Roky to nevadilo. Teď je z toho porušení povinností: Právní význam tolerované praxe na pracovišti
V každé firmě existují pravidla, která se předávají ústně. Co stačí oznámit, na co je třeba souhlas a nad čím vedoucí mávne rukou. Zaměstnanci podle nich fungují celé roky. Pak se vymění vedení a ze zavedeného zvyku se náhle stane důvod k výtce, někdy i k rozvázání pracovního poměru.
Dlouhá tolerance sama o sobě neomlouvá každé pochybení. Při hodnocení toho, co zaměstnanec udělal a proč, ale může mít zásadní význam.
Dvě stránky a nový vedoucí
Představme si Janu, která pracuje v menší soukromé firmě. Občas si o polední přestávce vytiskne dvě nebo tři soukromé stránky. Při nástupu se zeptala vedoucího odpovědného za provoz kanceláře. Odpověděl jí: „Pár listů neřeš, jen z toho nedělej tiskárnu pro celou rodinu.“ Stejně postupují kolegové, nikdo nic neskrývá. Po několika letech přijde nový vedoucí. Zjistí, že Jana tiskla soukromé dokumenty, a předá jí písemnou výtku s upozorněním na možnost výpovědi.
Jana namítne, že to přece vždycky směla. Nový vedoucí odpoví, že žádné písemné povolení nenašel. Oba mluví o stejných stránkách, ale každý vychází z jiného úhlu pohledu. Pro Janu je tisk drobnou povolenou výhodou. Pro vedoucího jde o používání cizího majetku pro vlastní potřebu. Než se začne řešit přiměřenost jeho reakce, je potřeba zjistit, zda vůbec došlo k porušení povinnosti. A právě zde může být minulost rozhodující.
Souhlas nemusí mít razítko
Zákoník práce zakazuje zaměstnancům používat pracovní prostředky pro osobní potřebu bez souhlasu zaměstnavatele. S možností souhlasu tedy výslovně počítá. U tohoto svolení obecně nepředepisuje písemnou formu. Samotný fakt, že nový vedoucí nenajde podepsaný papír, proto ještě nedokazuje, že Jana jednala neoprávněně. Význam může mít i ústní dovolení nebo jednání, z něhož je souhlas dostatečně zřejmý.
Záleží ovšem na tom, kdo svolení udělil a k čemu byl oprávněn. Ujištění kolegy u vedlejšího stolu nemá stejnou váhu jako pokyn člověka, který za zaměstnavatele rozhoduje o provozu kanceláře. Ani označení „vedoucí“ samo neřeší všechny otázky. Je třeba zjistit, co skutečně spadalo do jeho působnosti a jak jeho roli firma vůči zaměstnancům vystupováním a jednáním vymezovala.
Důležitý je také rozsah svolení. Příležitostných několik listů není totéž jako stovky barevných letáků pro vlastní podnikání. Zaměstnanec se nemůže dovolávat staré dohody pro jednání, které její hranice zjevně překračuje. Stejně tak by firma neměla dodatečně vydávat rozumné využití uděleného souhlasu za svévolné nakládání s majetkem. Nejdřív je potřeba zjistit, co bylo skutečně dovoleno, teprve potom počítat vytištěné stránky.
Když mlčení znamená jen mlčení
Jiná situace nastane, pokud se Jana nikdy nezeptala a vedoucí o soukromém tisku nevěděl. Věta „nikdo mi nic neřekl“ pak dokládá především to, že nepřišla výtka. Sama ještě neprokazuje souhlas. Rozdíl je mezi praxí, kterou vedení zná a svým jednáním schvaluje, praxí, kterou pouze trpí, a praxí, které si vůbec nevšimlo. Skutečnost, že se něco děje dlouho, tyto rozdíly nemaže.
Vědomá tolerance může podle okolností pomoci prokázat nevyřčené svolení. Jindy ale jen vysvětlí, proč zaměstnanec považoval své chování za přijatelné. To je důležité pro hodnocení jeho zavinění a závažnosti případného porušení. Mlčení vedení přitom nelze vytrhnout z kontextu. Pokud zaměstnanec zná jasný zákaz a své jednání skrývá, těžko bude přesvědčivě tvrdit, že spoléhal na běžně přijímaný zvyk.
Některé hranice navíc nemůže posunout ani výslovný souhlas nadřízeného. Obcházení bezpečnostních pravidel nebo vědomé falšování povinné evidence se nestane dovoleným jen proto, že to tak oddělení dělá léta. Selhání vedoucího může být součástí problému, ale samo nezbavuje zaměstnance odpovědnosti. Je tedy podstatné, zda se bavíme o drobné výhodě, kterou zaměstnavatel smí povolit, nebo o porušování povinnosti, od níž se odchýlit nelze.
Nový začátek se nedá napsat zpětně
Nový vedoucí nemusí zachovat všechny zvyklosti předchůdce. Jestliže šlo pouze o dosavadní svolení k soukromému tisku, může je zaměstnavatel pro budoucnost odvolat. Musí však zaměstnancům změnu srozumitelně sdělit. Prakticky pomůže krátká zpráva: od určitého dne se soukromý tisk nepovoluje. Není třeba předstírat, že stejné pravidlo platilo vždy. Co bylo v mezích tehdejšího souhlasu dovolené, nelze změnou přístupu dodatečně proměnit v porušení povinnosti.
Pozor však na situace, kdy firma jako pouhý zvyk označí něco, co zaměstnanci skutečně sjednala. Smluvně založené právo nelze zrušit jen oznámením, že nastupuje přísnější vedení. Nejprve je nutné rozlišit neformální provozní svolení od závazku zaměstnavatele. Naopak samotné dlouhodobé přehlížení určitého jednání ještě automaticky neznamená změnu pracovní smlouvy.
Zaměstnanec zase nemůže po jasné a právně přípustné změně pravidel pokračovat s odkazem na to, jak to chodilo dřív. Minulý souhlas mu nedává oprávnění ignorovat nový pokyn. A pokud vedení odhalí nebezpečnou nebo protiprávní praxi, nemusí čekat na pohodlné přechodné období. Může požadovat její okamžité ukončení. Odstranění závady je však jiná otázka než spravedlivé posouzení odpovědnosti za to, co se dělo před jejím odhalením.
Výtka musí popsat víc než překvapení nového šéfa
Pokud zaměstnanec povinnost skutečně porušil, následuje další otázka: jak závažně? Záleží na tom, co věděl, jaké dostal pokyny, jak jednal, zda vznikla škoda a jaké další následky jeho postup měl. Dlouhodobě nejasná pravidla nebo vědomá tolerance vedení patří mezi okolnosti, které nelze jednoduše odmyslet. Ani nízká škoda ovšem sama o sobě nevylučuje závažný problém, například když jednání provází úmyslné klamání.
Výpověď není automatickým pokračováním každé výtky. U soustavného méně závažného porušování povinností zákon mimo jiné vyžaduje, aby byl zaměstnanec v posledních šesti měsících v souvislosti s porušením písemně upozorněn na možnost výpovědi. U závažného porušení takové předchozí upozornění obecnou podmínkou není. Okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečný krok, pro nějž v této souvislosti zákon vyžaduje porušení zvlášť hrubým způsobem. Rozhodující jsou skutečné okolnosti, nikoli důraznost názvu dopisu.
Také tvrzení, že ostatní dělali totéž, potřebuje konkrétní obsah. Srovnatelný postup vedení vůči kolegům může být důkazem zavedené praxe a může otevřít otázku rovného zacházení. Neznamená však, že jedno přehlédnuté porušení povinnosti zakládá ostatním právo pokračovat. Zaměstnavatel by měl umět vysvětlit rozdílnou reakci na srovnatelné situace. Zaměstnanec by měl popsat, v čem byly skutečně srovnatelné.
Firma si musí pamatovat i vlastní souhlas
V podobném sporu pomůže konkrétní zpráva vedoucího nebo svědectví kolegy, který byl jeho souhlasu přítomen, více než tvrzení, že se to tak dělalo vždycky. Ve vyjádření k výtce má smysl uvést konkrétně, kdo co dovolil, v jakém rozsahu a kdy se pravidla změnila. Také zaměstnavatel by měl před rozhodnutím zjistit stanovisko předchozího vedoucího. Řízení a kontrola práce byly součástí jeho vlastní odpovědnosti.
Pokud spor přeroste ve výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru, nestačí zůstat u interních námitek. Chce-li zaměstnanec napadnout platnost rozvázání, musí se obrátit na soud nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Jednání s personálním oddělením soudní uplatnění nenahrazuje. Čekání na příslib, že se věc ještě prověří, tak může mít podstatně větší následky než původní spor o tiskárnu.
V Janině příběhu může být správným výsledkem jasné pravidlo pro příští týden a přehodnocení výtky za minulý měsíc. Záleží na tom, zda měla platný souhlas a dodržela jeho rozsah. Nové vedení má právo firmu řídit jinak. Při posuzování minulosti ale přebírá také historii rozhodnutí, pokynů a svolení, která firma zaměstnancům dávala. Pracoviště nezačíná znovu pokaždé, když se vymění jméno na dveřích vedoucího.
Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.
Další články
Když si zaměstnanec odnese víc než jen zkušenosti
Odešel Vám dlouholetý zaměstnanec, který perfektně znal Vaši databázi klientů, cenotvorbu nebo interní postupy? Nebo u Vás někdo pracoval jen krátce, třeba ve zkušební době, ale i tak se dostal ke vzorům smluv, obchodním nabídkám, recepturám, technickým podkladům nebo jinému know-how?
Dvojí nájemné ve světle principů soukromého práva
Lze platně uzavřít dvě nájemní smlouvy k témuž předmětu a inkasovat tak dvojí nájemné? Ústavní soud potvrdil dřívější judikaturu.
ČAK udělila první advokátní medaile cti. Ocenila Jiřího a Vladimíra Kloudovy
Česká advokátní komora udělila advokátní medaile cti, a to in memoriam bratrům Jiřímu a Vladimíru Kloudovým. Ocenila tak jejich mimořádnou odvahu, pomoc lidem v době nacistické okupace a neochvějnou věrnost hodnotám práva, svobody a demokracie.
Sdílení údajů o cestujících mezi EU a USA: Proč jsou účinné záruky ochrany osobních údajů v praxi nezbytné
Přeshraniční předávání osobních údajů mezi EU a USA bylo vždy citlivou otázkou vyžadující pečlivé vyvažování různých zájmů. Do popředí se nyní dostává další oblast: kontrola hranic, imigrace a bezpečnostní prověřování.
Změny názvů obcí
Neopominutelným zákonem stanoveným identifikačním znakem obce jakožto veřejnoprávní korporace je její název. Mohou však nastat okolnosti, v návaznosti na které vyvstane záměr takový název změnit. Za naplnění kterých podmínek a jakým postupem tak lze legálně učinit?


