K povinnosti provozovatele přijímat hotovostní platby
V roce 2023 se často v zahraničí setkáváme s tím, že například v kavárnách není možno zaplatit hotovostí, ale pouze bezhotovostním způsobem. Důvodů, proč by provozovatelé chtěli umožnit placení pouze bezhotovostním způsobem je mnoho, zejména rychlost a pohodlnost pro zákazníky i provozovatele, někteří zákazníci již u sebe hotovost nenosí nebo jde o hygienické důvody (to bylo zřejmé obzvláště v době pandemie).
Mohou provozovatelé tento zahraniční model přebrat i v České republice a zakotvit výhradní placení bezhotovostním způsobem? Odpověď bohužel není zcela jednoznačná a tato debata se rozvířila v nedávné době návrhem poslanců SPD na ústavní zakotvení práva na placení v hotovosti.
Právní úprava
Základem pro vyřešení dané otázky je zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o oběhu bankovek“), konkrétně jeho ustanovení § 5, který stanoví následující:
„(1) Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.
(2) Příjem tuzemských bankovek nebo mincí může odmítnout
- úvěrová instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o bankovky nebo mince znějící na koruny české prohlášené Českou národní bankou za neplatné a jestliže uplynula doba stanovená na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní banky3), po kterou je povinna provádět jejich výměnu,
- každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o pamětní bankovky, pamětní mince nebo o tuzemské bankovky nebo mince prohlášené Českou národní bankou za neplatné,
- každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
Z výše uvedeného vyplývá, že obecně platí podle ustanovení § 5 odst. 1 Zákona o oběhu bankovek, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout. Kdo je oprávněn odmítnout příjem tuzemských bankovek je následně upraveno v odstavci 2 daného ustanovení, jehož výklad je však nejednotný.
Demonstrativní nebo taxativní výčet?
V odborné literatuře panuje odchylný názor na skutečnost, zda výčet v ustanovení § 5 odst. 2 Zákona o oběhu bankovek je taxativní či demonstrativní. Tento zásadní rozpor nepanuje pouze v odborné literatuře, ale zejména i mezi Českou národní bankou a Ministerstvem financí.
Podle České národní banky je výčet v ustanovení § 5 odst. 2 Zákona o oběhu bankovek taxativní, a proto v zásadě každý provozovatel je povinen přijímat tuzemské bankovky a mince. Tento závěr vyplývá i ze stanoviska České národní banky ze dne 1. 3. 2019.[1]
Na druhé straně Ministerstvo financí zaujímá názor, že daný výčet je naopak demonstrativní, a proto s odkazem na ustanovení § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zakotvující pro závazky autonomii vůle stran má za to, že provozovatel může zakotvit výhradní placení bezhotovostním způsobem. Nicméně v souladu se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jakož i dalšími právními předpisy týkající se ochrany spotřebitele, je v takovém případě provozovatel povinen o tomto spotřebitele důkladně poučit (například vyvěšením viditelného poučení na dveřích, u pokladny, na nápojových lístcích apod.). Konkrétně se Ministerstvo financí k dané problematice vyjádřilo ve svém stanovisku ze dne 21. 7. 2023 následovně:
„(…) český právní řád nestanovuje povinnost přijímat hotovost. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů, totiž nestanovuje bezvýjimečnou povinnost každého přijímat hotovost. V § 5 odst. 2 tohoto zákona jsou uvedeny pouze některé případy, kdy může k odmítnutí tuzemské hotovosti dojít.
Podle názoru Ministerstva financí se uplatní smluvní svoboda jako jeden ze základních pilířů soukromého práva. Ustanovení § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Tedy, obchodník si může se zákazníkem sjednat například to, že kupní cena bude hrazena bezhotovostně platební kartou nebo například v hotovosti v eurech. Nedomluví-li se obchodník se spotřebitelem na jiném plnění peněžitého dluhu, pak platí, že se plní v tuzemských bankovkách a mincích. Podstatná je zde nicméně otázka transparentnosti – obchodník by měl zákazníka o neakceptaci českých korun či například hotovosti obecně dopředu informovat.“
K předmětné otázce se dále vyjádřila i Česká obchodní inspekce podle které „S odkazem na zákon o oběhu bankovek a mincí, jehož dozorovým orgánem je Česká národní banka, lze v obecné rovině uvést, že prodávající má povinnost přijímat jako zákonný platební prostředek pouze peníze, tedy tuzemské bankovky a mince. Naopak přijímání platebních karet je vždy dobrovolné.“ A také Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace z.s., které uvedlo, že „_Podle citovaného ustanovení § 5 zákona o oběhu bankovek a mincí skutečně platí, že každý je povinen přijímat hotovost… Pokud byste v kavárně umožňovala platby pouze kartou, pak byste se dopouštěla protiprávního jednání v rozporu s _§ 5__.“ Česká obchodní inspekce i Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace z.s., jak vyplývá z výše uvedeného, se přiklonily k výkladu České národní banky.
(Zdánlivě) bez sankce
Pro všechny provozovatele je důležité, že v současné době Zákon o oběhu bankovek žádnou sankci za porušení daného ustanovení zákona nestanoví.[2] Nicméně Rada vlády pro lidská práva doporučila předložit vládě návrh zákona, kterým se mění Zákon o oběhu bankovek, čímž by došlo k zakotvení sankce za přestupek spočívající v odmítnutí přijetí tuzemské bankovky a mince. Výbor pro základní práva a předcházení diskriminaci, který dal k zavedení sankce za porušení povinnosti akceptace hotovostních plateb podnět, tento odůvodňuje tak, že zavedení systému výhradního přijímání bezhotovostních plateb vede k diskriminaci v přístupu ke službám u skupin osob, které nevyužívají z různých důvodů bankovní účty či platební karty. Zejména jde o seniory a dále například o osoby s nestabilními příjmy, či postižené exekucemi, které často nemají vlastní bankovní účty.[3]
Závěr
Debata ohledně povinnosti přijímat platby v hotovosti se rozvířila v nedávné době v souvislosti s podáním návrhu[4] poslanců opozičního hnutí SPD na ústavní zakotvení práva na placení v hotovosti. Návrh je odůvodněn zejména potřebou zajištění práva na ochranu soukromí, avšak vláda na své schůzi dne 26. 7. 2023 zaujala k danému návrhu nesouhlasné stanovisko pro nadbytečnost a věcnou neopodstatněnost předloženého návrhu.[5]
Bude zajímavé sledovat, jaký další osud placení hotovostí bude mít. Nicméně s ohledem na princip právní jistoty by bylo vhodné předmětný rozpor ve výkladu Zákona o oběhu bankovek vyřešit co nejdříve. Je otázkou, zda se nakonec prosadí výklad zastávaný Ministerstvem financí, který je odůvodněn smluvní volností a více reflektuje aktuální vývoj ve společnosti nebo výklad zastávaný Českou národní bankou, který naopak podporuje stanovisko Výboru pro základní práva a předcházení diskriminaci. Tento závěr by pak byl ještě upevněn zakotvením sankce za porušení povinnosti akceptace hotovostních plateb.
[1] Dostupné na: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/casto-kladenedotazy/.galleries/stanoviska_a_odpovedi/pdf/k_povinnosti_akceptace_hotovosti_obchodniky.pdf.
[2] Za stávající situace by mohlo dojít k uložení sankce pouze v případě, kdy by porušení povinnosti dosáhlo intenzity trestného činu a došlo by k naplnění skutkové podstaty ohrožování oběhu tuzemských peněz podle § 239 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Nicméně s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe trestněprávní kvalifikace může dopadnout pouze na ty nejextrémnější případy porušení povinnosti akceptovat hotovostní platby.
[3] Dostupné na: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/cinnost-rady/zasedani-rady/jednani-rady-dne-22—dubna-2021190805/#.
[4] Návrh ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=484.
[5] Dostupné na: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=484.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




