Splatnosti jistoty za návrh na nařízení předběžného opatření

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č.j. 4 Cmo 338/2013-32

Jistota za návrh na nařízení předběžného opatření byla zavedena do občanského soudního řádu v podobě ustanovení § 75b novelou č. 59/2005 Sb. účinnou od 1. 4. 2005. Pokud nastane výjimečná situace, může se účastník obrátit na soud, aby upravil poměry předběžným opatřením, a to i před zahájením řízení. Problém je v praxi v tom, že účastníci se pokaždé na soud neobracejí s návrhy na vydání předběžného opatření ve výjimečných situacích, ale podávají je jako prostředek procesního nátlaku na druhou stranu ve snaze využít její minimální možnosti obrany před rozhodnutím o návrhu. Druhý problém spočívá v tom, že nařízením předběžného opatření, které se později může ukázat (zejména v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu) nezákonným, může vzniknout nemalá újma povinnému – vezměme do úvahy, že nejčastěji dochází předběžným opatřením k „zablokování“ nemovitosti v katastru či „zmrazení“ účtu. Smyslem jistoty, kterou zákon stanoví na 10 000 resp. 50 000 Kč (ve věcech podnikatelských), je alespoň částečné odškodnění vzniklé újmy ze složených peněz.

Zákon ovšem stanoví i okamžik splatnosti jistoty a říká, že je navrhovatel povinen ji složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření. To je formulace problematická a takové je i komentované rozhodnutí. Zákon totiž nutí navrhovatele, aby de facto skládal peníze v hotovosti u soudu, a to v době internetového bankovnictví, a to ještě v některých případech v situacích, kdy je pokladna soudu uzavřena. Může totiž nastat potřeba neprodleného vyhlášení předběžného opatření (§ 76c odst. 1 o. s. ř.) v době, kdy soud nemá „úřední hodiny“, například i o svátcích, víkendech či v noci. Z těchto důvodů lze mít o právní větě vyslovené v komentovaném rozhodnutí pochybnosti.

Situace byla v tomto případě taková, že dne 3. 12. byl podán návrh a zároveň peníze poukázány (odeslány) na účet soudu, na který došly až den po rozhodnutí (4. 12.). To je situace jednoznačná, protože v den rozhodnutí (týž den, kdy byl podán návrh) prostě soud neměl povědomí o tom, že se jistota nachází na jeho účtu. Avšak slova zákona o „složení“ jistoty nelze v dnešní době evidentně ztotožňovat jen s hotovostní platbou v pokladně soudu, ale i s jiným nepochybným doložením skutečnosti, že navrhovatel učinil potřebné a nevratné kroky (nejčastěji v rámci bezhotovostního styku) směřující k tomu, aby peníze ve výši jistoty došly na účet soudu. Pokud je prokáže, neměl by soud odmítnout návrh na nařízení předběžného opatření pro nesložení jistoty. K tomu je třeba ještě dodat, že podle ustanovení § 167 odst. 2 ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř. je i pro usnesení rozhodující stav v době jeho vydání a ne vždy soud rozhoduje o návrhu na předběžné opatření týž den, kdy je návrh podán. Může se tak stát, že ke dni podání návrhu jistota složena nebude, avšak bude složena ke dni vydání usnesení, což by měl soud vzít vždy také do úvahy.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde