Články s tagem: zástavní právo

V praxi dochází nezřídka k situaci, kdy pachatel spáchá majetkový trestný čin. Současně pachatel vlastní nemovitou věc, kterou užije jako zástavu pro získání hypotečního úvěru od banky. Nemusí se jednat o nemovitou věc spojenou se samotnou trestnou činností, může však představovat i výnos z trestné činnosti.

V poslední době se v praxi setkáváme s různým výkladem pojmů „zástavce“ a „zástavní dlužník“. A přestože se tyto pojmy mohou na první pohled zdát podobné, každý z nich má svůj specifický význam a roli v rámci institutu zástavního práva dle občanského zákoníku. Přitom právě správné pochopení a rozlišení těchto pojmů je nezbytné pro efektivní aplikaci zástavního práva a ochranu práv všech zúčastněných stran.

Brno 11. června (ČTK) - Ústavní soud (ÚS) zrušil část zákona o majetku České republiky. Stanovovala, že pokud soukromý majetek propadne státu, zástavní práva k němu zanikají. Sporné ustanovení, ze kterého ústavní soudci vyškrtli krátkou pasáž, zasahovalo do majetkových práv zástavních věřitelů. Návrh na zrušení podal Nejvyšší soud.

Podle ustanovení § 3060 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) platí, že pokud zatěžuje věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje. Co to ovšem znamená v praxi?

Obecně platí, že zástavní právo k věcem zapsaným ve veřejném seznamu vzniká zápisem do tohoto seznamu. V některých zvláštních případech se ale okamžik vzniku zástavního práva liší. Samotným nahlédnutím do veřejného seznamu (katastru nemovitostí) se proto nemusíme dozvědět o všech zástavních právech týkajících věci.

Problematiku zajištění budoucích pohledávek komplexně upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), a to zejména v ustanovení § 1310 a.n.

Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 21 Cdo 1961/2019-456 ze dne 22. 10. 2019 řešil zapeklitý případ plný zvratů, jehož stěžejní pasáže vám zprostředkovávám v následujících odstavcích. Kromě odpovědi na otázku, jaké jsou náležitosti ujednání o uspokojení zástavního věřitele ze zástavy jiným způsobem než jejím zpeněžením ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím jejího soudního prodeje, skýtá předmětné rozhodnutí též kvalitní analýzu posuzování neplatnosti právního jednání.

Dne 13. února 2020 byl ve sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony (dále jen jako „Novela“). Zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 2021, krom části novelizující zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, která nabývá účinnosti dne 1. července 2021.

V praxi se stává, že právo ze zajištění má lepší (dřívější) pořadí než pohledávka oprávněného, která je předmětem výkonu rozhodnutí, a proto na ně nemá nařízení výkonu rozhodnutí žádný vliv. Předmětem tohoto článku je souběh exekuce k pohledávce s dřívějším zástavním právem k této pohledávce a procesní důsledky takového souběhu.

Patrně ano, ale na definitivní odpověď si musíme ještě počkat. Nejvyšší soud nevyužil příležitosti zaujmout stanovisko k této otázce, předmětné výroky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil k opětovnému posouzení soudu prvního stupně. Zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu [1], resp. obiter dictum tohoto rozhodnutí dává nicméně tušit, že odpověď na otázku obsaženou v názvu tohoto příspěvku bude zřejmě kladná.

Zástavní právo zanikne, je-li dluh (pozn. zajištěný) splněn řádně a včas, tak stanoví § 1376 zák. č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Další důvody zániku zástavního práva stanoví navazující ustanovení § 1377 odst. 1 OZ, přičemž pro účely tohoto článku je zásadní zejména jednostranné vzdání se zástavního práva zástavním věřitelem dle písm. b) předmětného ustanovení.

Text článku se věnuje pravděpodobně zapomenutému účelu ustanovení § 337c odst. 4 věty první a druhé, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o uspokojování úroků a úroků z prodlení mladších a starších tří let od rozvrhového jednání), a to vzhledem ke zřejmé inspiraci tohoto ustanovení v předchozích právních úpravách.

Rekodifikace soukromého práva s sebou přinesla citelné změny, které více či méně zasáhly takřka všechny jeho oblasti. Nejinak tomu bylo i v souvislosti s právní úpravou zástavního práva. Jednou z těchto změn je i rozšíření způsobů uspokojení zástavního věřitele ze zástavy o přímý prodej zástavy.

Tento text se zaměřuje na problematiku zřízení (a vzniku) zástavního práva k budoucím, dosud neexistujícím pohledávkám. Jedná se tedy o pohledávky, které slouží jako zástava, nikoli o pohledávky zajištěné zástavním právem k případným (budoucím) pohledávkám.