Výslech bez obhájce porušuje Unijní právo

Maďarsko a Česká republika tím, že obecně povolují, aby podezřelé nebo obviněné osoby byly vyslechnuty bez obhájce, pokud se obhájce nedostaví ve stanovené lhůtě, porušily právo Unie. Právní předpisy těchto dvou členských států nelze odůvodnit skutečnostmi, jež jsou taxativně stanoveny v právu Unie, které umožňuje dočasně se odchýlit od práva na přístup k obhájci.

Směrnice o právu na přístup k obhájci v trestním řízení[1] stanoví, že podezřelé a obviněné osoby mají právo na přístup k obhájci dostatečně včas a takovým způsobem, aby mohly prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu.

V řízeních o nesplnění povinnosti zahájených proti Maďarsku a České republice vytýká Evropská komise těmto státům, že nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají z této směrnice. Právní předpisy těchto států totiž obecně umožňují vyslýchat zadržené podezřelé, resp. obviněné nebo osoby důvodně podezřelé ze spáchání trestného činu v nepřítomnosti jejich obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví ve lhůtě stanovené těmito právními předpisy. V Maďarsku činí tato lhůta dvě hodiny od okamžiku, kdy byl obhájce vyrozuměn o zadržení dotyčné osoby. V České republice činí tato lhůta 48 hodin od zadržení podezřelého. V tomto posledně uvedeném státě může výslech proběhnout i v případě, že je obhájce nedosažitelný.

Komise navíc vytýká Maďarsku, že ve svém vnitrostátním právu nepřijalo ustanovení k provedení specifických požadavků směrnice týkajících se vzdání se práva na přístup k obhájci.

Soudní dvůr žalobám Komise v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, že Maďarsko a Česká republika nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva.

Nejprve připomíná, že právo na přístup k obhájci zahrnuje mimo jiné právo podezřelých nebo obviněných osob na přítomnost obhájce a jeho aktivní účast při výslechu. V této souvislosti Soudní dvůr upřesňuje, že to znamená v zásadě fyzickou přítomnost obhájce.

Dále Soudní dvůr konstatuje, že cíli směrnice o právu na přístup k obhájci v trestním řízení je jednak posílení vzájemné důvěry členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států, která je nezbytná pro vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech, a to zejména zajištěním ochrany práv podezřelých a obviněných osob, jednak zajištění společné úrovně práva podezřelých nebo obviněných osob na spravedlivý proces v celé Unii. Tato směrnice proto vyčerpávajícím způsobem vyjmenovává důvody, na jejichž základě se lze dočasně odchýlit od práva na přístup k obhájci. Obě sporné vnitrostátní právní úpravy však obecně umožňují, aby podezřelé nebo obviněné osoby byly vyslýchány v nepřítomnosti obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví ve stanovené lhůtě, aniž se oprávněně opírají o tyto důvody pro stanovení odchylky, přičemž česká právní úprava připouští takový výslech i v případě, že je obhájce nedosažitelný.

Nakonec Soudní dvůr konstatuje, že v maďarském právu je sice právo na přístup k obhájci považováno za nezcizitelné právo, avšak podezřelé nebo obviněné osoby se mohou podle všeho rozhodnout, že tohoto práva nevyužijí. Takovou situaci lze přirovnat k rozhodnutí těchto osob „vzdát se“ práva na přístup k obhájci, jehož způsoby využití jsou rovněž upraveny směrnicí o právu na přístup k obhájci v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že Maďarsko tyto způsoby využití neprovedlo do vnitrostátního práva, porušilo tuto směrnici rovněž v tomto ohledu.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudků ve věcech C-660/24 a C-681/24

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.