Rozdílné pojetí škody v civilním a trestním řízení - část I.

Nejdříve ukáže na příkladu a judikatuře rozdíly v ocenění v rámci civilního a trestního práva a následně zevšeobecní jednotlivé rozdíly.

Zadání příkladu

V jednom českém městě se staly během jednoho dne tyto čtyři události:

• A – Ve velkoobchodu bylo odcizeno kolo „Stříbrný šíp“. Díky kamerovému systému byl následně pachatel dopaden. Kolo se však již nenašlo.
• B – Prodejce chtěl před maloobchodní prodejnou „Kola a kolečka“ vystavit kolo „Stříbrný šíp“. Než ho stačil ve stojanu zamknout, bylo odcizeno. Dosud se nenašlo.
• C – Mladý muž si koupil v obchodě „Superkola“ kolo „Stříbrný šíp“. Když ho postavil před vchod do domu a šel pro klíče, aby ho uzamkl ve sklepě, kolo mu bylo odcizeno. Dosud se nenašlo.
• D – Pán v nejlepších letech si koupil kolo „Stříbrný šíp“ v prodejně „Naše kola“. Chtěl se kolem pochlubit kamarádům. Proto s ním zajel před hospodu. Kolo zamkl, a přes zámek přehodil deku, takže nebylo vidět, že je zamčené. Zloděj chtěl kolo ukrást, což se mu nepodařilo, a byl chycen. Kolo nebylo poškozeno.

Za velkoobchodní cenu nakupuje maloobchod kolo do svých obchodů. Každý maloobchod si určil jinou konečnou cenu kola. „Stříbrný šíp“ se do ČR dováží do velkoobchodu za nákupní cenu z ciziny bez DPH.

Velkoobchod s koly nakoupil z ciziny kolo za 55 000 Kč bez DPH.

Velkoobchod s koly prodává kolo do maloobchodů (prodejen s koly) za 70 000 Kč bez DPH.

Prodejny prodávají kola za různé ceny.

Rozdíl mezi nákupní cenou (55 000 Kč) a velkoobchodní cenou (70 000 Kč) je marže velkoobchodu (15 000 Kč).

Rozdíl mezi velkoobchodní cenou (70 000 Kč) a maloobchodní cenou (95 000 Kč; 97 000 Kč; 99 000 Kč) je marže jednotlivých maloobchodních prodejen (25 000 Kč; 27 000 Kč; 29 000 Kč).

Čtenář si může vyplnit tabulku a stanovit dle jeho názoru výši škody pro jednotlivé případy podle civilního i trestního práva.

Cenové informace jsou tyto:

informace o kole „Stříbrný šíp“

velkoobchod

maloobchod Kola a kolečka

maloobchod Superkola

maloobchod Naše kola

nákupní cena z ciziny bez DPH

55 000 Kč

velkoobchodní cena bez DPH

70 000 Kč

70 000 Kč

70 000 Kč

70 000 Kč

maloobchodní cena bez DPH

95 000 Kč

97 000 Kč

99 000 Kč

velkoobchodní cena včetně DPH 21 %

84 700 Kč

84 700 Kč

84 700 Kč

84 700 Kč

maloobchodní cena včetně DPH 21 %

114 950 Kč

117 370 Kč

119 790 Kč

případ A

případ B

případ C

případ D

výše škody v trestním právu

výše škody v civilním právu

Již zde napovíme, že budeme pro stanovení výše škody argumentovat Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), judikaturou Ústavního soudu, judikaturou Nejvyššího soudu a také zásadami trestního práva.

Úvodní popis rozdílů účelu škody

Trestní právo neupravuje výslovně pojem škoda ani prospěch a odvolává se na civilní právo. Přehledně to vysvětluje František Púry s Martinem Richtrem. Proto z nich vyjdeme při našich úvahách: „Trestní právo nemá pro své účely vlastní, samostatné pojetí škody, ale pouze četně pracuje s tímto pojmem. Chápání škody v kontextu trestního práva hmotného tak vychází z pojetí škody v civilním právu.[1] Pod pojmem škoda se proto rozumí jak skutečná škoda, tj. úbytek majetkových hodnot, tak to, co poškozenému ušlo, tj. ušlý zisk (srov. § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Ačkoli se civilistická definice škody formálně přejímá i v trestněprávní praxi, je vhodné při jejím užití v oblasti trestního práva mít na zřeteli rozdílnost účelu stanovení škody mezi civilním právem a trestním právem hmotným.[2]

Civilní právo stanovuje pojem škoda a její výši za účelem náhrady škody tomu, komu byla způsobena, tj. poškozenému. Smyslem civilněprávního pojetí škody je tedy dosažení hodnoty majetku poškozeného odpovídající stavu, kterou by býval měl bez existence škodné události. Jinými slovy, účelem civilního chápání škody je dosažení spravedlivého uspořádání majetku poškozeného. Mnohdy je navíc možné tohoto cíle dosáhnout zcela či částečně vícero způsoby, např. reivindikační žalobou na vydání odcizené či zpronevěřené věci či alternativně žaloby na náhradu škody.[3]

Trestní právo hmotné oproti tomu primárně stanovuje škodu a její výši za účelem posouzení povahy a závažnosti trestného činu či za účelem posouzení míry škodlivosti protiprávního jednání, tedy existence jeho trestněprávní relevance. Způsobení škody v určité výši je totiž znakem některých základních skutkových podstat trestných činů, což je zcela typické např. pro výsledečné trestné činy proti majetku. Z hlediska závažnosti trestného činu je pak napříč všemi trestnými činy standardní, že způsobením škody v určité výši je podmíněno použití vyšší trestní sazby v kvalifikovaných skutkových podstatách trestných činů. Primárním smyslem existence škody v trestním právu hmotném je tedy posouzení existence či míry společenské škodlivosti protiprávního činu.”[4]

Ústavní soud k tomu dodává, že „občanskoprávní institut náhrady škody plní funkci kompenzační a preventivní a výše škody nemůže být sankcí … náhrada škody v českém právním řádu nemá sankční povahu a její funkcí není poškozeného jakkoli obohatit”.[5]

Stanovení škody v civilním právu

Nejdříve uvádíme, že občanský zákoník neupravuje oceňování. Neříká nám, jak máme oceňovat např. pro náhradu škody. Jedná se tedy o otázku čistě odbornou (quaestio facti). Zákon o oceňování majetku se na daný případ nevztahuje. V zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je uvedeno, kdy se zákon použije (srov. § 1 zákona o oceňování majetku). A v občanském zákoníku není odkaz na zákon o oceňování, takže zákon o oceňování majetku není lex specialis k občanskému zákoníku.

Budeme vycházet z uvedeného judikátu Ústavního soudu. Náhrada škody v českém právním řádu nemá sankční povahu a její funkcí není poškozeného jakkoli obohatit. Víme, že hradit se má skutečná škoda a ušlý zisk. V našem případě krádeží kol nebudeme uvažovat o ušlém zisku. Důvodem je, že velkoobchod i maloobchodní prodejny měly na skladě i další kola značky „Stříbrný šíp“, takže nenastala situace, že by nemohly kolo prodat, a tím by jim zisk ušel.

V případu A velkoobchod nakoupil kolo za částku 55 000 Kč. A to je také skutečná škoda, která velkoobchodu vznikla. Škoda nemá sankční charakter.

V případu B maloobchod „Kola a kolečka“ nakoupil kolo za částku 70 000 Kč bez DPH. Má být nahrazeno i DPH? Společnost „Kola a kolečka“ je plátcem DPH.

Jinými slovy, promítá se do výše škody v civilním řízení částka rovnající se dani z přidané hodnoty? V civilním řízení má výše stanovené škody představovat částku, která se rovná spravedlivé náhradě.

„Mají-li být nahrazeny náklady potřebné k uvedení věci do původního stavu, pak v případě, že poškozený je plátcem DPH a škoda vznikla na jeho majetku, který používá při podnikání, představují náklady na opravu tohoto majetku provedené třetí osobou zdanitelné plnění ve smyslu cit. zák. č. 588/1992 Sb. Pokud je osoba, která opravu provedla, rovněž plátcem DPH a vůči poškozenému tuto daň uplatnila, vzniká za normálního běhu okolností nárok poškozeného na odpočet DPH vůči správci daně při přiznání DPH na výstupu. Skutečnou škodou pak může být za těchto okolností pouze částka vynaložená na uvedení věci do původního stavu bez uhrazené DPH plátcem na vstupu, neboť pouze o tuto částku se vzhledem k nároku poškozeného na její odpočet majetek poškozeného snížil. Rovněž není v tomto případě možné považovat zaplacenou DPH na vstupu za účelně vynaložené náklady na odstranění škody, neboť za normálního běhu okolností nic nebrání poškozenému, aby nárok na odpočet této daně vůči správci daně uplatnil a účelně tyto prostředky vynaložil jinak.

Odlišná situace by nastala v případě, kdyby poškozený nebyl plátcem DPH nebo by jako plátce nebyl v konkrétním případě oprávněn uplatňovat nárok na odpočet DPH na vstupu.“[6]

V civilním řízení závisí odpověď na skutečnosti, zdali je poškozený plátcem DPH, nebo ne. Kola a kolečka jsou plátcem DPH, a proto je jejich skutečná škoda částka bez DPH, tedy částka 70 000 Kč.

V případu C maloobchod „Superkola“ prodal pánovi kolo za částku 117 370 Kč. Tuto částku pán za kolo zaplatil (částka obsahuje i DPH, pán není plátcem DPH). O tuto částku se krádeží majetek pána zmenšil. A to je také škoda, kterou bude chtít pán nahradit.

V případu D žádná škoda nevznikla. A proto ani není co nahrazovat.

Shrnutí: Vidíme, že v civilním právu má náhrada škody individuální charakter. I když byl odcizen totožný majetek (nové kolo stejné značky), náhrada škody je pokaždé jiná. Vychází se z individualizace škody. V civilním právu také platí zásada, pokud škoda nevznikla, není co nahrazovat a ani nemá smysl stanovovat výši škody, resp. výše škody je 0 Kč.

Pokračování článku si na Právním prostoru můžete přečíst zde.

_

_

Článek byl publikován v Advokátním deníku.

---

[1] Viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009, publikované pod č. 34/2010-II Sb. rozh. tr.

[2] Toto odlišné pojetí ostatně respektuje i Ústavní soud např. v nálezu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08, publikovaném pod č. 218 ve svazku 55 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

[3] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2419/2012.

[4] F. Púry, M. Richter: Trestněprávní pojetí škody na veřejném majetku při jeho správě, Bulletin advokacie č. 10/2019, str. 17.

[5] Nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, odst. 30.

[6] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006.