Exekutoři – nepopulární, leč nezbytná právnická profese

Na úvod přednášky JUDr. Plášil přiblížil reálnou situaci v Československu po listopadu ‘89, kdy se každý občan cítil být rozeným podnikatelem a očekával zázračné zbohatnutí. Málokdo z těchto lidí však tušil, co za povinnosti musí plnit, a tak není divu, že tato nezodpovědnost brzy vedla u mnohých z nich k zadlužení. Za minulého režimu byly exekuce politicky neúnosné, a proto i interní instrukce tehdejšího Ústředí české advokacie zakazovala postupovat proti komukoli, kdo dlužil méně než 2 500 korun, což byla na tehdejší poměry značná suma peněz.

Na počátku 90. let byly všechny exekuční tituly dle slov viceprezidenta Plášila pouhým cárem papíru. Poslanci napříč politickým spektrem si uvědomili, že je potřeba s fenoménem špatně vymahatelných pohledávek něco udělat dříve, než se z něj stane celospolečenský problém. Výsledkem byl zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, který specifikuje způsob vymáhání pohledávek v rámci soukromé činnosti soudního exekutora. Kultivace právního prostředí v otázkách vymáhání pohledávek vedla ruku v ruce k ustavení Exekutorské komory dne 30. října 2001, jíž je JUDr. Vladimír Plášil v současnosti viceprezidentem.

Jak z přednášky několikrát vyplynulo, největším problémem exekutora je financování jeho činnosti. Právník komory Jiří Flam se této problematice podrobně věnoval z hlediska současné legislativní úpravy.

Ústavní soud zastává názor, že exekutor je svým způsobem podnikatel. Jeho odměna je vypočtena percentuálně z vymožené částky, celý proces si však musí hradit sám. Statistický údaj hovoří o tom, že je vymoženo zhruba 40 % vymáhaných pohledávek, a proto se často hovoří o podnikatelském riziku. Na druhou stranu však exekutor nemá právo z úřední povinnosti klienta odmítnout, a to ani v tak absurdních situacích, kdy je proti povinnému vedeno 15 exekucí a dluží přes milion korun, a je tedy jasné, že nebude vymoženo nic. Jenom pro zajímavost - v současné době je v České republice vedeno kolem 4 a půl milionu exekucí, které jsou vedeny 160 exekutory. Je tedy zřejmé, že všechnu práci nezvládnou sami, a musí si najímat zaměstnance.

Jeden z dotazů padl na návrh dluhové amnestie. Mgr. Flam označuje tuto možnost za problematickou, neboť pokud by zde byla vytvořena možnost nekonečného oddlužení, dostali bychom se zpět do dob, kdy byla pohledávka pouhým cárem papíru. “Jsou zde lidé, kteří za 9 let procházejí už druhým cyklem oddlužení,” dodal.

Přítomné dále zajímala špatná pověst exekutorů. JUDr. Plášil ji zdůvodnil především absencí pevných historických kořenů této profese u nás. Například ve Francii, kde jsou exekuce prováděny už od 14. století, je exekutor váženou osobou. Tuto skutečnost také připsal snaze některých politiků získat body v předvolební kampani, neboť populistické heslo “zatočíme s exekucemi” se v zemi s tak vysokým počtem zadlužených občanů jako je ČR jistě uchytí. V rámci Evropské unie zaujímáme nelichotivé druhé místo.

Profese exekutora je nepopulární, leč nezbytná. Oba přednášející se shodli na tom, že je lepší, pokud o exekutorech není slyšet a mají klid na svou práci. Málokterý ministr spravedlnosti se totiž exekutorů zastane, dokazuje to i historická zkušenost časté nesoučinnosti ministerstva s Exekutorskou komorou.

Na závěr vám přinášíme rozhovor s viceprezidentem Exekutorské komory JUDr. Vladimírem Plášilem.

Uvítal byste nějaké konkrétní změny v legislativě?

Já bych především uvítal, kdyby byl soudní exekutor skutečně brán jako další sloup soudní moci, protože je nezávislý a zajišťuje vymahatelnost práva. To znamená, aby se na něj nehledělo, jako na nezodpovědného podnikatele nebo snad nedej bože napůl kriminálníka.

Jak jste se dostal k Vaší profesi? Co Vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Po předchozí praxi v justici a prokuratuře jsem byl deset let v advokacii. Za těch deset let mi velmi vadilo, že když jsem klientům vysoudil pohledávku, tak si mohli s rozsudkem podložit nohu stolu nebo použít jako tapetu, protože nebylo možné přes státní výkon rozhodnutí něco efektivního vymoci. Řekl jsem si, jestli bych to nezkusil sám. Byl jsem si vědom, že jdu do něčeho, o čem nevím, jak to dopadne.

Máte nějaký zajímavý zážitek z poslední doby?

Z poslední doby zajímavý ani veselý zážitek nemám. Zažil jsem ale několik šikanózních insolvenčních návrhů, které povinní podali den před nařízenou dražbou, aby ji zmařili. V těchto případech kvituji přístup insolvenčních soudů, pokud k návrhu soudního exekutora nařídí předběžné opatření, kterým mu povolí dražbu dokončit, s tím, že výtěžek jde pro insolvenci. To je ta nejlepší škola pro dlužníky, kteří takto úmyslně maří výkony.

Někteří studenti práv by se chtěli stát exekutory. Je něco, co byste jim doporučil?

Pokud by začal po škole jako absolvent, tak by musel odsloužit koncipientskou tříletou praxi, a poté složit odbornou zkoušku, čímž by se stal kandidátem soudního exekutora. Ve chvíli, kdy by se uvolnil úřad, mohl by se o něj ucházet. Pokud si někdo svůj profesní růst takto nastaví, protože zákon to předpokládá, tak má šanci být dobrým exekutorem.