Od odpovědi k odpovědné právní práci. Proč se v české advokacii mění standard využití AI

Využívání generativní umělé inteligence v právu už dávno překročilo fázi opatrných experimentů. AI dnes vstupuje do rešerší, práce se smluvní dokumentací, třídění rozsáhlých podkladů i přípravy prvních návrhů právních textů. V advokacii a podnikové právní agendě však rozhodně neplatí, že rychlá odpověď je sama o sobě odpovědí bezpečnou nebo správnou.

V právní praxi je totiž podstatné nejen to, co systém odpoví, ale také z čeho vychází, zda lze výstup ověřit a zda celé řešení respektuje mlčenlivost, ochranu osobních údajů a profesní odpovědnost právníka. Právě zde se začíná lámat rozdíl mezi běžnými obecnými AI nástroji a specializovanými právními řešeními.

Právo není disciplína, která snese „halucinace“

Největším problémem obecných jazykových modelů je skutečnost, že dovedou vytvářet stylisticky přesvědčivé texty, aniž by vždy spolehlivě rozlišily mezi platným právem, neúčinným ustanovením nebo dokonce neexistujícím rozhodnutím. V běžné administrativě může jít o nepříjemnost; v právu o zásadní profesní selhání.

Odpovědnost za výsledek právní služby totiž zůstává na právníkovi. Ostatně i § 24 zákona o advokacii stanoví, že advokát odpovídá klientovi za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie. Judikatura přitom tuto odpovědnost nevykládá úzce. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 5819/2017 připomněl význam příčinné souvislosti i to, že součástí výkonu advokacie je rovněž řádná poučovací povinnost.

Jinými slovy: AI může práci urychlit, ale nemůže převzít profesní odpovědnost.

Mlčenlivost a ochrana dat nejsou technický detail

Dalším limitem je práce s citlivými informacemi. Advokát je podle § 21 zákona o advokacii povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. To samo o sobě významně omezuje možnost bezhlavě vkládat klientské dokumenty do veřejně dostupných AI rozhraní.

Vedle mlčenlivosti dopadá na právní praxi také nařízení GDPR a zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. GDPR v čl. 5 vyžaduje zákonnost, minimalizaci, omezení účelu i důvěrnost zpracování, zatímco čl. 32 ukládá přijmout odpovídající technická a organizační opatření k zabezpečení dat.

Důležitý je i závěr české judikatury, že advokátní mlčenlivost neznamená automatické vyvázání z pravidel ochrany osobních údajů. To výslovně potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 4 As 109/2013.

AI v právu se posouvá od chatu k pracovnímu prostředí

Z pohledu praxe je dnes nejzajímavější nikoli samotná existence AI, ale proměna její role. První generace nástrojů stála především na principu „prompt-odpověď“. Uživatel položil dotaz, systém vygeneroval text a tím práce končila. To může být užitečné pro orientaci, ale pro skutečnou právní agendu to často nestačí.

Nová etapa spočívá v tom, že AI přestává být izolovaným chatem a stává se pracovní vrstvou nad právním obsahem, dokumenty a interní agendou. Právě sem lze zařadit i novinky v rámci platformy CODEXIS, konkrétně CODEXIS AI Agent. Ten nesměřuje jen k rychlému generování odpovědi, ale k propojení konverzace s klientskými soubory, pracovní pamětí, automatizovanými procesy a specializovanými agenty pro jednotlivé typy úkolů.

Praktický dopad je zřejmý: právník nemusí přeskakovat mezi více nástroji, kopírovat texty do externích rozhraní a znovu skládat kontext každé věci od začátku. Může zadat úkol v širším rámci celé agendy, nechat porovnat interní dokumenty s relevantní legislativou a judikaturou a navázat na to přípravou strukturovaného výstupu. Nejde tedy jen o vyšší rychlost, ale o změnu logiky práce.

Ověřený právní obsah jako podmínka důvěry

Pro právní profesi je zásadní, nad jakými zdroji AI pracuje. U obecných modelů bývá datový základ neurčitý a uživatel obtížně zjišťuje, z čeho konkrétní tvrzení vychází. To je v právu zásadní slabina.

Právě proto je významné, pokud je AI navázána na ověřený právní informační obsah. V případě řešení v ekosystému CODEXIS je důležitá vazba na českou legislativu, českou judikaturu, komentáře, odbornou literaturu, vzory smluv a podání, sněmovní tisky, obecní předpisy i relevantní unijní zdroje. V českém prostředí nejde o detail, ale o podmínku použitelnosti. Kontinentální právní systém je silně závislý na přesném znění předpisu, jeho účinnosti a na domácím interpretačním kontextu.

Bezpečnost AI je dnes i právní standard

V regulovaných profesích už dnes nestačí tvrdit, že systém je „chytrý“. Musí být také kontrolovatelný a bezpečný. O to více tam, kde se pracuje s klientskými spisy, interními podklady nebo citlivými osobními údaji.

Význam bezpečnostních opatření potvrzuje i judikatura. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 7 As 150/2012 zdůraznil, že při automatizovaném zpracování osobních údajů mají konkrétní bezpečnostní opatření, včetně logování operací, zásadní význam. V praxi to znamená, že auditní stopa, řízení přístupových oprávnění a kontrola nad pohybem dat přestávají být jen IT otázkou; stávají se součástí právní odpovědnosti.

Právě zde představují novější platformová řešení podstatný posun. Důležité je, zda zákaznická data slouží či neslouží k trénování modelů, zda lze řídit oprávnění jednotlivých uživatelů a zda je možné systém provozovat i v privátním cloudu nebo on-premise režimu. Pro advokacii, bankovní sektor, pojišťovnictví i veřejnou správu jde o klíčové parametry.

Přichází i regulatorní tlak

Debatu o právní AI navíc mění i akt o umělé inteligenci - nařízení (EU) 2024/1689. Ten potvrzuje, že AI už nelze vnímat jako neregulovaný experimentální nástroj. Naopak: stále více se prosazuje požadavek na řízení rizik, transparentnost a odpovědnost při jejím nasazení.

I proto se ukazuje, že budoucnost právních technologií nebude patřit nástrojům, které pouze „odpovídají“, ale řešením, která umožní kontrolovanou právní práci nad důvěryhodným obsahem.

CODEXIS AI Agent jako příklad posunu od experimentu k profesionálnímu nástroji

Právě v tomto bodě začínají být podstatné i konkrétní produktové novinky. CODEXIS AI Agent je zajímavý nikoli jen jako další AI rozhraní, ale jako nový přístup: proměna AI z asistenta pro jednorázový dotaz na pracovní vrstvu pro komplexní právní agendu. Z hlediska trhu je to významný posun: méně izolovaného „chatování“, více práce v souvislostech konkrétní věci, nad konkrétními dokumenty a nad ověřeným právním obsahem.

Takový model samozřejmě neruší odpovědnost právníka ani nenahrazuje jeho úsudek. Může ale výrazně změnit standard efektivity, kontroly a bezpečnosti při každodenní práci.

AI právníka nenahradí. Nekontrolované použití ho ale může ohrozit

Závěr proto není ani bezbřehý optimismus, ani odmítání technologií. Umělá inteligence sama o sobě nepředstavuje právní problém. Rizikem je teprve její nekontrolované použití bez ověření zdrojů, bez kontroly nad daty a bez respektu k profesním povinnostem.

Tam, kde je AI zasazena do bezpečného právního prostředí, pracuje nad ověřeným obsahem a podporuje auditovatelný způsob práce, se však může stát skutečným profesionálním nástrojem. A právě tímto směrem se dnes český trh právních technologií zřetelně posouvá.

Co nového přináší CODEXIS AI Agent?

1. AI jako pracovní vrstva, ne jen chat Novinkou není pouze generování odpovědí, ale propojení AI s širším pracovním prostředím právníka. CODEXIS AI Agent míří k tomu, aby AI pracovala v kontextu celé agendy, nikoli izolovaného dotazu.

2. Práce nad klientskými soubory a dokumenty Uživatel nemusí ztrácet kontext neustálým kopírováním textů mezi systémy. Nový přístup stojí na práci nad konkrétními soubory, smlouvami a podklady v rámci jedné věci.

3. Provázání s ověřeným právním obsahem Podstatnou novinkou je navázání AI na právní obsah platformy CODEXIS — tedy na českou legislativu, českou judikaturu, komentáře, odbornou literaturu, vzory, sněmovní tisky či obecní předpisy.

4. Specializovaní agenti pro různé úkoly Místo jednoho univerzálního chatu se prosazuje model specializovaných agentů a automatizovaných procesů pro rešerši, porovnávání dokumentů, sumarizaci nebo přípravu výstupů.

5. Důraz na bezpečnost a datovou suverenitu Pro právní praxi je zásadní, že zákaznická data nemají být využívána k trénování veřejných modelů, přístup k nim lze řídit oprávněními a systém má podporovat různé režimy nasazení včetně privátního cloudu a on-premise.

6. Posun od experimentu k profesionálnímu workflow Nejdůležitější novinka možná není technická, ale praktická: AI se posouvá z role zajímavého doplňku do role nástroje, který může být součástí standardního právního workflow.