Činí tak přesto, že policejní orgán vyhledal a za stanovených podmínek také provedl důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 164 odst. 3 tr. řádu). Proto jsou ve spisu všechny důkazy, které byly provedeny v přípravném řízení. Autor se tedy následně zabývá odpověďmi na tyto dvě otázky. Co zapříčiňuje stav, kdy v obžalobě nejsou obsaženy důkazy ve prospěch obviněného, přestože byly získány v průběhu vyšetřování a jsou obsaženy ve spisu? Jak lze zabezpečit, aby v obžalobě byly obsaženy důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného? Autor současně přináší také návrhy de lege ferenda.
Zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností
Policejní orgán postupuje ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Tato základní zásada trestního řízení, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností,[1] je promítnuta v § 164 odst. 1 větě první tr. řádu, podle něhož policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek také provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 164 odst. 3 věta první). Proto má policejní orgán konající vyšetřování povinnost vyhledat (opatřit) a v zákonem stanoveném rozsahu provést i důkazy svědčící ve prospěch obviněného.
Cílem tohoto postupu má být zjištění skutkového stavu tak, aby obžaloba byla podána pouze tehdy, je-li státní zástupce přesvědčen, že v řízení před soudem bude schopen prokázat vinu obviněného. Proto policejní orgány věnují maximální úsilí vyhledání a provádění usvědčujících důkazů, avšak důkazy ve prospěch obviněného nezřídka pomíjejí. Na to musí obhájce reagovat návrhy na doplnění dokazování, a pokud jim není vyhověno, tak návrhy na přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem, příp. i podnětem k výkonu dohledu státním zastupitelstvím vyššího stupně. Obviněný může zpochybnit kterýkoliv důkaz opatřený orgány činnými v trestním řízení nejen tím, že se k němu vyjádří nebo navrhne tomuto orgánu provedení jiného důkazu, nýbrž i tím, že sám opatří a předloží důkaz (§ 89 odst. 2 tr. řádu), kterým hodlá své stanovisko doložit či potvrdit nebo kterým vyvrátí závěry plynoucí z důkazů v neprospěch obviněného, opatřených orgány činnými v přípravném řízení.
Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností umožnila, že i obviněný nebo jeho obhájce mohou navrhovat a předkládat důkazy ve všech stadiích trestního řízení a v hlavním líčení je i provádět (§ 215 odst. 2, 3 tr. řádu), a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Pro obhajobu má tato zásada nepříznivý důsledek v tom, že orgány činné v trestním řízení již nemají povinnost objasňovat skutečný stav věci a při svém rozhodování z něj vycházet, nýbrž musejí zjišťovat pouze skutkový stav věci, o němž nemají důvodné pochybnosti, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nemusejí také ověřovat všechny okolnosti případu všemi dosažitelnými prostředky, nýbrž jsou povinny pouze přezkoumat všechny okolnosti případu, nikoliv již všemi dosažitelnými prostředky.
Kdy státní zástupce podává obžalobu?
Obžaloba je rozhodnutím svého druhu ve smyslu § 119 odst. 2 a contrario tr. řádu, proti němuž není přípustný opravný prostředek. Doručením obžaloby soudu končí přípravné řízení. Alternativou podání obžaloby je návrh státního zástupce na potrestání ve zkráceném přípravném řízení (§ 179d tr. řádu) a návrh na schválení dohody o vině a trestu (§ 175b tr. řádu).
Podmínkou podání obžaloby státním zástupcem k příslušnému soudu je to, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud (§ 176 odst. 1). Při posuzování této podmínky se nezřídka odlišuje názor policejního orgánu a státního zástupce na straně jedné od názoru obhajoby na straně druhé. V nemalém počtu případů neshledává obhájce podmínky pro podání obžaloby. Někdy usuzuje, že je nutné doplnit dokazování, a to především dle návrhů, které již v průběhu vyšetřování podal, avšak byly odmítnuty jako nadbytečné, zpravidla bez dostatečného a přesvědčivého zdůvodnění. Jindy obhájce usuzuje, že podání obžaloby není namístě, protože nebyly splněny podmínky pro podání obžaloby dle § 176 odst. 1 tr. řádu, protože byl možný jiný procesní postup dle některého z ust. § 171 až 173, § 307 až 314 tr. řádu nebo dle § 70 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, podle konkrétních okolností daného případu.
Státní zástupce má podat obžalobu vždy, když přetrvává důvodné podezření ze spáchání stíhaného skutku obviněným a toto podezření nebylo rozptýleno dokazováním provedeným v průběhu vyšetřování za dodržení zásad uvedených v §§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu. To platí i za situace, když ve věci byly v přípravném řízení opatřeny důkazy, z nichž některé obviněného usvědčují a jiné naopak podezření ze spáchání trestného činu vyvracejí nebo zeslabují, pokud závěr o tom, že skutek, pro nějž se vede trestní stíhání, nespáchal obviněný, závisí na hodnocení těchto rozporných důkazů, které připouštějí ještě reálnou možnost, že obviněný je pachatelem trestného činu (NS 5 Tz 174/2001).
Obžalobu je nutné podat i tehdy, pokud existují dvě rovnocenné skupiny navzájem si odporujících důkazů, z nichž jedna skupina svědčí o spáchání skutku a jiná tento závěr vyvrací. Podobně je státní zástupce povinen podat obžalobu, pokud existuje pochybnost, zda se stal skutek, pro nějž je vedeno trestní stíhání, přičemž zjištění, které z odporujících si důkazů jsou pravdivé, může učinit jen soud po jejich vykonání v hlavním líčení za užití zásad bezprostřednosti a ústnosti (NS 2 Tzn 120/1997).
V každém případě je nutné v přípravném řízení provést všechny důkazní prostředky potřebné k prokázání skutkového stavu, přičemž státní zástupce nesmí postupovat tak, že by v přípravném řízení neprovedl či nezajistil část důkazů významných pro zjištění skutečností rozhodných z hlediska zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu či osoby pachatele, a to ani tehdy, jestliže by tyto skutečnosti neuplatnil v podané obžalobě (srov. NS 4 Tz 20/2003).
Náležitosti obžaloby
Státní zástupce si je vědom toho, co musí obsahovat obžaloba. Řadu let byly v § 177 tr. řádu obsaženy čtyři náležitosti obžaloby. Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. musí s účinností od 1. 9. 2020 obžaloba obsahovat pět náležitostí:
- označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
- jméno a příjmení obviněného (a konkrétní údaje o něm),
- žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán (a bližší specifikace skutku),
- návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání,
- odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
Nově byl do § 177 tr. řádu vložen důvod uvedený pod písm. d), který obsahuje návrh na uložení trestu. Proto je dosavadní důvod uvedený pod písm. d) od 1. 9. 2020 uveden pod písm. e).
Kdy je skutek odůvodněn a doložen důkazy?
Podle ust. § 177 písm. e) tr. řádu musí obžaloba obsahovat odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. Proto má odůvodnění obžaloby obsahovat vylíčení prokázaných skutečností s odkazem na konkrétní zajištěné důkazy. Vzhledem k tomu, že není nutné doslovné reprodukování důkazů, tak státní zástupci zpravidla popisují jejich obsah, někdy výstižně, jindy méně, přičemž se při popisu důkazů nejednou nevyvarují jejich účelového zkreslení.
Beckův komentář k § 177 písm. e) tr. řádu uvádí: „Odůvodnění obžaloby je již po novele trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb. podstatně stručnější, neboť postačí v něm uvést: – odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů (§ 89 odst. 2), o které se toto odůvodnění opírá; státní zástupce zde spojí vylíčení prokázaných skutečností s poukazem na konkrétní důkazy opatřené v přípravném řízení, které v té souvislosti stručně zhodnotí; – právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona; zde je třeba odůvodnit zákonné znaky, které obviněný naplnil, poukazem na příslušné konkrétní zjištěné skutečnosti posuzovaného případu; – seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, označením důkazu (důkazního prostředku) s poukazem na příslušné číslo listu spisu (u svědků a znalců je třeba rozlišit návrh na jejich osobní výslech a návrh na přečtení protokolů o jejich výslechu, popř. u znalců též znaleckého posudku, podle příslušného ustanovení § 211); po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb. státní zástupce v obžalobě vždy uvede, které důkazy hodlá sám provádět v hlavním líčení před soudem (ke splnění povinnosti uvedené v § 2 odst. 5 páté větě a § 180 odst. 3 větě první za středníkem), zejména které svědky svědčící ve prospěch obžaloby zamýšlí sám před soudem vyslechnout podle § 215 odst. 2; od toho je nutno odlišovat to, že některé svědky, popř. další osoby, pouze navrhuje slyšet, kdy k osobnímu výslechu v hlavním líčení navrhuje zpravidla jen ty svědky, na jejichž osobním slyšení hodlá v hlavním líčení trvat; – odůvodnění dalších případně učiněných návrhů (např. ohledně obviněného, kterého v obžalobě označil jako spolupracujícího podle § 178a odst. 1 nebo 2).“[2]
Obhájci se v praxi běžně setkávají s tím, že ve spisu jsou kromě usvědčujících důkazů také důkazy ve prospěch obviněného, a přesto je státní zástupce v obžalobě vůbec nezmíní ani se s nimi nevypořádá. Zatímco u usvědčujících důkazů jsou v obžalobě uvedeny odkazy na konkrétní číslo listu spisu, důkazy ve prospěch obviněného státní zástupce neuvede.
Má obžaloba obsahovat důkazy ve prospěch obviněného?
Komentář Wolters Kluwer se k odůvodnění obžaloby dle § 177 písm. e) tr. řádu vyjadřuje výrazně šířeji než Beckův komentář, když uvádí: „Samotné odůvodnění obžaloby má obsahovat vylíčení prokázaných skutečností s odkazem na konkrétní zajištěné důkazy. Není nutné doslovné reprodukování důkazů, ale většinou je přehlednější výstižný popis jejich obsahu (aniž by však došlo k jejich zkreslení). Mají být popsány všechny relevantní důkazy, a to nejen usvědčující, ale i vyviňující. Po vylíčení důkazní situace má následovat jejich zhodnocení a na to navazující právní úvahy týkající se přiléhavosti zvolené právní kvalifikace apod. Není rozhodně namístě přehlížet či bagatelizovat důkazy vyvracející či zeslabující vinu obviněného, a to zejména je-li obžaloba podávána v případě skutkových pochybností. Je vhodné se rovněž vypořádat s obhajobou obviněného, kterou případně uplatnil v průběhu vyšetřování, včetně jeho právních námitek.“[3]
S cit. názorem lze z pohledu obhajoby obviněného plně souhlasit. Přesto většina státních zástupců v obžalobě uvádí výlučně nebo převážně jen usvědčující důkazy, zatímco vyviňující důkazy neuvádí. To nechápou obvinění, kteří se dotazují obhájce, proč byly v přípravném řízení provedeny důkazy vyvracející či zeslabující obvinění, a přesto o nich není v obžalobě ani zmínka, nebo jsou uvedeny a odmítnuty z různých důvodů.
Jaké důkazy neuvádí státní zástupce v obžalobě?
V praxi mnohý státní zástupce, bez ohledu na to, že ve spisu jsou i důkazy ve prospěch obviněného, v obžalobě uvádí pouze důkazy, které svědčí v neprospěch obviněného; ten v tom spatřuje porušení zákona a žádá po obhájci, aby neprodleně zjednal nápravu. „Zařiďte, aby státní zástupce uvedl v obžalobě důkazy, které byly provedeny ve vyšetřování a zpochybňují obžalobu. Nechápu, jak si mohl státní zástupce dovolit pominout v obžalobě důkazy, které jsou v můj prospěch.“
Pak má obhájce nesnadný úkol, a to vysvětlit klientovi, že státní zástupce neporušil zákon, a to proto, že mu § 177 písm. e) tr. řádu ukládá, aby v obžalobě odůvodnil žalovaný skutek a uvedl důkazy, o které toto odůvodnění opírá. Žalobci však není uložena povinnost uvést důkazy ve prospěch obviněného a vypořádat se s nimi.
To, že státní zástupce nemusí dle § 177 písm. e) tr. řádu uvést v obžalobě také důkazy vyvracející či zeslabující vinu obviněného a reagovat na ně, nemůže vzít obhajoba obviněného pouze na vědomí. Úprava obsažená v § 177 písm. e) tr. řádu totiž není v souladu s § 180 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se státní zástupce při podání a zastupování obžaloby řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu, mezi něž patří jak usvědčující důkazy, tak důkazy, které svědčí ve prospěch obviněného.
Státní zástupce zná spis, neboť vykonával dozor nad přípravným řízením, a je si vědom toho, že policejní orgán byl povinen postupovat ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. řádu), a proto prováděl důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného (§ 164 odst. 3 tr. řádu), vyjma případů, kdy odmítl provést důkazy navržené obhajobou. Dle § 180 odst. 2 věty druhé tr. řádu státní zástupce v řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Státní zástupce si je velmi dobře vědom toho, že v řízení před soudem je povinen dokazovat vinu obžalovaného (§ 2 odst. 5 tr. řádu), a proto si již při formulování obžaloby připravuje argumenty, které může využít při dokazování v hlavním líčení, a vzhledem k tomu zahrnuje do obžaloby zpravidla jen důkazy, které podporují obžalobu [§ 177 písm. e) tr. řádu].
Státní zástupce počítá i s tím, že podle § 181 odst. 1 tr. řádu dojde u soudu k přezkoumání obžaloby předsedou senátu za účelem zjištění, zda podaná obžaloba poskytuje pro další řízení spolehlivý podklad. K tomu Beckův komentář k § 181 odst. 1 tr. řádu uvádí: „Přezkoumání podléhá každá obžaloba podaná státním zástupcem. Obžaloba má v tomto smyslu dvojí význam. Technicky vzato představuje shrnutí (syntézu) vyšetřovacích materiálů v žalobním návrhu a jeho odůvodnění, což ve značné míře ulehčuje soudu orientaci a prověrku důkazního stavu. Vedle toho procesně vymezuje objem a rámec soudního projednávání, hranice trestní odpovědnosti konkrétní stíhané osoby, a tím jí dává i možnost přípravy náležité obhajoby v řízení před soudem.“[4]
Obhájci mohou v řadě případů dokladovat, že v žalobním návrhu a jeho odůvodnění nedochází ke shrnutí všech důkazů a dalších podkladů získaných ve vyšetřování, neboť obžaloba obsahuje zásadně jen důkazy, které usvědčují obviněného, včetně příslušného odůvodnění, zatímco důkazy ve prospěch obviněného nezmiňuje. Tak se však nenaplňuje předpoklad, že obžaloba a její obsah ulehčí soudu orientaci ve věci a prověrku důkazního stavu. V důsledku toho nedochází ani k tomu, aby obžaloba vymezovala rozsah projednávání soudu. Po přečtení obžaloby, která obsahuje jen důkazy, které usvědčují obviněného, může předseda senátu nabýt bez znalosti spisu mylného dojmu, že průběh hlavního líčení bude bezproblémový, protože důkazy ve prospěch obviněného nebyly v přípravném řízení zjištěny a obhajoba nebude moci obžalobu za pomoci důkazů účinně vyvracet nebo zpochybňovat. Skutečností však je, že vyviňující důkazy, které byly zjištěny v průběhu vyšetřování, státní zástupce v obžalobě neuvedl.
Pokračování článku přineseme na portálu Právní prostor v nejbližších dnech.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností byla vytvořena novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. a od 1. 1. 1994 nahradila v trestním řádu dřívější zásadu objektivní pravdy.
[2] P. Šámal a kol.: Trestní řád I. § 1 až 156, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2307.
[3] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, komentář, I. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 1329.
[4] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 2414.
Diskuze k článku ()