Pět otázek pro Jitku Ivičičovou

Na letošním ročníku odborné konference Právo ve veřejné správě vystoupíte s příspěvkem „Aplikační problémy ve smluvním právu“. Můžete v krátkosti představit, na co se mohou účastníci konference těšit?

Ve svém příspěvku se chci zmínit jak o aplikačních problémech týkajících se závazků obecně, tak i o otaznících, které občanský zákoník vyvolává u jednotlivých smluvních typů. Rozhodně nemám ambici během čtyřiceti pěti minut udělat výčet všech potenciálně problémových ustanovení, ale zaměřím pozornost na problémy, s nimiž se praxe běžně potýká. Ráda bych předala konkrétní zkušenosti, které účastníkům mohou být při jejich práci užitečné.

Nová úprava soukromého práva je v účinnosti již čtvrtým rokem. Podařily se za tuto dobu již vyjasnit všechny zásadní aplikační problémy?

S ohledem na rozsah celého kodexu se dá říci, že zatím je a ještě několik let bude „v záběhu“. Některé aplikační problémy se projevily hned v počátku (případně na ně bylo poukazováno již v době legisvakance), některé vyvstávají až s odstupem času. Pro to, aby se občanský zákoník skutečně vžil a byl prověřen v celé šíři životních situací, na které může dopadat, a aby již neměl čím překvapit, jsou necelé čtyři roky účinnosti podle mého názoru ještě celkem krátká doba. Při pohledu na letitý rakouský ABGB můžeme s nadsázkou říci, že náš občanský zákoník je jako dítě, které se sotva naučilo mluvit.

Která ustanovení právní úpravy smluvního práva podle Vás při aplikaci a výkladu představují nejčastěji obtíže?

Při uzavírání smluv hraje významnou roli velká smluvní volnost, kterou občanský zákoník skýtá. To je na jednu stranu velká výhoda, na druhou stranu zde narážíme na potřebu rozpoznávání ustanovení, od nichž se nelze odchýlit. Pravidlo obsažené v § 1 odst. 2 dává vodítko, ale dotvářet jej bude rozhodovací praxe soudů.

Navykla už si dle Vašich zkušeností odborná i laická veřejnost na novou úpravu?

Pokud jde o novou terminologii, myslím si, že se s ní veřejnost již víceméně sžila. Některé archaické pojmy (pacht, výprosa, výměnek atd.) působily před nabytím účinnosti určité rozpaky a pobavení, dnes už se nad nimi nikdo nepozastaví. Pokud jde o věcnou stránku nové právní úpravy, potrvá řadu let, než se zakoření v povědomí široké veřejnosti. Proto považuji za důležité, aby se neprováděly významnější koncepční změny, ale aby se novelizace omezila na odstraňování chyb a na dopracování úpravy tam, kde společenský a technický vývoj vyvolá její potřebu.

V letošním roce vstoupila v účinnost první velká novela nového občanského zákoníku. Myslíte, že vyřešila všechny nejpalčivější otázky?

S některými naléhavými otázkami, popř. nedostatky nového občanského zákoníku, se praxe musela vypořádat sama již před novelou. Krásným příkladem je úprava formy plné moci v případě plné moci udělené pro zastoupení při sepisu notářského zápisu, kde po počátečním váhání převážil výklad vycházející z logiky věci nad doslovným gramatickým a jako dostatečná byla přijata písemná forma s ověřeným podpisem zmocnitele. Novelou byl této logice podřízen i text zákona.

První novelizace není natolik rozsáhlá, aby pokryla všechna bolavá místa. Díky tomu zbývá celá řada vhodných témat pro konferenční příspěvky, jako bude ten můj.