospodářské soutěže odkazující na judikaturu Evropského soudního dvora platí, že uchazeči o veřejnou zakázku jsou oprávněni prokázat splnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím referencí společnosti, která s předmětným uchazečem tvoří koncern, a to aniž by mezi sebou zakládali a prokazovali subdodavatelský vztah ve smyslu § 51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách.

Osobní údaje vždy patřily mezi cenné zboží, jejich hodnota se však mnohonásobně zvýšila s rozvojem digitalizace. Dalo by se proto předpokládat, že ruku v ruce se s tímto rozvojem zvýší i právní ochrana, která by zamezila či alespoň omezila jejich zneužití. Bohužel ne vždy se to daří.

Od 1. dubna 2015 vstoupila v účinnost novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí („zákon EIA“), která nám přináší řadu změn nejen v samotném procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí, ale také v navazujícím řízení, zejména v územním a stavebním řízení podle stavebního zákona.

Bitcoin by se, velmi zjednodušeně řečeno, dal definovat jako internetová open-source peer to peer platební síť, v jejímž rámci lze k platebním transakcím používat stejnojmennou kryptoměnu. Kryptoměna představuje digitální měnu, která je určitým způsobem šifrovaná, a to z důvodu využití řetězení digitálních podpisů jednotlivých převodů.

Daňový řád je komplexním právním předpisem, který sám upravuje mnohé zásady typické pro daňové řízení. Ve svém ust. § 262 pak přímo vylučuje užití správního řádu, a tak by se na první pohled mohlo zdát zřejmé, že správní řád se v daňovém řízení jednoduše nepoužije.

Docentka JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., se v sérii příspěvků zabývá účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dnes se zaměří na problematiku soukromých a veřejných listin, jimž se zákoník věnuje v ustanoveních § 565 až § 569.

Více než v polovině zemí Evropské unie existuje trestněprávní postih za pomluvu. International Press Institute (IPI) vydal v červenci 2014 souhrnnou zprávu (aktualizovanou v březnu 2015) s komparací úpravy trestného činu pomluvy v evropských zemích, jejich vztahu k civilněprávní úpravě ochrany osobnosti a standardům práva na svobodu projevu.

Jeden ze základních prvků, na nichž je postavena exekuce prováděná soudními exekutory, představuje institut generálního inhibitoria vymezeného v § 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EŘ“ či „exekuční řád“). Jeho smyslem a účelem je zamezit zmenšování rozsahu majetku povinného, jakmile se dozví o exekuci vedené proti jeho osobě, tedy po doručení vyrozumění o zahájení exekuce.

Nemožné podoby práva ve smyslu rozvodu manželství a odklonů mohou znamenat též možnosti jiného než soudního řešení ukončení manželství za života obou manželů. Pokud jde o novou právní hmotněprávní úpravu rozvodu, znali jsme ustanovení § 24 zákona o rodině, který nyní upravuje § 755 nového občanského zákoníku.

Poslední měsíce žilo mnoho obyvatel České republiky procesem s lékařem a bývalým politikem Davidem Rathem. Odborná i laická veřejnost se vyjadřovala k jednotlivým provedeným důkazům, procesnímu postupu krajského soudu i taktice obhajoby, kterou bývalý hejtman Středočeského kraje zvolil.

Předkládaný článek se zaobírá dnes velmi aktuální problematikou postavení dítěte jako poplatníka poplatku za komunální odpad[1]. V současnosti je totiž „veden boj“ hned na několika frontách, který se týká řešení relativně časté praxe správců místních poplatků, kteří vyměřují poplatek za komunální odpad dětem již v době jejich nezletilosti a poté, co tyto osoby nabydou zletilosti (plné svéprávnosti), tyto dlužné částky, které často dosahují až např. 15 tisíc Kč[2], po těchto „čerstvě zletilých“ vymáhají, a to i formou exekučních příkazů.

„S radou a souhlasem Senátu“ může prezident jmenovat nového soudce a právě získání onoho souhlasu se může stát nejtěžší částí celého jmenovacího procesu. Senát v celém procesu hraje velmi významnou roli a právě zde se může nejvíce ventilovat nespokojenost členů Kongresu s jinak nesouvisející politikou prezidentské administrativy. Celý schvalovací proces je také velmi rigidně svázaný zdvořilostními pravidly a zvyklostmi, které schválení mohou ještě více zkomplikovat.

S účinností od 1. ledna 2013 byl zákonem č. 396/2012 Sb. rozšířen § 312 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jako “OSŘ”) o ustanovení umožňujícím nahrazení vůle povinného v souvislosti s postižením jiné pohledávky. Nejedná se v tomto případě o další způsob provedení exekuce, spíše o snahu umožnit efektivnější provedení exekuce postižením pohledávky povinného, jejíž splatnost je svázána s budoucími právními skutečnostmi či právním jednáním.

Ochrana základních práv v rámci Rady Evropy a Evropské unie se zaměřením na právo na soukromí v dnešní digitální době byla tématem letošního ročníku mezinárodní letní školy organizované studentským spolkem Common Law Society na Patejdlově boudě v Krkonoších od 12. do 26. července 2015.

Ústava Spojených států, která vznikla na konci 18. století, nemohla v žádném případě předjímat situaci 20. a 21. století, takže dnes do výběru soudců Nejvyššího soudu vstupuje celá řada aktérů, kteří v době vzniku Ústavy nebyly známi. Jednak růstem počtu členů Senátu a jednak i růstem jeho agendy se senátní nápad musel rozdělit specializovaným výborům. To byl i případ výboru pro soudnictví, který dnes hraje ve jmenovacím procesu velkou roli.

Na základě zákona č. 396/2012 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2013 k významné změně způsobu postižení majetkových práv povinného v družstvu, když, mimo jiné, byla do občanského soudního řádu vložena ustanovení §§ 320aa a 320ab, na základě kterých je v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce možno postihnout účast povinného v družstvu, tj. postihnout jeho členská práva a povinnosti.

Nejvyšší soud Spojených států (dále také SCOTUS, Supreme Court of the United States) je vrcholem federální soudní soustavy a zároveň je nejvyšší autoritou v otázkách výkladu Ústavy. V kombinaci s precedenčním systémem common law se tak Nejvyšší soud stal velmi významným aktérem v otázkách nejenom právních ale i politických.

Od 10. ledna 2015 se aplikují nová pravidla ohledně příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Vrcholí okurková sezona, notoričtí stěžovatelé na počasí se konečně dočkali příjemných čtyřicítek ve stínu, klienti i soudci užívají zasloužené dovolené, a tak mi konečně zbyl čas, abych dopsal svou retrospektivu za 5. ročníkem odborného kongresu Právní prostor 2015. Tento kongres se konal v závěru dubna v hotelu Jezerka pod podtitulem „(Ne)možné podoby práva“.

To, že z občanského soudního řádu „zmizel“ § 76b, je dnes již dobře známou skutečností. Méně vžité je však povědomí o tom, do jaké podoby se úprava předběžného opatření proti domácímu násilí přeměnila. Na první pohled nevýznamné novoty však podstatným způsobem ovlivnily průběh řízení a vůbec jeho charakter. V následujících řádcích se pokusím popsat průběh řízení o předběžném opatření a zejména zdůraznit odlišnosti zavedené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.