Návrh na zavedení trestného činu hanobení prezidenta republiky

Důvody předložení novely zákona

Pod novelu trestního zákoníku se kromě Z. Ondráčka podepsali i jeho spolustraníci Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček, dále také například Vítězslav Jandák či Stanislav Huml (ČSSD) nebo Zdeněk Soukup (ANO). Nové ustanovení by dle návrhu mělo být následovné: „Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“ Poslanci, kteří návrh podepsali, jej ospravedlňují především nedostatečnou ochranou hlavy státu a státních symbolů před urážkami a veřejným hanobením, které se v současné době neustále stupňují. Dle jejich slov se rovněž inspirují i obdobnou praxí v zahraničí, jako např. v Nizozemsku.

Trestání za osobní projevy

Trestní právo má obecně sloužit jako tzv. prostředek „ultima ratio“, ke kterému má být přistupováno až v nejkrajnějších případech. Především tehdy, není-li možné určitého člověka za jeho protiprávní jednání adekvátně postihnout mírnějšími prostředky – například pokutou nebo omluvou. Trestní právo tak má být využíváno jen ve výjimečných případech, a to z jednoho prostého důvodu – dochází jím často k nedobrovolnému a nucenému omezení osobní svobody, která je jedním z nejzákladnějších práv každého člověka. Nutno dodat, že svoboda projevu je jedním ze základních pilířů demokracie a musí tak být chráněna obzvlášť silně. Trestný čin hanobení prezidenta republiky s hrozbou odnětí svobody až do výše jednoho roku za projevy směřující proti jednomu konkrétnímu ústavnímu činiteli, který naopak musí být logicky připraven na obecně vyšší míru veřejné kritiky, je tak velmi nekompromisní hrozbou představující vcelku tvrdý postih. O výchovném charakteru trestu by se tak dalo polemizovat. Proto je nutné položit si otázku, za co by takovýto postih mohl být v demokratické společnosti – založené mj. na svobodě slova – reálně ukládán? Za skandování na ulici nebo vyjadřování se v tisku? Kdo ví.

Trestní zákoník momentálně zná trestný čin pomluvy, který plošně chrání před šířením nepravdivých skutečností o jiných osobách, způsobilých značnou měrou ohrozit jejich vážnost ve společnosti, a to pod hrozbou trestu odnětí svobody v krajním případě až na dvě léta – je-li skutek spáchán účinným způsobem (např. prostřednictvím médií). Provinění podstatně mírnějšího charakteru postihuje také přestupkový zákon ve svém ustanovení § 49 odst. 1, který kvalifikuje ublížení na cti formou urážky nebo posměchu jako jeden z přestupků proti občanskému soužití. V neposlední řadě poskytují ochranu proti neoprávněným zásahům do osobnostních práv i ustanovení § 81 a násl. nového občanského zákoníku. Ten v případě takovýchto druhů provinění zakotvuje právo na omluvu, případně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, nepředstavuje-li omluva dostatečný způsob nápravy.

Podle rozsáhlé judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jakož i Nejvyššího soudu ČR, jsou zároveň vůči politikům a ústavním činitelům – prezidenta republiky nevyjímaje – dány mnohem širší limity přípustné kritiky, než je tomu u řadových občanů. Prezident proto musí být, přirozeně vzhledem ke své funkci a svému veřejnému postavení, takto zvýšenou míru kritiky schopen akceptovat. Ochrana před pomluvami, veřejným hanobením nebo vulgárními útoky je tak v českém právu vcelku dostatečně ošetřena. Přes to vše by si prezident republiky neměl respekt a úctu ke své osobě vynucovat prostřednictvím zákonů a zaváděním nového trestného činu, ale zasloužit si je svým noblesním a příkladným chováním a svými činy hodnými úřadu nejvyššího ústavního činitele.

Závěrem

Trestný čin hanobení prezidenta republiky se tak zdá být velmi zpátečnickým krokem zcela neadekvátním zdejším poměrům. Do dnešní společnosti moderních technologií, umožňujících nepřeberné množství způsobů svobodného vyjadřování, tak prostě nepatří. Jeho nestandardnost podtrhuje i fakt, že cílí pouze na ochranu osoby prezidenta a ostatní (neméně důležité) ústavní činitele zcela opomíná. Co je opravdovým důvodem předložení takovéhoto návrhu zákona zrovna dnes, ať si každý domyslí sám. Přesto, že se od něho již mnoho původních podporovatelů distancovalo, jsou podobné návrhy a kroky poslanců jasným signálem k tomu, že základní pilíře demokracie je v dnešní době opět třeba bránit více než kdy jindy.