AML zákon versus platby v hotovosti

AML zákon versus Zákon o omezení plateb v hotovosti

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu – AML zákon (z anglického Anti-Money Laundering), někdy také „zákon proti praní špinavých peněz“ je zákon, který upravuje postupy a opatření, která mají pomoci zabránit legalizaci nezákonně získaných prostředků a financování terorismu. Také má za úkol vytvářet podmínky pro efektivnější odhalování těchto nekalých praktik[1]. Od svého vydání byl více než pětadvacetkrát novelizován a dodnes zůstává předmět tohoto zákona relevantním tématem zejména v evropském měřítku.

K dosažení svého cíle AML zákon nejprve určuje okruh povinných osob, které jeho postupy musí dodržovat, opatření, která mají povinné osoby provádět, způsob, jakým tak mají činit a v neposlední řadě také sankce za porušení povinností ukládaných tímto zákonem.

Ne vždy se ale tyto nekalé praktiky odehrávají mezi osobami povinnými dle AML zákona. K legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu může samozřejmě docházet například i skrze transakce mezi dvěma fyzickými osobami, které nejsou osobami povinnými dle AML zákona. I na tuto situaci myslí právě zákon o omezení plateb v hotovosti (ZOPH). Ten také bojuje zejména proti daňovým únikům a korupci.

Povinné osoby AML zákona versus povinné osoby ZOPH

Okruh povinných osob AML zákona je definován v jeho ustanovení § 2. Jedná se o poměrně rozsáhlé a detailní ustanovení, které zmiňuje především finanční a úvěrové instituce, osoby výdělečně činné na realitním trhu, provozovatele hazardních her, auditory, exekutory, notáře apod. Toto ustanovení v závěru upřesňuje, že osobou povinnou nejsou osoby, které zmíněné činnosti nevykonávají jako předmět svého podnikání, ale zároveň z tohoto pravidla určuje některé výjimky. Dále jsou osobami povinnými osoby některé zahraniční osoby, na které se výjimka nepodnikatelského charakteru ale nevztahuje.[2]

Naproti tomu ZOPH nestanovuje okruh osob, na které se aplikuje. Definuje však platby, jejichž strany podléhají regulaci tohoto zákona. Co se týče ZOPH, „osobou povinnou“ je každá osoba, která provádí platbu nad určitou částku nehledě na to, jestli se jedná o podnikatele, nebo nepodnikatele.

Opatření a omezení v AML zákoně

V rámci AML zákona je stanoveno několik povinností a opatření, jejichž splnění musí povinné osoby zajistit. V některých případech jsou také stanovené podmínky, za jejichž splnění se dané opatření „aktivuje“:

• Identifikace klienta
• Kontrola klienta
• Neuskutečnění obchodu – v případě, kdy klient odmítne předchozí kroky, nebo to není možné
• Uchování informací
• Oznámení podezřelého obchodu – při zjištění podezřelého obchodu
• Odložení splnění příkazu klienta – pokud existuje podezření na „praní špinavých peněz“ nebo financování terorismu
• Povinnost mlčenlivosti
• Zhodnocení vlastních rizik náchylnosti konkrétní povinné osoby v kontextu AML zákona
• Určení kontaktní osoby s Finančním analytickým úřadem (FAÚ)
• Určení pověřené osoby
• Školení zaměstnanců

Tato konstrukce obsahuje finanční hranice, při jejichž překročení se aktivují různé nadstandardní kontrolní a ochranné mechanismy, které spolu se všemi povinnostmi a opatřeními mají zařídit lepší šance pro boj s legalizací trestných výnosů a financování terorismu.

Například kterýkoliv podnikatel, který není uvedený ve výčtu povinných osob § 2 AML zákona, se osobou povinnou i tak stává, pokud má provést obchod o hodnotě 10 000 EUR nebo více.[3]

Dále obchodníku s drahými kovy se aktivuje povinnost kontroly klienta při transakci v hodnotě 10 000 EUR nebo vyšší.[4]

Směnárník má potom povinnost Vás při transakcích o hodnotě 1 000 EUR a více plně identifikovat. Při transakcích nad 15 000 EUR od Vás potom musí žádat i prohlášení o účelu směny a původu peněžních prostředků apod.[5]

Omezení plateb v ZOPH

Jak již bylo zmíněno, omezení ZOPH platí pro všechny osoby, které provádějí platby nad určitý finanční limit. Platbou se přitom ve světle ZOPH rozumí i darování peněz. Hraniční částka dle ZOPH byla v minulosti stanovena na 350 000 Kč. Novelou z roku 2014 byla však změněna na 270 000 Kč[6]. Platbou v cizí měně se omezení také nevyhnete. V takovém případě je nutné částku přepočíst na koruny české směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby.[7]  Tato částka je takzvaným denním limitem. ZOPH ve svém § 4 odst. 4 stanoví, že do tohoto limitu se započítávají veškeré platby v české i cizí měně, které daná fyzická, nebo právnická osoba ve prospěch jiné konkrétní fyzické, nebo právnické osobě v průběhu jednoho kalendářního dne.

Za hotovostní platbu dle ZOPH se však nepovažuje například[8]:

• vložení hotovosti na účet u peněžního ústavu a jejich výběr
• výměna bankovek nebo mincí za jiné bankovky nebo mince prostřednictvím peněžního ústavu
• předání nebo převedení peněžních prostředků při provádění směnárenských obchodů osobou oprávněnou provozovat směnárenskou činnost

Je ale třeba myslet také na to, že u provádění směnárenských obchodů se na provozovatele směnárenských služeb vztahuje právě AML zákon a aktivují se jeho ochranné mechanismy, jak bylo zmíněno výše.

Povinnost provádět platby převyšující 270 000 Kč bezhotovostně se nevztahuje na[9]:

1. platby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění uskutečňovaných podle daňového řádu nebo podle celního zákona, pokud tyto zákony nestanoví jinak,
2. povinné platby vyplývající z pracovněprávních vztahů,
3. platby důchodů z důchodového pojištění, včetně jednorázových doplatků a výplat dávek z penzijních fondů a účastnických fondů obhospodařovaných penzijní společností,
4. platby prováděné v době krizového stavu vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu[10],
5. platby pojistného a výplat pojistného plnění ze soukromého pojištění,
6. platby prováděné Českou národní bankou při prodeji pamětních mincí, nebo
7. platby přijaté soudním exekutorem, soudem nebo správním orgánem při exekuci nebo výkonu rozhodnutí.

Shrnutí

Zákon proti praní špinavých peněz (AML zákon) stanovuje okruh povinných osob, které musí dodržovat kontrolní opatření při realizaci plateb v obchodních vztazích. Těmito osobami jsou zejména finanční a úvěrové instituce, osoby výdělečně činné na realitním trhu, provozovatele hazardních her, auditory, exekutory, notáře apod. Tento zákon se však nevztahuje na transakce prováděné mezi dvěma nepodnikateli.

Existuje ale i zákon o omezení plateb v hotovosti (ZOPH), který stanoví, že veškeré platby v hodnotě nad 270 000 Kč musejí být prováděny bezhotovostně. Auto za 500 000 Kč si tak v hotovosti určitě nekoupíte. Platbou se přitom ve světle zákona o omezení plateb v hotovosti rozumí i darování peněz.

Z tohoto pravidla samozřejmě existuje několik výjimek, jako jsou vklady a výběry na účet vedený u peněžního ústavu, platby daní a poplatků podle daňového řádu apod. Je také ale nutno myslet na to, že existují některé případy, jako jsou transakce ve směnárnách, které jsou sice vyjmuty z povinnosti dle zákona o omezení plateb v hotovosti, ale zato se na ně aplikuje právě AML zákon.

---

[1] HLAVINOVÁ, Markéta. § 1 [Předmět úpravy]. In: HLAVINOVÁ, Markéta, PILÍKOVÁ, Jaroslava, KABEŠ, Viktor. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1.

[2] § 2 AML zákona

[3] § 2 odst. 2 písm. c) AML zákona

[4] § 2 odst. 1 písm. o) AML zákona

[5] § 9 odst. 1 písm. a) bod 1. AML zákona

[6] § 4 odst. 1 ZOPH

[7] § 4 odst. 3 ZOPH

[8] § 2 odst. 2 ZOPH

[9] § 3 odst. 2 ZOPH

[10] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.