Články

Léčebné konopí je v České republice již několik let tématem budícím zájem široké veřejnosti. Přesto se však ohledně tohoto tématu stále šíří řada mýtů a nepřesností. Rovněž je s podivem, že dosud existuje pouze malé množství lékařů předepisujících léčebné konopí a lékáren vydávajících léčebné konopí. Cílem tohoto článku je nastínit právní rámec pro léčebné konopí a stručně shrnout podmínky pěstování, distribuce a výdeje léčebného konopí pacientům.

Předkládaný příspěvek se věnuje zejména teoretickým konceptům, které jsou spojeny se vznikem ústav nebo s jejich změnami, ať už se jedná o změny parciální, nebo komplexní, kdy dochází k přijetí zcela nových ústavních listin. Ústavy se obecně spolu s vývojem společnosti kontinuálně přizpůsobují aktuálním okolnostem, proto jsou změny těchto dokumentů relativně časté.

V první části článku byl představen právě probíhající projekt INFORM, financovaný Evropskou komisí skrze program Justice (JUST) 2014-2020, na kterém pracuje devět partnerských institucí z Bulharska, České republiky, Francie, Itálie, Kypru, Německa, Nizozemí, Polska a Slovenska na rozšíření povědomí a rozvoji odborného vzdělávání ve vztahu k soudcům, soudnímu personálu a praktikujícím právníkům.

Institut žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je zakotven v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „SŘS“). V praxi se využívá zejména v případech, kdy dojde k neoprávněnému zásahu do práv jednotlivce v důsledku vydání rozhodnutí správního orgánu, které je v rozporu se zákonem.

Profesní etika je jakýsi soubor pravidel, která dopadají na konkrétní profese. S vymezením etických pravidel se pak setkáváme zejména v profesích, jejichž představitelé přichází do kontaktu s lidmi (lékaři, psychologové, právníci), neboť ti musí řešit velmi citlivé problémy, lidé si k nim přichází pro radu, když sami věci nerozumí.

Rozsudek rakouského Nejvyššího soudního dvora („OGH“) týkající se identifikace pozemků bude mít dalekosáhlý dopad na užívání evropského dědického osvědčení (EDO) v praxi.

Dne 14. 1. 2017, jak jsme již dříve avizovali, vstoupila v účinnost novela zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů („ZOK“) znovu zavádějící tzv. kodeterminaci, neboli povinnou participaci zaměstnanců v orgánech obchodních společností, které mají nad 500 zaměstnanců v trvalém pracovním poměru.

„Je třeba zachovávat řád.“ „Co to je řád?“ řekl malý princ. „To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé.“[1]

Z tisku se pravidelně dozvídáme, že s každým novým televizním fantasy seriálem či komiksovým filmem se ve Spojených státech amerických rodí děti se jmény hlavních hrdinů těchto děl, popřípadě si křestní jména mění i dospělí, kteří se v tomto žánru zhlédli. Je jen otázkou času, než se tento trend dostane i k nám. Právní úprava v České republice je oproti tomu na první pohled podstatně přísnější.

Zákon o DPH s plánovanou účinností od ledna 2019 nově vymezí okruh osob povinných k dani a dále ekonomickou činnost, což se kromě jiných dotkne všech jednatelů, fyzických osob. Právě ekonomická činnost je jedním z hlavních kritérií sloužících k posouzení povinnosti k DPH.

Mnoho zaměstnanců je více či méně často vysíláno na pracovní cesty. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Povinnost jezdit na pracovní cesty není automatická, zaměstnavatel se musí se zaměstnancem na vyslání (vysílání) na pracovní cestu dohodnout.

JUDr. Martina Doležalová, Ph.D., vystudovala Právnickou fakultu UK a pokračovala ve studiu na Université Libré de Bruxelles v Belgii (evropské právo, mediace). Je advokátkou a zapsanou mediátorkou, předsedkyní sekce ADR České advokátní komory, přednášející na PF UK v Praze a CEVRO Institutu VŠ a členkou mezinárodní organizace advokátů UIA. V rozhovoru nám prozradí například něco o kariéře mediátora a budoucnosti mediace jako jedné z mimosoudních metod řešení sporů.

Poučovací povinnost je nedílnou součástí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). Obecně je tato povinnost zakotvena již v samém úvodu OSŘ, a to konkrétně v § 5, který ukládá soudu, aby účastníkům poskytl poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Přestože již máme nějaký čas po volbách do zastupitelstev obcí („komunální volby“), pokládáme i tak za přínosné se s odstupem času a nadhledem ohlédnout za nedávnými komunálními volbami, především za jejich systémem, nyní již bez emocí, a také s prezentací některých výsledků.

Ochrana osobních údajů má řadu specifických odstínů v závislosti na oblasti či situaci, na kterou je aplikována. Členové soudcovských a právnických profesí přitom představují příklad osob, které se potkávají s touto problematikou hned z několika úhlů pohledu; jako zástupci či zaměstnanci správců údajů, jako subjekty údajů i jako profesionálové zastupující či posuzující práva třetích osob.

Směnky a jejich zákonné náležitosti podrobně upravuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, v platném znění (dále jen „zákon směnečný a šekový“). Směnkou se rozumí listinný cenný papír se zákonem stanoveným obsahem, v němž výstavce buď sám slibuje, že zaplatí jiné osobě určitou peněžitou částku (tzv. vlastní směnka) nebo zaplatit tuto částku určité osobě přikazuje (tzv. cizí směnka).

Od 18. října 2018 platí povinná elektronizace ve veřejných zakázkách, a to pro komunikaci v zadávacích řízeních podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“) a pro zvláštní postupy, tedy dynamický nákupní systém a zadávání zakázek dle rámcových dohod.

Podle § 90 odst. 1 z. v. ř. platí, že nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86 z. v. ř., rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy a zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem, popřípadě není-li klamavé.

Objednatelova práva z vad závisí na tom, zda se vada považuje za podstatné či nepodstatné porušení smlouvy o dílo. Kdy je porušení smlouvy podstatné a kdy nepodstatné, stanoví OZ v obecné rovině pro všechny druhy smluv v § 2002.

Zajištění bezpečného pracoviště a pracovních podmínek je jednou ze základních povinností zaměstnavatelů. Úprava bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci je obsažena rovnou v desítkách českých právních předpisů a v bezmála stovce evropských.

Ve zdravotnických oborech snad neexistuje osoba, která by se nesetkala s pojmem protipadělková směrnice. Dvě slova vzbuzující povyk ze strany osob oprávněných k výdeji léčivých přípravků veřejnosti (dále také jako „oprávněná osoba“ či „oprávněný subjekt“), typicky pak farmaceutů.

Podle § 2615 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „OZ“) má dílo vady, pokud neodpovídá smlouvě. Proto je důležité ve smlouvě (či v jejích přílohách) co nejpřesněji popsat parametry díla, tj. jaké vlastnosti (funkční, materiálové, estetické) má dílo mít.

Jmenováním do exekutorského úřadu stát přenáší na soudního exekutora část své vrchnostenské moci, neboť s pověřením exekutorským úřadem je spojena pravomoc vykonávat exekuční a další činnost. Při výkonu exekuční činnosti exekutor vystupuje v postavení orgánu veřejné moci a je úřední osobou. Vedením exekuce ho pověřuje exekuční soud.

Ve dnech 30. listopadu až 1. prosince se konala 16. mezinárodní konference o právu v kyberprostoru Cyberspace 2018, kterou již tradičně pořádal Ústav práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Právní prostor.cz je mediálním partnerem konference, kterou jsme si nemohli nechat ujít.

Světem sportovní arbitráže aktuálně znovu hýbe kauza Mutu[1] a Pechstein[2], která otevírá otázky zavřené dlouhou dobu do trezoru a spočívající mj. v postavení mezinárodní sportovní arbitráže vedené u Arbitrážního soudu pro sport (Court of Arbitration for Sport - ve zkratce CAS)[3], jehož sídlo je ve švýcarském městě Lausanne a který působí jako nejvyšší orgán rozhodující meritorně s konečnou platností spory ve sportovní oblasti.