Novelizující směrnice EP a Rady č. 2013/55/EU o uznávání odborných kvalifikací

Do české legislativy byla tato směrnice implementována zákonem č. 18/2004, o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, jež se týká zhruba 330 povolání a odborných činností.[1]

Jednou z těchto regulovaných činností je i výkon povolání zdravotních sester, na které měla změna právní úpravy obrovský dopad. Než byla tato směrnice implementována, byl v České republice režim vzdělávání a kvalifikace zdravotních sester zcela odlišný. Do roku 2004 byla zavedena střední zdravotnická škola, která koncentrovala 100 % odbornosti ve prospěch sester. To znamená, že po absolvování této střední školy mohly vykonávat odborné práce, aplikace injekcí a infuzí, transfuzí a dávkovat léky, jinými slovy veškeré zodpovědné činnosti. To představovalo maximum, kterého mohly zdravotní sestry dosáhnout, pak bylo možné se jen specializovat pomocí atestací na staniční sestru, porodní asistentku, také na sálovou sestru atd. V těchto čtyřech letech studia na střední zdravotnické škole byla tedy zakomponována veškerá materie potřebná k tomu, aby z ní vycházely rovnou kvalifikované všeobecné sestry, které mohly vykonávat úkony pro sestru určené. Nebylo zapotřebí vyššího vzdělání.

Nabytím účinnosti zákona č. 18/2004, jež implementoval směrnici o uznávání odborných kvalifikací, došlo ke změně struktury, co se týče povolání všeobecných sester a také jejich vzdělávání. V tomto důsledku z nově koncipovaných zdravotnických škol vycházeli tzv. zdravotní asistenti. Ti jsou v podstatě na úrovni ošetřovatelů, to znamená, že spektrum jejich činností je značně omezeno – oproti kvalifikovaným sestrám. Pokud totiž tento ošetřovatel chtěl vykonávat činnost, jako dříve všeobecné sestry, po absolvování střední zdravotnické školy, musel pro dosažení této úrovně absolvovat ještě vyšší odbornou školu, kde po třech letech získal titul DiS. (diplomovaný specialista). Až tímto získal oprávnění k výkonu činností, které dříve mohla rovnou vykonávat kvalifikovaná sestra. Sestry vystudované před touto změnou tedy nemají titul DiS., proto jim musel zaměstnavatel vystavit posudek, že jsou způsobilé na tom kterém oddělení pracovat samostatně nebo pod dohledem. Aby zdravotní sestry mohly být zařazeny do lepší platové třídy, zavedla Unie institut tzv. registrovaných sester, což obnášelo povinnost se v jejich volném čase a za jejich prostředky účastnit různých seminářů a konferencí odborníků, ať už lékařů, nebo sester, přednášejících o různých problematikách, onemocněních, nových metodách, přičemž za účast získávaly kredity. Až když sestry splnily limit 40 kreditů, mohly se registrovat jako sestry.

Proč uvádím právě tento příklad? Jelikož prodloužení doby studia ze čtyř let na sedm působilo jako odrazující skutečnost pro budoucí studenty sama o sobě a když si k tomu přičteme námahu a obtížnost pro pouhou registraci, není překvapením, že zanedlouho měly nemocnice (a zejména ty blízko hranic) akutní problém s nedostatkem sester. Zástupkyně odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková konstatovala, že odbornost nové koncepce zdravotní školy je mnohem nižší, než jak tomu bývalo dříve a obecně vyjadřovala nespokojenost s novým modelem vzdělávání zdravotních sester a s jejími následky – neúměrnost mezi délkou studia a průměrným platem, náročnost atd.

Po letech se tedy došlo k závěru, že tento evropský koncept vzdělávání ve zdravotnictví není efektivní. Na evropské úrovni proto proběhla novela v podobě směrnice 2013/55/EU, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací. Důležitý je v novelizaci této směrnice nově vložený odstavec 7 do čl. 31, který zmiňuje, že: „Dosažená kvalifikace zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči dokládá, že daný odborný pracovník je schopen uplatnit alespoň níže uvedené schopnosti bez ohledu na to, zda výuka proběhla na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo na školách či v rámci programů pro odborné vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů…“. To vedlo k novelizaci i v České republice v podobě novely[2] zákona č. 96/2004, o nelékařských zdravotních povoláních, která nabyla účinnosti 1. září 2017.

Vnímám tuto novelu jako zmírnění negativních dopadů původní směrnice na vzdělávání a povolání zdravotních sester. Sedmileté studium bylo zkráceno na tzv. 4 + 1, což znamená, že k dosažení kvalifikace zdravotních sester bude postačovat čtyřleté studium na střední zdravotnické škole a k tomu jednoleté studium na vyšší odborné škole. Dále se zrušil kreditový systém, což znamená, že se zdravotní sestry bez vysoké školy již nemusejí dodatečně vzdělávat na různých programech apod.

Příklad nevhodné unijní legislativy, která zpravidla akcentuje systém volných pohybů bez ohledu na konkrétní potřeby členských zemí, je skutečně odstrašující. Selhávání veřejných funkcí státu si nemůže dovolit žádná země EU.

---

[1] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Uznávání kvalifikací [online]. In: . [cit. 2017-09-17]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/uznani-odborne-kvalifikace

[2] Zákon č. 201/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb.,