Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte II. část: Odklad povinné školní docházky

Článek “Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte” si můžete přečíst zde.

Odklad povinné školní docházky obecně

Povinná školní docházka začíná pro dítě počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. Tedy pro dítě narozené před 1. 9. je stanovena povinnost zahájit školní docházku v roce 6. narozenin, pokud mu není povolen odklad. Na to pak navazuje povinnost zákonného zástupce přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 1. dubna do 30. dubna kalendářního roku, v němž má dítě povinnou školní docházku zahájit.

Ředitel školy může odložit dítěti začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud:

a) dítě není tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé,

b) o to požádá písemně zákonný zástupce dítěte v době zápisu, tedy v době od 1. dubna do 30. dubna daného kalendářního roku,

c) žádost zákonného zástupce je doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa[1].

O možnosti odkladu a náležitostech žádosti je rodič zástupcem školy informován již při zápisu, zejména pak v případech, kdy osoba provádějící zápis může mít s ohledem na průběh zápisu pochybnosti o vyspělosti dítěte.

Pokud tedy dítě není s ohledem na svůj tělesný nebo duševní vývoj dostatečně připraveno na nástup do školy, tato skutečnost je příslušnými odborníky potvrzena a mezi rodiči panuje shoda, není vyřízení odkladu pro dítě nikterak složitou záležitostí. Postačí ve stanovené lhůtě podat žádost o odklad, a to i pouze jedním z rodičů, a následně doložit příslušné doklady. Následně ředitel příslušným rozhodnutím začátek povinné školní docházky o jeden školní rok odloží. Rozhodnutí o odkladu povinné školní docházky je v případě ředitelů škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí samostatným správním rozhodnutím v oblasti státní správy.

Školský zákon pamatuje i na možnost, kdy se u žáka projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost až po nástupu v prvním roce plnění povinné školní docházky. V takovém případě může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok až dodatečně, v průběhu prvního pololetí školního roku.

Odklad povinné školní docházky v případech neshody rodičů

V případě, že mezi rodiči shoda ve věci odkladu nepanuje, je procesní postup složitější. Předně je nutno splnit podmínku podání žádosti o odklad, tuto může podat pouze jeden z rodičů. Musí při tom dbát na dodržení zákonné lhůty do 30. 4. daného roku. V návaznosti na to ředitel školy zahájí příslušné správní řízení o odkladu.

Pokud je ředitel školy následně seznámen se záporným stanoviskem druhého rodiče, nemůže bez dalšího v řízení pokračovat. Rozhodnutí, zda by měla být docházka odložena, totiž spadá do oblasti výkonu rodičovské odpovědnosti, tato přísluší oběma rodičům a ředitel není oprávněn postupovat dle svého názoru proti vůli jednoho z rodičů. Ředitel proto řízení o odkladu přeruší a pokračovat v něm může až v případě, že bude mezi rodiči dosažena shoda, nebo mu bude doloženo soudní rozhodnutí v záležitosti výkonu rodičovské odpovědnosti.

Rozhodnutí soudu ve věci rodičovské odpovědnosti

Jedná se o stejnou situaci, jakou je spor o volbu školského zařízení, neboť se zcela nepochybně jedná o záležitost pro dítě významnou ve smyslu § 877 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Nedosáhnou-li tedy rodiče ve věci odkladu školní docházky shody, rozhodne ve věci soud na návrh jednoho z rodičů.

Návrh může podat kterýkoli z rodičů, je však logické, že nejspíše se bude rozhodnutí soudu domáhat ten z rodičů, který se snaží dosáhnout odkladu. Je záhodno postupovat bez zbytečného odkladu, aby se potřebná řízení stihla ukončit před zahájením školní docházky a v době možného nástupu již bylo ve věci rozhodnuto.

Procesně platí stejná pravidla, která jsem popsala v článku Neshoda rodičů ve věci vzdělání nezletilého dítěte, tedy vychází se z ustanovení § 466 a následujících zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) se všemi příslušnými specifiky tohoto řízení.

Stejně jako při rozhodování o volbě školy je pro soud zásadním kritériem nejlepší zájem dítěte. Pro posouzení věci je však nutno se zabývat jinými skutečnostmi, než pro výběr vzdělávacího zařízení. Klíčové je totiž zjistit, zda dítě je či není tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé pro školní docházku, tedy zda je pro dítě lepší školní docházku zahájit, či zda by to pro něj představovalo nepřiměřenou zátěž.

Tělesný a duševní vývoj dítěte musí soud posuzovat na základě odborných posouzení. Stěžejní dle mého názoru bude závěr pedagogicko-psychologické poradny, jakožto zařízení specializovaného pro posuzování tzv. školní zralosti u dětí. Tyto poradny disponují příslušnými odborníky na vzdělávání a dětskou psychologii. Jedním z podkladů při jejich posuzování je i sdělení mateřské školy, kam dítě dochází a jejíž pedagogové dítě dobře znají. Nelze přehlédnout, že poradny případně pracují pak i s dětmi, které nastoupily i přes nedostatečnou zralost a mají pak ve škole značné problémy; pracovníci poradny tak mají značné zkušenosti s touto problematikou i ve složitějších případech.

Důležité pro řízení může být rovněž vyjádření dětského klinického psychologa, který k poznatkům poradny může doplnit další klíčová zjištění (např. k osobnosti dítěte, sociální zralosti, posouzení jeho specifických rysů apod.), případně i vyjádření ošetřujícího lékaře, pokud by odklad byl odůvodňován více nedostatečným tělesným vývojem.

Mám za to, že odborné vyjádření pedagogicko-psychologické poradny a případně klinického psychologa a odborného lékaře představují dostatečný podklad pro posouzení školní zralosti dítěte a není třeba ustanovovat znalce, neboť se nejedná o natolik složitou otázku, aby vyžadovala posouzení znalecké. Nicméně pokud by byl znalec ke zkoumání této otázky ustanoven, měly by jeho závěry nepochybně zásadní vliv na výsledek řízení.

Otázkou je, nakolik by v řízení měl hrát roli názor dítěte. Není pochyb o tom, že soud by si měl názor dítěte zjistit, a to s ohledem na participační práva dítěte, jejichž význam je v judikatuře, zejména Ústavního soudu, opakovaně vyzdvihován. Mám však za to, že zatímco v případě volby vzdělávacího zařízení má názor dítěte své místo, ve věci možného odkladu by jeho názor neměl hrát stěžejní roli. Dítě totiž je schopno si utvořit názor na výběr školy (například podle spolužáků, osoby učitelky apod.), není však schopno posoudit, nakolik je na školní docházku připravené. Dítě není schopno odhadnout, ani posoudit, jak zvládne učivo, nakolik bude schopno se několik hodin soustředit na výuku a kooperaci s učitelem a spolužáky, nakolik bude schopno zvládnout v některých ohledech fungovat samostatně apod. Z těchto důvodů mám za to, že přání dítěte mělo hrát roli spíše v případech hraničních, tedy pokud dle odborníka je dítě schopno školu zvládat a překonat obtíže spojené s nedostatečnou vyspělostí. Typickým příkladem je situace, kdy dítě není dostatečně vyspělé v sociální oblasti, zatímco v ostatních ano, a přeje si nastoupit společně se svými kamarády z mateřské školy. Za takovéto situace je na místě přání dítěte zohlednit, neboť společnost kamarádů mu může pomoci překonat obtíže spojené se sociální adaptací ve třídě a škole.

Po provedeném dokazování rozhodne soud rozsudkem, případně je samozřejmě možné podat ve věci odvolání. Poté, co rozsudek nabude právní moci, je nutno pokračovat ve správním řízení o odkladu, které bylo původně zahájeno u ředitele školy.

Dokončení řízení o odkladu povinné školní docházky

Je nutno upozornit, že základní škola není účastníkem v řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti. Je tedy na rodičích, aby školu o výsledku řízení u soudu informovali. Jakmile ředitel školy obdrží příslušný rozsudek s doložkou právní moci, rozhodne o pokračování ve správním řízení o odkladu povinné školní docházky.

Podle výsledku řízení u soudu pak ředitel školy buď řízení o odkladu zastaví, pokud soud dovodí, že je v zájmu dítěte povinnou školní docházku zahájit. Nebo může ředitel v řízení o odkladu pokračovat, pokud soud takový postup shledá v zájmu dítěte. V takovém případě lze důvodně očekávat, že ředitel odklad povolí, je-li žádost doložena výše popsanými dokumenty.

Závěr

Jak je z výše uvedeného zřejmé, celá věc je procesně poněkud komplikovaná a zdlouhavá. Z tohoto důvodu je nutno řešit věc bez zbytečného odkladu a postupovat tak, aby do data nástupu do školy byla již veškerá řízení, včetně správního řízení o odkladu u ředitele školy, pravomocně ukončena. Pokud je o povolení odkladu rozhodnuto až po zahájení školní docházky a dítě již absolvuje nástup do základní školy a teprve poté se vrací zpět do školy mateřské, jedná se zcela nepochybně o situaci pro dítě velmi zatěžující a stresující. Rovněž ji může dítě vnímat jako své selhání. Proto by měli rodiče k celé situaci přistupovat zodpovědně a pokud možno dítě ušetřit jak nejistoty, tak soudních řízení a případě nedostatečné vyspělosti dítěte se na odkladu v klidu domluvit.

---

[1] Viz ustanovení § 37 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).