Soudní exekutoři a informační povinnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím
V březnu letošního roku Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudní exekutoři nejsou povinnými osobami podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, ale jsou podnikatelskými subjekty, i když na ně stát delegoval některé pravomoci, které jinak přísluší soudům.
Zpráva byla v médiích vyložena tak, že soud exekutorům podnikatelské postavení založil. To však není pravda, jen je deklaroval, podobně jako to učinil zákonodárce již před přijetím exekučního řádu nebo Ústavní soud před více než deseti lety.
Zákon exekutorovi ukládá povinnost dohlížet na řádný výkon činnosti jeho úřadu. Užití termínu „úřad“ ve spojení s činností soudního exekutora se však v historii exekutorství nejednou ukázalo jako ne zrovna šťastné řešení. Pojem exekutorský úřad totiž není v zákoně nikterak vysvětlen. Pod pojmem úřad se většinou rozumí správní úřad jako organizační složka státu, ale exekutor je fyzickou osobou, kterou stát jmenoval do exekutorského úřadu. Proto na něj v minulosti bylo mnohdy nahlíženo jako na představeného v čele skutečného úřadu s důsledky s tím spojenými. Exekutorský úřad je však pouhým souborem pravomocí. Proto by do postavení exekutorů jistě vneslo více jistoty, kdyby byl pojem úřad z exekučního řádu zcela vypuštěn a napříště by postačilo pouze uvedení jména a příjmení s označením „soudní exekutor“.
Avšak ani po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na veřejnosti zcela neutichly požadavky, aby do budoucna exekutoři jako podnikatelské subjekty měli mít i jiné povinnosti jako například zveřejňovat výroční zprávy nebo účetní závěrky. Otázkou však je, na základě jakého titulu by měli exekutoři podnikatelé mít zvlášť uloženu povinnost ve vztahu ke zveřejňování údajů z účetnictví. Žádný podnikatel nemá povinnost zveřejňovat údaje z účetnictví jen proto, že je podnikatelem. Taková povinnost vždy souvisí s dalšími skutečnostmi, například s jeho obratem, počtem zaměstnanců nebo zařazením do některé ze zvláštních kategorií stanovených zákonem. Soudní exekutoři nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, nehospodaří s prostředky státního rozpočtu, nejsou jejich příjemci, stejně tak nemají možnost podnikat prostřednictvím právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku. Většina soudních exekutorů má méně než 10 zaměstnanců a ani jejich obrat nedosahuje výše zakládající povinnost nechat si účetní závěrku zkontrolovat auditorem dle zákona o účetnictví. Rovněž nespadají do kategorie vybraných účetních jednotek, ani mezi subjekty veřejného zájmu. Fakticky jsou z hlediska zákona o účetnictví mikro účetními jednotkami. V tom ohledu proto na soudního exekutora nelze spravedlivě bez dalšího vznášet požadavek na zveřejňování údajů z účetnictví. Exekutor je podnikatelem na regulovaném trhu, jemuž zákonodárce vymezil okruh působnosti, cenu, za kterou bude služby poskytovat, a vykonává nad ním dohledovou i kárnou pravomoc. Otázka jeho hospodaření pak není věcí veřejného zájmu natolik významnou, aby veřejnost měla legitimní zájem se o ni vůbec zajímat.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



