Nechcete platit za užívání cizí nemovitosti? Za squat nemusíte...
Nejvyšší soud ČR rozhodl, že kdo bez dohody s vlastníkem obsadí nepronajatelnou nemovitost, nemá povinnost hradit vlastníkovi nemovitosti bezdůvodné obohacení.
Podle obecné zásady občanského práva se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodným obohacením je i majetkový prospěch získaný protiprávním užíváním cizí věci, tj. užíváním věci bez platné smlouvy nebo jiného právního titulu. Kdo se na úkor vlastníka takto obohatí, je povinen majetkový prospěch vlastníkovi nemovitosti vydat. Z každého pravidla ale existují výjimky. Takovou výjimku dovodil Nejvyšší soud ČR i v případě protiprávního užívání cizí nemovitosti.
Výše plnění za užívání věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, který získal obohacený uživatel. V případě nemovitosti vychází soudní praxe z toho, že majetkovým vyjádřením protiprávně získaného prospěchu uživatele je částka odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti, které by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit. Tato náhrada se tak poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Vždy je třeba přihlédnout ke konkrétním podmínkám dané nemovitosti.
Ne vždy je možné obvyklé nájemné stanovit - například proto, že srovnatelné nemovitosti nejsou pronajatelné a nemají uplatnění na trhu. Jde zejména o neudržované nemovitosti ve špatném stavebně technickém stavu.
V těchto případech dospěl Nejvyšší soud České republiky opakovaně k rozhodnutí, že užíváním takové nemovitosti, byť bez právního důvodu, uživateli žádné bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka nemovitosti nevzniká a uživatel není povinen vlastníkovi peněžitou náhradu platit.
Jedná se o velmi specifické případy, i tak se ale dá pochybovat, zda řešení, které zvolil Nejvyšší soud je správné a spravedlivé.
Zdroj: BNT journal
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?




