Soudy nemohou dát člověku s neznámou totožností nové jméno, plyne z verdiktu

Vyplývá to z nového rozsudku Nejvyššího soudu, dostupného na úřední desce. Týká se muže, kterého v roce 2016 hospitalizovala Fakultní nemocnice v Motole, aniž by znala jeho totožnost a národnost. Muž nebyl schopen komunikace a policie nedokázala určit jeho identitu pomocí databází DNA ani otisků prstů.

Pražská nemocnice v roce 2019 navrhla, aby soud do doby zjištění totožnosti udělil muži nové jméno Adam Letenský, stejně jako nové rodné číslo. Dále měly soudy určit opatrovníka, a to buď nemocnici, nebo městskou část. Na přístrojích může být naživu příštích 30 nebo 40 let, argumentovala tehdy nemocnice.

Obvodní soud pro Prahu 5 návrhu nevyhověl. Uvedl, že “jméno požívá ochrany jak z hlediska jeho použití v soukromém styku, tak i jako složka osobnosti člověka a předmět absolutního práva”. Nelze tedy žádat soud o určení nové totožnosti člověka, jehož identita sice není známá, ale nepochybně existuje a požívá právní ochrany.

Verdikt potvrdil Městský soud v Praze. Zdůraznil, že je úkolem správních orgánů, aby existující identitu zjistily. Ustanovit náhradní identitu prý nelze. “Byl by to krok kontraproduktivní a není k tomu žádný rozumný důvod,” uvedl městský soud.

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem pražských soudů. Zdůraznil, že zákon nedává justici pravomoc přidělit dospělému člověku tímto způsobem novou identitu. Zároveň nejde o takzvanou nevědomou mezeru v zákoně, kterou by bylo možné vyplnit “soudcovským právem”. Na určení identity neznámého muže navíc podle Nejvyššího soudu není veřejný zájem.

“Proto soud nemůže neznámému muži (ani dočasně) určit náhradní identitu, a je naopak věcí správních orgánů, aby již existující identitu neznámého muže zjistily,” konstatoval Nejvyšší soud.

Do Motola přivezla muže v červenci 2016 záchranka v závažném stavu, který vyžadoval neodkladnou a náročnou péči. Podle informací z rozsudku muž nebyl schopen interakce, nemluvil, byl zcela závislý na ošetřovatelské péči. Kriminalisté předpokládali, že jde o cizince bez rodinných vazeb na Česko.

Z verdiktu nejvyšší instance plyne, že soudy mohly s ohledem na možnou duševní poruchu zahájit řízení o omezení svéprávnosti neznámého muže, a poté se případně zabývat i ustanovením opatrovníka.