Rovné zacházení u mezinárodních veřejných zakázek

V případě neexistence mezinárodní dohody uzavřené mezi Evropskou unií a třetí zemí v oblasti veřejných zakázek se hospodářské subjekty z této třetí země nemohou dovolávat ustanovení směrnice relevantní v této oblasti[1], aby se mohly domáhat účasti v zadávacím řízení v Unii za rovných podmínek jako uchazeči z členských států nebo třetích zemí, které takovou dohodu uzavřely. S ohledem na výlučnou pravomoc Unie v oblasti společné obchodní politiky nejsou vnitrostátní orgány oprávněny uplatňovat na hospodářské subjekty ze třetích zemí, které s Unií neuzavřely takovou mezinárodní dohodu, vnitrostátní ustanovení provádějící pravidla obsažená v této směrnici.

Chorvatský zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku na výstavbu železniční infrastruktury spojující dvě města v Chorvatsku. Kolin Inșaat Turizm Sanayi ve Ticaret (Kolin), společnost založená v Turecku, napadla legalitu rozhodnutí o zadání zakázky jinému uchazeči. V rámci této žaloby žádá příslušný vnitrostátní soud Soudní dvůr o upřesnění okolností, za nichž zadavatelé mohou po uplynutí lhůty pro podání nabídek požadovat na základě příslušné směrnice v oblasti zadávání veřejných zakázek od uchazečů, aby opravili nebo objasnili své původní nabídky.

Soudní dvůr se vyjádřil k přípustnosti žádosti, která mu byla předložena.

Uvedl, že Unie je ve vztahu k některým třetím zemím vázána mezinárodními dohodami, především Dohodou Světové obchodní organizace o vládních zakázkách (dohoda o vládních zakázkách), které vzájemným a rovným způsobem zaručují přístup hospodářských subjektů na trhy s veřejnými zakázkami. Podle směrnice použitelné na veřejnou zakázku, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, musí zadavatelé z členských států poskytnout hospodářským subjektům ze třetích zemí, které jsou stranami takové dohody, podmínky, které nejsou méně příznivé než podmínky uplatňované na hospodářské subjekty Unie. Hospodářské subjekty z těchto třetích zemí se mohou dovolávat ustanovení této směrnice.

Naproti tomu se hospodářské subjekty ze třetích zemí, které jako Turecko neuzavřely s Unií takovou mezinárodní dohodu, nemohou účastnit zadávacího řízení v Unii a domáhat se rovného zacházení ve srovnání s uchazeči z členských států nebo třetích zemí vázaných takovou dohodou. Stejně tak se nemohou dovolávat ustanovení relevantní směrnice v oblasti veřejných zakázek za účelem zpochybnění rozhodnutí o zadání předmětné zakázky.

Nakonec měl Soudní dvůr za to, že otázka přístupu hospodářských subjektů ze třetích zemí k zadávacím řízením v členských státech spadá do oblasti, v níž má Unie výlučnou pravomoc. Pokud jde o tento přístup, členské státy nejsou proto oprávněny vytvářet nebo přijímat právně závazné akty s obecnou působností, a to ani v případě, kdy Unie nepřijala akty použitelné v této oblasti.

V případě neexistence takového aktu, je na zadavateli, aby v každém jednotlivém případě posoudil, zda je třeba do zadávacího řízení připustit hospodářské subjekty ze třetích zemí, které neuzavřely s Unií mezinárodní dohodu v oblasti veřejných zakázek. Pokud takový hospodářský subjekt zpochybňuje průběh řízení, může být jeho žaloba zkoumána pouze z hlediska vnitrostátního práva, a nikoli z hlediska unijního práva.

Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že vnitrostátní orgány nemohou od veřejných zadavatelů vyžadovat, aby na hospodářské subjekty ze třetích zemí, které neuzavřely s Unií mezinárodní dohodu, uplatňovaly vnitrostátní předpisy provádějící pravidla obsažená ve směrnici o zadávání veřejných zakázek.

V důsledku toho prohlásil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za nepřípustnou.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozhodnutí ve věci C-652/22

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES.