Znalecký posudek v občanskoprávním řízení

Znalecký posudek vs. odborné vyjádření

Právní úprava znaleckého posudku je obsažena v ustanovení § 127 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“). Znalecké posudky se v civilních soudních řízení vyhotovují především pro účely posouzení skutečností, k nimž je třeba vysoce odborných znalostí, kterými soudci nedisponují. V ustanovení § 127 OSŘ je soudům rovněž poskytnuta alternativa ke znaleckému posudku – tu představuje tzv. odborné vyjádření.

Znalecký posudek a odborné vyjádření jsou dva odlišné instituty důkazního práva, jejichž využití se řídí především kritériem složitosti posuzované otázky a zásadou hospodárnosti řízení. Z hlediska hospodárnosti řízení jsou upřednostňována odborná vyjádření před znaleckými posudky, a to především v méně složitých případech, v nichž nejsou důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Odborné vyjádření ve srovnání se znaleckým posudkem nicméně nemá samo o sobě nižší důkazní sílu, což historicky potvrdila i soudní judikatura (např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 2 Cdon 1619/96, ze dne 28. 5. 1999).

Znalecký posudek ani odborné vyjádření nicméně nemohou nahrazovat chybějící skutková tvrzení, natož samotný žalobní návrh. Soud rovněž nemůže po znalci vyžadovat jakákoliv právní posouzení věci. Je proto vždy na soudci, aby byl schopen pečlivě rozlišit mezi skutkovou otázkou odbornou, skutkovou otázkou neodbornou a otázkou právní. V praxi totiž může být hranice mezi nimi velmi tenká.

Proces ustanovení znalce

V civilním soudním řízení ustanovuje soud znalce zpravidla na návrh účastníků, jakkoliv v případech, kdy si soud určitou věc není schopen posoudit sám, může znalce ustanovit i bez návrhu (dle § 120 odst. 2 OSŘ). Ve zvlášť složitých případech, vyžadujících speciální odborné posouzení určité otázky, soudy zpravidla ustanovují znalecké ústavy nebo znalecké kanceláře, které disponují širší personální a znalostní základnou.

Přesto, že v minulosti byla ze zákona vypuštěna povinnost slyšení stran před ustanovením znalce, je i nadále vhodné, aby soud dal účastníkům prostor vyjádřit se k osobě znalce a k formulaci otázek, které mu mají být položeny. Zachování uvedeného postupu je důležité především proto, že v případě vyloučení znalce může být posudek považován za nezpůsobilý důkaz.

Podrobnosti týkající se výkonu znalecké činnosti, způsobu podání znaleckého posudku (vč. jeho náležitostí) či odměňování znalců pak stanoví zvláštní zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Seznam znalců je současně veden formou informačního systému veřejné správy, který je dostupný na adrese: https://seznat.justice.cz.

Znalce ustanovuje soud usnesením, proti kterému není odvolání přípustné. V usnesení soud uvede, koho jako znalce ustanovuje, z jakého oboru, a zároveň formuluje otázky, na které má znalec odpovědět. Soud v něm rovněž stanoví lhůtu pro vypracování znaleckého posudku. Účastníkům řízení, případně i třetím osobám, může být v usnesení uložena povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost. Tuto součinnost lze vynucovat například předvoláním, předvedením nebo uložením pořádkové pokuty. Jelikož vypracování znaleckého posudku zpravidla představuje náklad, je při jeho zadávání často využíván § 141 odst. 1 OSŘ, umožňující uložit úhradu zálohy tomu z účastníků, který znalecký posudek navrhl nebo v jehož zájmu byl posudek soudem nařízen.

Kromě znaleckých posudků vyžádaných soudem pak OSŘ v § 127a připouští jako důkaz i znalecký posudek, který si nechal vypracovat a následně soudu předložil některý z účastníků řízení. Znalecký posudek předložený účastníkem řízení musí obsahovat všechny zákonem požadované náležitosti a doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Takový znalecký posudek je postaven na roveň posudků vyžádaných soudem a má tedy stejnou důkazní sílu.

Způsob provedení důkazu znaleckým posudkem

Ačkoliv může znalec podat znalecký posudek ústně (do protokolu) při výslechu, soudy zpravidla požadují, aby byl znalecký posudek vypracován i písemně (v listinné nebo elektronické podobě). I v případě písemného posudku je však většinou nezbytné znalce vyslechnout, ledaže by účastníci řízení výslovně souhlasili pouze s písemným posudkem a tento postup by byl řádně odůvodněn.

Znalecký posudek nemá sám o sobě vyšší důkazní sílu nežli jiné důkazy, neboť se uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů soudem. Soud není oprávněn hodnotit odborné závěry znalce, ale musí posoudit, zda jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec zohlednil všechny relevantní skutečnosti a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Pochybnosti o správnosti znaleckého posudku soud nemůže nahradit vlastním názorem a pokud se pochybnosti nepodaří rozptýlit ani výslechem znalce, ani jinými důkazy (například konfrontací znalců, jejichž posudky se rozcházejí), je třeba vypracovat revizní znalecký posudek.

Závěr

Znalecké posudky jsou v občanskoprávním řízení velmi často klíčovými důkazními prostředky. Kvalita posudků se v praxi samozřejmě liší a nezřídka kdy se lze setkat s neobjektivností, nejednotnými závěry či dokonce s vlivem zájmů zadavatele. Další problematickou stránkou bývá také délka a nákladnost znaleckého dokazování, která může vést k průtahům v řízení a ke znevýhodnění jedné ze stran sporu.