ČAK udělila první advokátní medaile cti. Ocenila Jiřího a Vladimíra Kloudovy

Medaile předala 6. listopadu předsedkyně ČAK Monika Novotná při slavnostním setkání v sídle Komory na pražské Národní třídě za účasti vzácných hostů z řad  justičních profesí a rodiny Kloudových.

„Z dění ve světě a bohužel i u nás v České republice můžeme pozorovat, že hodnoty demokratické společnosti a právního státu nejsou ani dnes samozřejmostí. O to více považuji za správné připomínat si ty, kteří právě za obranu těchto hodnot neváhali obětovat to nejcennější, tedy svou svobodu, majetek, a dokonce i život,“ uvedla předsedkyně ČAK Monika Novotná.

Bratři Kloudovi navázali na advokátní tradici svého otce Antonína Kloudy, významného prvorepublikového politika, advokáta a někdejšího prezidenta Advokátní komory v Čechách. Oba se za druhé světové války zapojili do protinacistického odboje a pomáhali lidem, kterým hrozilo zatčení či smrt. Jejich příběhy jsou svědectvím o tom, že advokátní poslání může v mimořádně těžkých dobách znamenat mnohem víc než samotnou právní pomoc.

Jiří Klouda byl významným prvorepublikovým advokátem, který v době nacistické okupace nedokázal jen přihlížet. Pomáhal lidem, kterým hrozilo zatčení a smrt. Zajišťoval peníze, úkryty, potraviny i falešné doklady a pomáhal lidem uniknout z Protektorátu. Jeho pomoc směřovala také k parašutistům. Věděl, že za to může zaplatit vlastním životem. Přesto pokračoval a vždy důsledně dodržoval advokátní mlčenlivost. V roce 1943 byl zatčen a prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. Přežil. Po válce se však musel vyrovnat se ztrátou svých nejbližších – manželky Marie i bratra Vladimíra, kterého nacisté popravili. Jiří se pokusil začít znovu a vrátil se k advokacii. V roce 1950 ho však zatkl komunistický režim a ve vykonstruovaném politickém procesu odsoudil ke dvanácti letům vězení. Za mřížemi strávil deset let. Když se v roce 1960 vrátil domů, bylo mu 57 let. K advokacii se už vrátit nesměl a živil se jako pomocný dělník. Ani po letech nespravedlnosti se však jeho příběh nezměnil v příběh porážky. V roce 1975 se dočkal rehabilitace. Zemřel v roce 1983. Jiří Klouda přežil nacistické koncentrační tábory i komunistické vězení. Nikdy se však nevzdal hodnot, kterým zasvětil svůj život – odvahy, spravedlnosti a pomoci druhým.

Vladimír Klouda, mladší bratr Jiřího Kloudy, byl rovněž významným českým advokátem. Pro ty, kteří ho znali, však nebyl jen právníkem. Byl především člověkem s velkým srdcem, který pomáhal těm, kteří to nejvíce potřebovali. Zastával se chudých, podporoval lidi v těžkých životních situacích a svou pomoc nikdy nepovažoval za něco výjimečného. Byla pro něj samozřejmostí. S příchodem nacistické okupace se jeho odvaha projevila naplno. Zapojil se do odboje, pomáhal ukrývat a podporovat odbojáře, zajišťoval jim finanční prostředky i právní pomoc. Zároveň se podílel na předávání důležitých informací z kanceláře Emila Háchy prezidentu Edvardu Benešovi do Londýna. Pomáhal také parašutistům z výsadků Anthropoid a Silver A. V únoru 1943 ho zatklo gestapo. Následovaly výslechy, a nakonec rozsudek smrti. Ani tváří v tvář hrozbě nejvyššího trestu však nikoho neprozradil. Raději vzal vinu na sebe, než aby ohrozil životy ostatních. V říjnu 1944 byl v Drážďanech popraven. Bylo mu pouhých čtyřicet let. Jeho život předčasně skončil, ale jeho příběh žije dál. Připomíná nám člověka, který spojil svou odbornost s lidskostí, odvahu se skromností a osobní statečnost s ochotou obětovat se pro druhé. Protože někdy po člověku nezůstane majetek ani sláva. Zůstane po něm to, co udělal pro ostatní. A Vladimír Klouda po sobě zanechal především dobro, odvahu a příklad člověka, který se dokázal postavit zlu, i když věděl, jak vysokou cenu za to může zaplatit.

 

Medaili cti za Jiřího Kloudu převzali společně jeho vnučka a vnuk – paní Jana Klímová a pan Jan Trnka. Medaili cti za Vladimíra Kloudu převzal jeho vnuk, pan Jan Klouda, který za rodinu řekl: „Když člověk nemá hodnoty, o které by se mohl opřít, nemá nic. Obdivuji své předky, kteří za druhé světové války dokázali pomáhat ostatním a aktivně se zapojili do odboje navzdory rizikům, která na sebe vědomě brali. Síla jejich přesvědčení musela být ohromná. Mého dědečka Vladimíra Kloudu popravili nacisté za velezradu a mého prastrýce Jiřího Kloudu dlouhá léta věznili nacisté i komunisté. Po převratu v roce 1948 již jemu i dalším členům rodiny nebylo umožněno vykonávat nadále advokacii a důsledky jejich postoje nesla celá rodina. Nesmírně si proto já i celá naše široká rodina vážíme ocenění, které se jim Česká advokátní komora rozhodla udělit. Jejich příběh je důležité připomínat i dnes v době zastrašování ze strany veřejné moci a postupného okrajování právního státu.“

Blíží se 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. Je příležitostí připomenout si osobnosti, které se nebály hájit zásady svobody a demokracie ani v těch nejtěžších dobách. Příběhy Jiřího a Vladimíra Kloudových patří k těm, které by neměly upadnout v zapomnění. Udělením prvních advokátních medailí cti jim Česká advokátní komora vzdává hold a připomíná jejich mimořádný přínos advokacii i celé společnosti.