Soudní exekutoři a informační povinnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím
V březnu letošního roku Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudní exekutoři nejsou povinnými osobami podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, ale jsou podnikatelskými subjekty, i když na ně stát delegoval některé pravomoci, které jinak přísluší soudům.
Zpráva byla v médiích vyložena tak, že soud exekutorům podnikatelské postavení založil. To však není pravda, jen je deklaroval, podobně jako to učinil zákonodárce již před přijetím exekučního řádu nebo Ústavní soud před více než deseti lety.
Zákon exekutorovi ukládá povinnost dohlížet na řádný výkon činnosti jeho úřadu. Užití termínu „úřad“ ve spojení s činností soudního exekutora se však v historii exekutorství nejednou ukázalo jako ne zrovna šťastné řešení. Pojem exekutorský úřad totiž není v zákoně nikterak vysvětlen. Pod pojmem úřad se většinou rozumí správní úřad jako organizační složka státu, ale exekutor je fyzickou osobou, kterou stát jmenoval do exekutorského úřadu. Proto na něj v minulosti bylo mnohdy nahlíženo jako na představeného v čele skutečného úřadu s důsledky s tím spojenými. Exekutorský úřad je však pouhým souborem pravomocí. Proto by do postavení exekutorů jistě vneslo více jistoty, kdyby byl pojem úřad z exekučního řádu zcela vypuštěn a napříště by postačilo pouze uvedení jména a příjmení s označením „soudní exekutor“.
Avšak ani po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na veřejnosti zcela neutichly požadavky, aby do budoucna exekutoři jako podnikatelské subjekty měli mít i jiné povinnosti jako například zveřejňovat výroční zprávy nebo účetní závěrky. Otázkou však je, na základě jakého titulu by měli exekutoři podnikatelé mít zvlášť uloženu povinnost ve vztahu ke zveřejňování údajů z účetnictví. Žádný podnikatel nemá povinnost zveřejňovat údaje z účetnictví jen proto, že je podnikatelem. Taková povinnost vždy souvisí s dalšími skutečnostmi, například s jeho obratem, počtem zaměstnanců nebo zařazením do některé ze zvláštních kategorií stanovených zákonem. Soudní exekutoři nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, nehospodaří s prostředky státního rozpočtu, nejsou jejich příjemci, stejně tak nemají možnost podnikat prostřednictvím právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku. Většina soudních exekutorů má méně než 10 zaměstnanců a ani jejich obrat nedosahuje výše zakládající povinnost nechat si účetní závěrku zkontrolovat auditorem dle zákona o účetnictví. Rovněž nespadají do kategorie vybraných účetních jednotek, ani mezi subjekty veřejného zájmu. Fakticky jsou z hlediska zákona o účetnictví mikro účetními jednotkami. V tom ohledu proto na soudního exekutora nelze spravedlivě bez dalšího vznášet požadavek na zveřejňování údajů z účetnictví. Exekutor je podnikatelem na regulovaném trhu, jemuž zákonodárce vymezil okruh působnosti, cenu, za kterou bude služby poskytovat, a vykonává nad ním dohledovou i kárnou pravomoc. Otázka jeho hospodaření pak není věcí veřejného zájmu natolik významnou, aby veřejnost měla legitimní zájem se o ni vůbec zajímat.
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.



