Povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří
Dne 1.1.2026 nabyl účinnosti zákon č. 324/2025 Sb. o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (dále jen „Zákon“), který byl přijat za účelem zlepšení zajištění zaměstnanců, kteří vykonávají práci zařazenou do třetí kategorie pro vybrané faktory pracovních podmínek.
Zákon zavádí povinnost zaměstnavatelů přispívat výše uvedeným zaměstnancům na penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo na doplňkové penzijní spoření. V případě, že zaměstnanci využijí této možnosti, mohou si našetřit peněžení prostředky pro předdůchodový a důchodový věk. Zákon zároveň zmírnil časové podmínky pro čerpání předdůchodu v doplňkovém penzijním spoření pro zaměstnance, kterým zaměstnavatel platil povinný příspěvek.
Oznámení zaměstnance
Je třeba upozornit, že zaměstnavatelé nemají automatickou povinnost začít zaměstnancům přispívat. Tato povinnost vzniká teprve na základě oznámení zaměstnance, že uplatňuje právo na povinný příspěvek.
Zaměstnanec musí v rámci oznámení uvést, na jaký penzijní produkt má zaměstnavatel přispívat (označení penzijní společnosti a číslo účtu, případně další nezbytné údaje pro zaplacení jako například variabilní symbol).
Informační povinnost
Aby se zaměstnanci o svém nároku a nutnosti požádat o povinní příspěvek dozvěděli, zavedl Zákon informační povinnost zaměstnavatelů.
Informace musí být písemná a musí být poskytnuta všem zaměstnancům, jichž se právo na povinný příspěvek týká. Zaměstnavatel v ní musí informovat o nároku na povinný příspěvek a o tom, jak lze nárok na povinný příspěvek uplatnit. Písemná forma zahrnuje také elektronickou podobu. V případě, že zaměstnavatel informuje zaměstnance elektronicky, musí zajistit, aby si mohl zaměstnanec informaci uložit a vytisknout.
Informační povinnost musí zaměstnavatel splnit dříve, než začne zaměstnanec rizikovou práci vykonávat. V případě, že zaměstnanec ke dni nabytí účinnosti Zákona již rizikovou práci vykonává, je zaměstnavatel povinen splnit tuto povinnost do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti Zákona, tedy do 16. 1. 2026.
Výše povinného příspěvku
Výše povinného příspěvku je Zákonem stanovena na 4 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, jestliže zaměstnanec v rozhodném období odpracoval alespoň 3 směny rizikové práce. Rozhodné období je kalendářní měsíc.
Za směnu se pro účely Zákona považuje směna v délce 8 hodin. Rizikovou směnou je ta, v níž zaměstnanec vykonává rizikovou práci alespoň po její převážnou část. Je-li směna rizikové práce kratší nebo delší než 8 hodin, započítá se do počtu směn rizikové práce každá započatá hodina délky směny jako jedna osmina směny rizikové práce.
V této souvislosti je třeba upozornit, že důvodová zpráva Zákona výslovně počítá s tím, že zaměstnavatel může splnit povinnost platit povinný příspěvek příspěvkem, který do účinnosti Zákona platit dobrovolně v rámci sjednaného nebo stanoveného benefitu. Je tedy možné, že zaměstnanec, který má nárok na povinný příspěvek, bude dostávat stejný příspěvek, jako zaměstnanec, který nárok na povinný příspěvek nemá (případně zaměstnavatel bude pouze doplácet část povinného příspěvku do 4% vyměřovacího základu, pokud je dobrovolně poskytovaný příspěvek nižší).
Riziková práce
Pro účely povinného příspěvku pak rizikovou prací není každá práce rizika, ale pouze ta, která je zařazena do třetí kategorie, a to pouze pro faktory vibrace, zátěž chladem, zátěž teplem nebo celková fyzická zátěž, jde-li o zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami.
Práce zařazená do čtvrté kategorie do „rizikové práce“ pro účely povinného příspěvku nespadá, a to proto, že jde o doplnění systému zavedeného s účinností od 1.1.2025 v důchodovém pojištění pro zaměstnance vykonávající rizikovou práci zařazenou do čtvrté kategorie.
Další články
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
Nadační fond pro soukromý účel – vývoj, judikatura a praxe
Dodnes napříč širší veřejností přetrvává dojem, že nadační fondy jsou nástroj primárně určený pro dobročinné účely. V praxi se však nadační fondy běžně využívají rovněž ke správě rodinného majetku, jeho mezigeneračnímu předání i jako mateřská entita v holdingových strukturách.
Letní dovolenou může předčasně ukončit šéf i nemoc. Zbývající dny ale zaměstnanci nepropadnou
Zaměstnavatel smí zaměstnanci zrušit schválenou dovolenou nebo ho odvolat zpět do práce i v jejím průběhu. Stejně tak onemocnění uprostřed dovolené její čerpání přeruší. V obou případech ale platí, že zaměstnanec o zbývající dny nepřijde — a v prvním z nich má navíc nárok na náhradu vzniklých nákladů.




