Rozhovor: Lukáš Potěšil - Změny v oblasti správního trestání vítám

V listopadu budete přednášet na dalším ročníku konference Právo ve veřejné správě. Na co konkrétně se mohou účastníci v rámci Vašeho příspěvku těšit?

V rámci mého příspěvku, jak ostatně již jeho název napovídá, se hodlám věnovat přiblížení podstaty a podoby nové právní úpravy v oblasti správního trestání, která je účinná od 1. 7. 2017. Rád bych účastníkům konference přiblížil povahu a východiska nové právní úpravy a seznámil je v základním možném rozsahu s jejím obsahem. Pochopitelně, že nebude možné zaměřit se detailně na všechna ustanovení. Hodlám se však, alespoň stručně, zaměřit na ustanovení klíčová a podstatné body nové právní úpravy, se kterou se ostatně může každý z nás prakticky setkat.

Jaké zásadní změny v oblasti správních deliktů, resp. přestupkového práva, nastaly?

Těch změn je poměrně hodně. Ostatně byly přijaty dva nové zákony – č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Na to navazuje ještě změnový zákon č. 183/2017 Sb., který novelizoval více jak 250 stávajících zákonů. Primárně se však jedná o nové a koncepční nazírání na systém správních deliktů a správního trestání a výslovné zakotvení hmotněprávní a procesní úpravy tam, kde jsme se po dlouhá léta potýkali s její absencí.

Co je podle Vás největším přínosem nové úpravy v oblasti správního trestání?

Jak jsem naznačil v odpovědi na předchozí otázku, změn je hodně a většinu z nich lze hodnotit pozitivně. Z mého úhlu pohledu je hlavním přínosem sjednocení původně nejednotné hmotněprávní a procesní úpravy většiny správních deliktů pod jednotný režim a označení přestupků, byť to na první pohled může působit poněkud nelogicky.

Vítáte tyto změny?

Osobně změny v oblasti správního trestání vítám. Ostatně bylo o ně usilováno dlouhá léta a je dobře, že se sny a představy naplnily. Je na (subjektivním) posouzení každého z nás, zda a v čem mohla nová právní úprava pomyslně „jít dál“, nebo naopak „zpět“, resp. zůstat. Nová právní úprava tudíž obsahuje ustanovení, která se použijí na případy a situace, které dříve vysloveně řešeny nebyly, pročež v praxi nastávaly výkladové problémy a nejasnosti. Ze začátku se ale jistě praxe bude potýkat s problémy a nástrahami, které přinesla nová právní úprava. Celkově však věřím, že nová právní úprava a následná aplikační praxe bude představovat pomyslný krok vpřed.

Jsou tyto změny dostačující? Je ještě prostor k nějakému zlepšení?

Pokud bych měl v této souvislosti uplatnit nějakou výtku, pak tu, že do jisté míry nebyla využita příležitost zamyslet se nad problematikou správního trestání koncepčně a že stejný pohled nebyl uplatněn na oblast správních trestů. Zde mám na mysli především horní hranice pokut obsažené ve zvláštních zákonech, které sice dosahují astronomických částek, ale v praxi nejsou ukládány buď vůbec, nebo při spodní hranici sazby. Zákonodárce se mohl obecně zamyslet nad hypertrofií správně trestní represe. Tomu zřejmě v budoucnu neujedeme. Jinak z pohledu vlastní nové právní úpravy můžeme diskutovat, nakolik je to či ono ustanovení povedené, v zásadě ale nejsou žádným velkým překvapením. Prostor pro vylepšení je dán vždy a všude. Dejme však nové právní úpravě a správním orgánům čas, nežli budeme do nové právní úpravy za každou cenu zasahovat. S řadou problémů si aplikační praxe, i za pomoci judikatury, zvládne poradit.