Pracovní poměr v Maďarsku

Druhy pracovních smluv v Maďarsku

Smlouva na dobu určitou

Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou je určena pomocí kalendáře či jiným vhodným způsobem. Pracovní poměr na dobu určitou nesmí být sjednán na déle než pět let, včetně doby rozšířeného vztahu a doby trvání jiného pracovního poměru na dobu určitou, který byl uzavřen v průběhu šesti měsíců od ukončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou.

Pracovní poměr na dobu určitou může být prodloužen či může být uzavřen jiný pracovní poměr na dobu určitou v průběhu šesti měsíců od ukončení předchozího, je-li to v oprávněném zájmu zaměstnavatele. Tato dohoda nesmí zasáhnout do oprávněných zájmů zaměstnance.

Smlouva na dobu neurčitou

Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, pokud to vyplývá z vůle stran, pokud ve smlouvě není určena doba trvání pracovního poměru nebo pokud je ve smlouvě doba trvání pracovního poměru označena jako neurčitá.

Zkušební doba

V pracovní smlouvě se mohou strany dohodnout na zkušební době v maximální délce tří měsíců od data počátku pracovního poměru. Pokud byla sjednána kratší zkušební doba, mohou se strany dohodnout na jejím prodloužení, avšak poze jedenkrát. Ani v takovém případě však nemůže celkové trvání zkušební doby překročit tři měsíce.

Obsah pracovních smluv

Pracovní smlouva musí obligatorně obsahovat některá ustanovení. Strany musí v pracovní smlouvě určit základní mzdu zaměstnance a druh práce. Ve smlouvě by rovněž mělo být určeno místo výkonu práce, pokud chybí, za toto místo se považuje místo, kde má být práce vykonávána. Některá ustanovení jsou nepovinná, například sjednání zkušební doby.

Skončení pracovního poměru

Druhy skončení pracovního poměru závisejí na vůli stran, nezbytné je prohlášení alespoň jedné ze stran, či prohlášení obou stran. Výčet možných skončení pracovního poměru je kogentní, strany se tedy nemohou od zákona odchýlit.

Pracovní poměr může být ukončen třemi způsoby: vzájemnou dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Odůvodnění musí jasně specifikovat důvod skončení. Důkazní břemeno prokázání oprávněnosti důvodu skončení nese ta strana, která právně jedná.

Skončení výpovědí

Pracovní poměr může být ukončen výpovědí ze strany zaměstnance i zaměstnavatele. Pokud si to strany ujednají, pracovní poměr nemůže být skončen výpovědí po dobu jednoho roku od uzavření pracovního poměru.

Protiprávní výpověď

Zaměstnavatel nemůže ukončit pracovní poměr výpovědí:

v průběhu těhotenství;
v průběhu mateřské dovolené;
po dobu, kdy je na neplaceném volnu a stará se o dítě;
po dobu výkonu vojenské služby;
žena v období, kdy podstupuje léčbu související s reprodukcí (po dobu až šesti měsíců po zahájení této léčby).

Povinnost odůvodnění

Zaměstnavatelé mají povinnost odůvodnit výpověď jak u pracovního poměru na dobu určitou, tak na neurčitou. Zaměstnanci je možné dát výpověď pouze z důvodů souvisejících s jeho/jejím chováním ve vztahu k pracovnímu poměru, v souvislosti s jeho/jejími schopnostmi, nebo v souvislosti s činností zaměstnavatele.

Zaměstnavatel může skončit pracovní poměr na dobu určitou výpovědí, pokud je v likvidaci, pokud je nad ním vyhlášen bankrot nebo pro důvody související se zaměstnancovými schopnostmi či v případě, že je pokračování v pracovním poměru nemožné z důvodu nevyhnutelných vnějších důvodů.

Zaměstnanci nemají povinnost odůvodnit skončení pracovního poměru na dobu neurčitou. V případě pracovního poměru na dobu určitou však tuto povinnosti mají. Důvodem pro výpověď může být pouze taková skutečnost, která neumožňuje zaměstnanci setrvání v pracovním poměru, nebo která by zaměstnanci působila neúměrnou zátěž vzhledem k jeho/jejím poměrům.

Výpovědní doba

Výpovědní doba je 30 dnů. Pokud je pracovní poměr ukončen zaměstnavatelem, prodlužuje se tato doba o:

pět dní po třech letech;
patnáct dní po pěti letech;
dvacet dní po osmi letech;
dvacet pět dní po deseti letech;
třicet dní po patnácti letech;
čtyřicet dní po osmnácti letech;
šedesát dní po dvaceti letech trvání pracovního poměru u zaměstnavatele.

Dohodou obou stran může být výpovědní doba prodloužena až na šest měsíců. Výpovědní doba u pracovního poměru na dobu určitou nesmí přesáhnout dobu, na kterou byl pracovní poměr sjednán.

Daňová zátěž mezd

Následující daně a odvody se odvádějí z hrubé mzdy:

Odvod

zaměstnanec

zaměstnavatel

sociální příspěvek

27 %

profesní příspěvek

1,5 %

daň z příjmu FO

15 %

příspěvek na důchodové pojištění

10 %

příspěvek na sociální pojištění

7 %

příspěvek na zaměstnanost

1,5 %

celkem

33,5 %

28,5 %

Pracovní doba

Denní pracovní doba pro plný úvazek je 8 hodin (běžná pracovní doba). Práce je rozvrhována na pět dní v týdnu. Denní pracovní doba může být prodloužena či zkrácena.

Na základě dohody mezi stranami může být pracovní doba prodloužena na maximálně 12 hodin denně, a to u zaměstnanců v pohotovosti či zaměstnanců, kteří jsou příbuznými zaměstnavatele či majitele (tzv. prodloužená denní pracovní doba).

Pravidelná denní pracovní doba může být u plného úvazku zkrácena na základě vnitřních předpisů zaměstnavatele či na základě dohody. Denní pracovní doba pro některé specifické práce na plný úvazek může být zkrácena dohodou.

Dovolená

Zákonem stanovená délka dovolené je dvacet dní. Podle maďarského zákoníku práce mají zaměstnanci nárok na 1 až 10 dní dodatečné dovolené, a to podle jejich věku. Zaměstnanci mají nárok na 15 dní placené pracovní neschopnosti ročně.

Neplacené volno

Neplaceným volnem můžeme označit volno bez nároku na náhradu mzdy, které zaměstnavatel může a v některých zákonem stanovených případech i musí poskytnout. Zaměstnanci jsou povinni doručit žádost o neplacené volno písemně alespoň patnáct dní předem.