Zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám a dluhům

Ve smyslu ustanovení § 1310 odst. 2 občanského zákoníku je přípustné zástavní právo zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Tedy i k budoucí pohledávce. Občanský zákoník tak výslovně umožňuje zřídit i tzv. budoucí zástavní právo. Musí však pro to být splněny určité podmínky. Obecně sice platí, že zástavní právo fakticky nemůže vzniknout k věci, která ještě neexistuje, zástavní smlouvu je však možné uzavřít tak, aby vznik zástavního práva byl odsunut až k okamžiku vzniku samotné věci – tedy například pohledávky. Zástavní právo je tedy možné zřídit i k budoucí pohledávce za předpokladu, že takováto budoucí pohledávka bude dostatečně určitě identifikovatelná, zejména s ohledem na její právní důvod, osobu věřitele a osobu dlužníka.

Zajištění budoucích pohledávek

Na zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám navazuje ustanovení § 1311 občanského zákoníku, podle něhož lze zástavním právem zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle zmíněného pravidla tak zástavním právem je možné zajistit jakékoli právo na plnění, jehož předmětem jsou peníze, nebo jej lze penězi ocenit (v případě nepeněžitého plnění). Není nijak rozhodné, jestli zástavní právo zajišťuje jednu konkrétní pohledávku, více konkrétních pohledávek, určitý druh pohledávek nebo několik druhů pohledávek. Důležité je, aby zajišťovaná pohledávka platně existovala – zajištěna pak může být jak pohledávka za samotným zástavcem, tak i za osobou odlišnou od zástavce poskytujícího zajištění.

Zajištění budoucích pohledávek určitého druhu

Jak již bylo nastíněno, zástavní právo je možné zřídit nejen k určité konkrétní budoucí pohledávce, ale i k budoucím pohledávkám určitého druhu nebo budoucím pohledávkám vznikajícím z téhož právního důvodu. U zajištění pohledávek určitého druhu zákonodárce určil, že specifikace zajišťovaných pohledávek v zástavní smlouvě by měla obsahovat alespoň: (i) vymezení osoby dlužníka, (ii) vymezení druhu zajišťovaných pohledávek a (iii) vymezení doby, v níž takovéto budoucí pohledávky budou vznikat. Druh pohledávek může být definován například jejich příslušností k určitému typu činnosti (jako např. pohledávky z kupních smluv uzavíraných s určitým odběratelem, pohledávky z provozu obchodního závodu apod.), nebo k určitému typu závazku (např. pohledávky plynoucí z nájemného, pohledávky z poskytnutých záruk, pohledávky na náhradu škody atd.). Druh pohledávek však může být vymezen i natolik obecně, že se jedná o veškeré pohledávky vznikající vůči konkrétně specifikovaným dlužníkům.

Specifikace doby, ve které pohledávky vznikají, je v tomto případě tím nejdůležitějším kritériem. Samozřejmě nejjednodušším řešením je specifikace určitého konkrétního časového rozmezí, ve kterém pohledávky budou vznikat – například pohledávky vzniklé od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2030. Doba však nemusí být vždy vymezena přesně a postačí, pokud budou v zástavní smlouvě sjednána kritéria jejího určení – například pohledávky vzniklé po dobu trvání smlouvy. Pokud by v zástavní smlouvě nebyl ujednán konec doby, v níž mají pohledávky vznikat ve shora uvedeném smyslu, neznamená to, že zástavní smlouva bude pro neurčitost zdánlivá či neplatná. V této souvislosti se bude nutné zaměřit na to, jestli vůle stran nesměřovala k jinému vymezení souboru zajištěných pohledávek – jako třeba vazbou na právní důvod u smlouvy na dobu neurčitou.

Zajištění budoucích pohledávek vznikajících z téhož právního důvodu

Při vymezení souboru zajištěných pohledávek vznikajících z téhož právního důvodu občanský zákoník nastavuje následující kritéria, které je třeba splnit k jejich řádnému zajištění: musí se jednat o (i) různé pohledávky, (ii) vznikající z téhož právního důvodu. Rozlišujícím kritériem mezi pohledávkami určitého druhu vznikajícími v určité době a pohledávkami vznikajícími z téhož právního důvodu je, že u pohledávek vznikajících z téhož právního důvodu existuje určitý shodný právní titul, na jehož základě zajišťované pohledávky vznikají – nejčastěji půjde o určitou konkrétní smlouvu (např. rámcovou smlouvu o úvěru). Smluvní strany nadto mohou v zástavní smlouvě vymezit soubor zajištěných pohledávek dokonce i tak, že půjde o pohledávky z více konkrétních právních důvodů (např. úvěry vznikající z více rámcových smluv o úvěru). Na rozdíl od zajištění budoucích pohledávek určitého druhu není u zajištění pohledávek vznikajících z téhož právního důvodu nutné v zástavní smlouvě vymezovat dobu, ve které pohledávky vznikají.

Závěr

Zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám a dluhům je podle občanského zákoníku možné, je však třeba si dát pozor na správné vymezení zajišťovaných budoucích pohledávek v zástavní smlouvě tak, aby bylo vše v souladu s požadavky zákona. Nebylo by totiž rozumné cokoliv riskovat s ohledem na funkčnost zajištění budoucích pohledávek a dluhů.