Veřejné zakázky: Dotazníky spokojenosti

Zda lze či nelze použít dotazníky spokojenosti předchozích zákazníků dodavatele pro hodnocení uchazeče o veřejnou zakázku, rozhodoval Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 6 As 135/2026. Podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se takové dotazníky vztahují k odlišným zakázkám a neprokazují kvalitu nabízeného plnění. Tyto dotazníky navíc překládá uchazeč, takže vybere pouze příznivé reference, a opomíjí se tak případy, kdy uchazeč řádně neplnil. Nejsou tak zárukou kvality budoucího plnění.

Podle Nejvyššího správního soudu však kvalita dřívějších obdobných služeb může být ukazatelem kvality budoucího plnění. V daném případě šlo o zajišťování správy ploch veřejné zeleně, což představuje obsahově typizovanou činnost spočívající v soustavném a opakovaném zajišťování běžných údržbových prací jako je sečení trávy, ořez dřevin, úklid, výsadba, zálivka a další standardní zahradnické a provozní úkony. Kvalita takových služeb bude závislá na zkušenostech dodavatele jako celku; na jeho provozních postupech, organizaci práce, technickém vybavení atp.

Dotazníky obsahovaly 5 stanovených otázek zaměřených na řádnost plnění (např. Byly předmětné služby poskytovány ve stanovených termínech?), přičemž za kladné odpovědi získal uchazeč body, a čím více dotazníků s kladnými odpověďmi předložil, tím více bodů získal. Takové hodnotící kritérium umožňuje srovnání nabídek podle historie dodavatele, přičemž je dle soudu zcela racionální předpokládat, že dodavatel s nejlepšími referencemi bude schopen dosahovat stejných parametrů kvality i nadále. Stoprocentní jistotu nelze mít nikdy.

Soud tedy uzavřel, že kritérium kvality může mít rovněž podobu dotazníků spokojenosti s kvalitou služeb dodavatele.