Objektem trestného činu podle § 227 trestního zákoníku je nejen zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, nýbrž odvozeně také zájem věřitele na úplném zjištění majetku dlužníka

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel je věřitelem (oprávněným) v rámci exekučního řízení vedeného Exekutorským úřadem pro Prahu 1. Policejní orgán na základě oznámení stěžovatele zahájil v dubnu 2017 úkony trestního řízení ve věci přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 trestního zákoníku. Toho se měl dopustit dlužník stěžovatele (povinný) mj. tím, že v řízení před soudním exekutorem odmítl splnit zákonnou povinnost učinit pravdivé prohlášení o svém majetku a bez omluvy se nedostavil do sídla exekutora k soudnímu úkonu. Policie nejprve věc usnesením odložila, proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel jako poškozený stížnost, které bylo Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 2 vyhověno a na základě toho bylo zahájeno trestní stíhání povinného. Ten poté podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, které bylo státním zastupitelstvím vyhověno a policie poté podle § 159a odst. 1 trestního řádu věc usnesením odložila. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou však státní zastupitelství ústavní stížností napadeným usnesením zamítlo s tím, že byla podána osobou neoprávněnou. Své rozhodnutí přitom odůvodnilo zjištěním, že u přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku je poškozeným stát, nikoliv osoba oprávněného v rámci exekučního řízení. Je tak zřejmé, že stěžovatel není oprávněn podat si v rámci trestního řízení stížnost. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud a tvrdil, že usnesením státního zastupitelství byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 a násl. Listiny.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Právní věty:
Objektem trestného činu podle § 227 trestního zákoníku je nejen zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, nýbrž odvozeně také zájem věřitele na úplném zjištění majetku dlužníka. Neobstojí proto závěr obvodního státního zastupitelství, že objektem skutkové podstaty trestného činu je pouze zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, aby mohly náležitě zjistit majetek dlužníka, a že poškozeným je tak stát, nikoli stěžovatel jako věřitel, neboť i on měl zájem na úplném a pravdivém prohlášení tohoto dlužníka o svém majetku. Z tohoto důvodu navrhl nejen exekuci, ale i prohlášení o majetku, která dlužník zmařil, a byl-li jako exekuční věřitel nekonáním dlužníka poškozen, podal na něj také trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku.

Vykonával-li stěžovatel od samého počátku trestního řízení práva, která trestní řád poškozenému přiznává, a orgány činné v trestním řízení s ním takto jednaly, přijímaly jeho podání a věcně o nich rozhodovaly, aniž by jej upozornily na to, že nemá postavení poškozeného, přičemž i výkladem hmotněprávních norem podústavního práva lze jeho oprávnění dovodit, jeví se postup obvodního státního zastupitelství, které mu v napadeném usnesení postavení poškozeného nepřiznalo, jako formální a překvapivý. Nepřijetím stížnosti stěžovatele k meritornímu projednání tak bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2820/18 je dostupný zde (170 KB, PDF).