Články s tagem: smluvní volnost

Ač se zpožděním, přeci. Začátkem tohoto roku nabyla účinnosti velká novela občanského zákoníku, která mimo jiné zavádí i nový smluvní typ – smlouvu o poskytování digitálního obsahu. Doposud se smluvní strany řídily obecnou úpravou o spotřebitelích, kde byl digitální obsah upraven jen velmi povrchně. Novela implementuje směrnici (EU) 2019/770 a směrnici (EU) 2019/771, v níž jsou detailně popsány hlavní důvody pro zavedení nových pravidel, zejména pak digitalizace trhu, potřeba zvýšení ochrany spotřebitele a jednotná pravidla pro celý evropský trh.

Na začátku nového roku přináší (nejen) podnikatelům celou řadu zásadních změn novela občanského práva, která je účinná od 6. ledna 2023. Ty nejzajímavější se týkají především obsahu smluv a jejich uzavírání se spotřebiteli.

Inflační doložka byla v 90. letech hojně užívaným ustanovením smlouvy. V důsledku poměrně stabilní inflace v letech následujících se od tohoto ustanovení pomalu začalo upouštět.

Částečnou neplatnost právního jednání v tuzemském právu upravuje § 576 o. z., který stanoví konkrétní podmínky, za kterých je tohoto postupu možno využít, respektive za jakých podmínek je zapotřebí preferovat na základě neplatnosti určité jednotliviny neplatnost celého právního jednání.

Je všeobecně známá věc, že existuje ústavně-právní princip zákazu zpětné účinnosti neboli zákazu tzv. retroaktivity, který se vztahuje k právním normám – tedy k zákonům a jiným právním předpisům přijatým v legislativním procesu. Jak je to ovšem s přípustností smluvní retroaktivity?

Trendem v oblasti IT je agilita, resp. agilní vývoj, který má vícero podob. Jak ale různé formy agilního vývoje podchytit smluvně? Problém je v tom, že smlouva o agilní spolupráci není smluvním typem upraveným v zákoně, na právnických fakultách její pravidla nikdo neučí (resp. prozatím neučil). Při jejím vytváření se pohybujeme v multioborovém prostředí, kde kromě právních znalostí je třeba i znalost pravidel agilní spolupráce.

Je zajisté potěšující, že se i naše právo s přijetím nového občanského zákoníku po dlouhém váhání konečně zařadilo mezi právní řády, které na fenomén adhezních smluv reagují. Podívejme se nyní, jak se tato reakce povedla.

Smluvní volnost je spolu s ochranou vlastnictví považována za jeden ze dvou základních pilířů nejen soukromého práva, ale vůbec tržně-ekonomických společností. Jestliže vlastnictví je základem ochrany statické, je smluvní volnost nutnou podmínkou dynamiky společnosti projevující se svobodnou směnou zboží a služeb.

Ačkoliv jsou zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, (dále jen „ZOK“) v účinnosti déle než čtyři roky, diskuze v odborných kruzích se stále nevyhýbají sporům, a to ani v základních principech, jako je smluvní volnost ve stanovách akciové společnosti.

Ačkoliv jsou zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, (dále jen „ZOK“) v účinnosti déle než čtyři roky, diskuze v odborných kruzích se stále nevyhýbají sporům, a to ani v základních principech, jako je smluvní volnost ve stanovách akciové společnosti.

Při úvaze o smluvní volnosti nelze v případě akciové společnosti nevyjít ze skutečnosti, že se její povaha odvíjí od smluvního základu. Slovy R. Pelikána je totiž obchodní korporace hypostazovanou, zvěcněnou smlouvou. Ač není teorie smluvní povahy zakladatelského právního jednání společnosti v zahraničí přijímána zcela bez výhrad, v českém prostředí se o ni, až na výjimky, spory nevedou.

Akciová společnost je vedle společnosti s ručením omezeným formou kapitálové společnosti, přičemž u akciové společnosti se jednotlivé kapitálové prvky projevují výrazněji. Samotnou úpravu akciových společností nalezneme zakotvenou především v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, konkrétně v ustanoveních § 243-551. Nemůžeme však opomenout ani obecná ustanovení o právnických osobách, která se nacházejí v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně v ustanoveních §118 a následujících.