Ochrana osobních údajů

Správce však může poskytnout informace pouze o kategoriích příjemců, je-li nemožné identifikovat tyto příjemce nebo je-li žádost zjevně nedůvodná nebo nepřiměřená

Občan požádal Österreichische Post, jež je hlavním provozovatelem poštovních a logistických služeb v Rakousku, aby mu sdělila totožnost příjemců, kterým zpřístupnila jeho osobní údaje.

Tuto žádost založil na obecném nařízení o ochraně osobních údajů EU (ONOOÚ). Toto nařízení stanoví, že subjekt údajů má právo získat od správce informace o příjemcích nebo kategoriích příjemců, kterým jeho osobní údaje byly nebo budou zpřístupněny.

V odpovědi na žádost občana se Österreichische Post omezila na uvedení, že v rozsahu povoleném zákonem využívá osobní údaje v rámci své činnosti jako správce databáze adres a že tyto údaje nabízí obchodním klientům pro marketingové účely. Občan tedy podal proti Österreichische Post k rakouským soudům žalobu.

V průběhu soudního řízení Österreichische Post informovala občana, že jeho údaje byly předávány klientům, včetně inzerentů v zásilkovém obchodě a kamenných obchodech, IT podniků, správců databází adres a sdružení, jako jsou charitativní organizace, nevládní organizace nebo politické strany.

Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který rozhoduje v posledním stupni, se táže, zda má správce podle ONOOÚ na výběr, zda sdělí buď konkrétní totožnost příjemců, nebo pouze kategorii příjemců, anebo zda má subjekt údajů právo být informován o jejich konkrétní totožnosti.

Rozsudkem z dnešního dne Soudní dvůr odpověděl, že v případě, že osobní údaje byly nebo budou zpřístupněny příjemcům, je správce povinen sdělit subjektu údajů na jeho žádost totožnost těchto příjemců. Správce může poskytnout informace pouze o kategoriích dotčených příjemců pouze tehdy, pokud (ještě) není možné identifikovat tyto příjemce. Je tomu tak i v případě, že správce doloží, že žádost je zjevně nedůvodná nebo nepřiměřená.

Soudní dvůr zdůraznil, že toto právo subjektu údajů na přístup je nezbytné k tomu, aby subjekt údajů mohl vykonat jiná práva, která mu přiznává ONOOÚ, jako je právo na opravu, právo na výmaz („právo být zapomenut“), právo na omezení zpracování, právo na námitku proti zpracování nebo právo na soudní ochranu pro případ utrpěné škody.

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-154/21