Založení, vznik a zánik nadačního fondu – životní cyklus

Nadační fondy, společně se svěřenskými fondy představují komplexní nástroj, jehož prostřednictvím lze řadu těchto výzev proaktivně a efektivně řešit. 

V tomto díle seriálu věnovanému nadačním fondům se blíže podíváme na vybrané etapy životního cyklu nadačního fondu, a to konkrétně na skutečnosti ohraničující jeho existenci (tj. vznik a zánik), a dále vybrané aspekty života nadačního fondu. 

Zaměříme se na nadační fondy zakládané pro soukromé účely[1] spočívající především v zajištění podpory zakladatele a osob jemu blízkých, mezigeneračním přechodu majetku a kontinuitě jeho správy.[2] Právě tento typ nadačních fondů se nyní v praxi těší vzrůstající oblibě.

Založení a vznik nadačního fondu 

Vznik nadačních fondů, obdobně jako jiných druhů právnických osob, je dvoufázový s uplatněním registračního principu.[3] Nadační fond tedy vzniká zápisem do nadačního rejstříku.[4] Návrh na zápis podává rejstříkovému soudu zásadně jeho zakladatel, nezmocní-li k tomuto úkonu jinou osobu, jinak správní rada.[5] V případě soupisu zakladatelského právního jednání ve formě notářského zápisu lze o přímý zápis požádat rovněž notáře, který nadační fond do rejstříku zapíše.

Vzniku nadačního fondu předchází jeho založení spočívající v jednostranném právním jednání zakladatele, a to v přijetí zakládací listiny za jeho života (inter vivos) nebo pořízením pro případ smrti, kdy hovoříme o nadačním fondu mortis causa.[6] 

Jakkoliv zákon nestanoví určitou minimální výši vkladu zakladatele[7] při jeho založení (na rozdíl např. od nadací), je právě majetek nadačního fondu, jakožto fundace, jeho pojmovým znakem.[8] V souvislosti se vznikem nadačního fondu by tak mělo dojít k vyčlenění určité části majetku zakladatele ve prospěch nadačního fondu, ať již v peněžité či nepeněžité formě, který bude představovat „počáteční“ vklad. Možnost vkladu dalšího majetku ve prospěch nadačního fondu po jeho založení tímto není nijak dotčena. 

Podstatné náležitosti zakladatelského právního jednání jsou specificky pro nadační fond stanoveny v § 396 Občanského zákoníku. Zvláštní pozornost přitom doporučujeme věnovat specifikaci účelu nadačního fondu v zakladatelském právním jednání. Jakkoliv při vymezení účelu nadačního fondu není zakladatel nijak zvláště limitován, je účel zcela klíčovým (existenčním) aspektem každého nadačního fondu a způsobu správy majetku, který je do něj vložen. Z praktického hlediska například zákon výslovně omezuje možnost zcizení majetku vloženého do nadačního fondu, a to nutností souladu této dispozice s účelem nadačního fondu.[9] Současně je povinností všech členů orgánů nadačního fondu, zejména pak správní rady, při výkonu funkce a správě majetku postupovat tak, aby bylo dosahováno stanoveného účelu nadačního fondu. Nejasné či příliš vágní vymezení účelu tak může mít v budoucnu závažné praktické důsledky. 

Zakládací listina je v praxi z důvodu právní jistoty často přijímána ve formě notářského zápisu, ačkoliv z hlediska její formy zákon zvláštní požadavky neukládá. Ve většině případů současně se založením nadačního fondu přijímá zakladatel také statut nadačního fondu, zpravidla v běžné formě, který upravuje podrobnosti týkající se vnitřních poměrů nadačního fondu, jeho fungování, nebo například konkrétní podmínky poskytování nadačních příspěvků.  

Vedle zakládací listiny a statutu (zakladatelských dokumentů) je obecnou praxí u rodinných nadačních fondů rovněž přijetí tzv. wish-listu, který obsahuje seznam přání, hodnot a vizí zakladatele ohledně správy a směřování nadačního fondu. Wish-list poskytuje členům orgánů nadačního fondu ideové vodítko při výkonu jejich funkce a může sloužit jako významný pramen poznání zakladatelovy vůle při výkladu zakladatelských dokumentů. 

Stručnou poznámku si v této části rovněž zaslouží již zmiňované nadační fondy mortis causa. Specifičnost tohoto typu nadačního fondu spočívá v tom, že k jeho založení dochází na základě pořízení pro případ smrti (tj. závěti, dědické smlouvy nebo dovětku).[10] Nezbytnou právní skutečností pro založení nadačního fondu je v tomto případě smrt zakladatele. 

Varianta nadačního fondu mortis causa pro soukromé účely se může jevit atraktivně zejména v případech, kdy je primárním cílem zajištění budoucí správy majetku dle představ zakladatele výlučně až po jeho smrti. V praxi však toto řešení implikuje řadu právních problémů a praktických úskalí,[11] pročež se domníváme, že využití tohoto institutu bude i nadále spíše sporadické. Vybraným právním úskalím nadačních fondů mortis causa bude věnován prostor v jednom z navazujících dílů tohoto seriálu.   

Trvání nadačního fondu

Existence a činnost nadačního fondu po jeho vzniku je neoddělitelně spjata s jeho účelem. Zakladatel může v zakládací listině stanovit konkrétní dobu trvání nadačního fondu, je-li to s přihlédnutím k jeho záměru vhodné.[12] Vzhledem k různorodosti přípustných účelů je povaha činnosti nadačního fondu, včetně doby jeho existence, značně individuální. 

Nadační fondy pro soukromé účely, zejména pak rodinné nadační fondy, bývají v naprosté většině případů zakládány na dobu neurčitou s tím, že vůlí zakladatele je, aby doba trvání nadačního fondu byla po nejlepším co nejdelší a majetek nadačního fondu byl plynule spravován a sloužil nastupujícím potomkům po generace. 

Pravidla správy nadačního fondu a jeho majetku jsou proto zpravidla diferencována pro různé okruhy předpokládaných situací do budoucna. Právní úprava nadačního fondu v tomto poskytuje značný prostor pro vůli zakladatele. S předpokladem dlouhodobého trvání nadačního fondu je v každém případě nutné balancovat mezi rigiditou a flexibilitou pravidel ve vztahu k představám zakladatele o fungování nadačního fondu.  

V rámci přípravy zakládací listiny, resp. statutu, je užitečné hledat inspiraci v zahraničních právních řádech s dlouholetou tradicí rodinných fundací a generačně ověřenou best practice jejich zakladatelských dokumentů, samozřejmě s adaptací podmínkám českého právního řádu. 

Příkladem základního dělícího kritéria jednotlivých režimů pravidel správy je (ne)způsobilost zakladatele. Zakladateli může být zakládací listinou, resp. statutem, svěřen okruh pravomocí, které v případě jeho nezpůsobilosti (částečně) přejdou na jiný orgán nadačního fondu. Tímto orgánem bývá fakultativní orgán nadačního fondu složený právě z osob zakladateli blízkých, zpravidla jeho manžela a jeho potomků v linii přímé. Dále v takové chvíli často dochází rovněž k obsazení buď statutárního orgánu (správní rady) nebo častěji kontrolního orgánu (revizor/dozorčí rada) profesionály na poli správy majetku, nebo k zapojení fakultativních poradních orgánů.

Vzhledem k možnosti změny zakládací listiny a statutu nadačního fondu, vyhradí-li zakladatel tuto možnost pro sebe nebo jiný orgán nadačního fondu,[13] je rovněž stěžejní úprava podmínek pro změnu zakladatelských dokumentů za doby trvání nadačního fondu.  Flexibilita ve vztahu ke změnám je namístě především u technických aspektů fungování nadačního fondu, u nichž v budoucnu může vzniknout objektivní či praktická potřeba novelizace. S ohledem na esenciální parametry nadačního fondu, např. právě jeho účel, bývají podmínky změn rigidnější či zcela vyloučeny. 

Konečně z hlediska podstatných změn nadačního fondu v průběhu jeho trvání zákon explicitně upravuje možnost změny právní formy nadačního fondu na nadaci.[14] S přihlédnutím k charakteristickým rysům nadace podle Občanského zákoníku, bude tato možnost relevantní pro nadační fondy sloužící, alespoň částečně, veřejně prospěšnému účelu. Možnost změny právní formy musí být výslovně předvídána zakladatelským právním jednáním. 

Zrušení a zánik nadačního fondu

Zánik nadačního fondu je stejně jako proces jeho vzniku dvoufázový. Nadační fond zaniká dnem výmazu z nadačního rejstříku.[15] Zániku nadačního fondu předchází jeho zrušení s likvidací nebo bez likvidace v případech přechodu jmění na právního nástupce nebo jiných případech stanovených zákonem.[16] 

Důvody, pro které lze nadační fond zrušit, stanoví specificky pro nadační fond § 401 Občanského zákoníku s tím, že se uplatní rovněž obecné důvody a způsoby zrušení právnické osoby podle § 171 a § 172 Občanského zákoníku. 

I v této fázi života nadačního fondu se projevuje jeho speciální povaha oproti jiným druhům právnických osob, z níž vyplývá omezená možnost orgánu nadačního fondu bez dalšího dobrovolně rozhodovat o ukončení existence nadačního fondu.[17] Převažujícím je zde zájem na naplňování, resp. dosažení, účelu, k němuž byl nadační fond založen.

V prvé řadě se nadační fond ruší uplynutím doby, na kterou byl založen, je-li nadační fond dle svého zakladatelského právního jednání založen na dobu určitou.[18] 

Dalším důvodem zrušení nadačního fondu je dosažení jeho účelu, což připadá do úvahy zejména v případech, kdy stanovený účel nadačního fondu není trvalého charakteru, ale svou povahou jde spíše o jednorázový cíl.[19] Ke zrušení v důsledku dosažení účelu dochází automaticky. Praktické problémy s tímto způsobem zrušení tak mohou nastat zejména v případě, kdy vzhledem k vymezenému účelu nelze jednoznačně určit okamžik jeho dosažení. Posouzení v takovém případě bude zásadně záviset na uvážení správní rady, která by měla dosažení účelu kvalifikovaně osvědčit.[20] 

Důležitost účelu nadačního fondu je dále podepřena tím, že zákon uvádí speciální způsoby zrušení nadačního fondu, je-li naplňování účelu nemožné nebo k němu fakticky nedochází. 

Není-li fakticky naplňován účel, ke kterému byl nadační fond založen, může jej zrušit soud.[21] V případě rodinných nadačních fondů by se mohlo jednat o případy, kdy nadační fond trvale neposkytuje téměř žádnou podporu beneficientům, aniž by pro to byl rozumný důvod a jsou-li proto splněny podmínky, nebo nadační fond vykonává výlučně činnost, která s účelem nadačního fondu nijak nesouvisí. 

Návrh soudu na zrušení nadačního fondu podává osoba, která osvědčí právní zájem. Typicky půjde především o zakladatele, člena orgánu nadačního fondu nebo beneficienta, k jehož podpoře má nadační fond sloužit. Stejně jako v jiných případech zrušení právnické osoby soudem jde o krajní řešení zákonem předvídaného protiprávního stavu. Soud by se tedy před rozhodnutím o zrušení měl pokusit o zjednání nápravy, je-li to možné.[22] 

Konečně zákon ukládá správní radě rozhodnout o zrušení nadačního fondu, není-li trvale možné, aby fond plnil svůj účel. Nemožnost dosahování účelu by měla být opodstatněna objektivními skutečnostmi, u nichž je dán rozumný předpoklad jejich trvalé povahy. 

Otázkou je, zda je zakladatel oprávněn určit další skutečnosti, na jejichž základě má správní rada učinit rozhodnutí o zrušení nadačního fondu. Domníváme se, že ano, a to z důvodu respektování svobodné vůle zakladatele. Nevidíme důvod pro to, aby zakladatel při založení nadačního fondu současně nemohl svobodně určit, v jakých případech má dojít k jeho zániku. Rozhodnutí o zrušení by však nemělo záležet na svévolné diskreci správní rady. Zakladatelská dokumentace by v tomto případě měla obsahovat objektivní a jasně vymezené předpoklady, na jejichž základě je správní rada zásadně bez dalšího povinna uskutečnit kroky vedoucí k likvidaci a zániku nadačního fondu. 

Proces likvidace nadačního fondu po jeho zrušení se řídí obecnými ustanoveními o likvidaci právnických osob.[23] V této souvislosti je vhodné vymezit pravidla pro vypořádání likvidačního zůstatku.