Platí nová pravidla pro poskytování digitálního obsahu a zboží. Na co je potřeba si dávat pozor?

Ač se zpožděním, přeci. Začátkem tohoto roku nabyla účinnosti velká novela občanského zákoníku, která mimo jiné zavádí i nový smluvní typ – smlouvu o poskytování digitálního obsahu. Doposud se smluvní strany řídily obecnou úpravou o spotřebitelích, kde byl digitální obsah upraven jen velmi povrchně. Novela implementuje směrnici (EU) 2019/770 a směrnici (EU) 2019/771, v níž jsou detailně popsány hlavní důvody pro zavedení nových pravidel, zejména pak digitalizace trhu, potřeba zvýšení ochrany spotřebitele a jednotná pravidla pro celý evropský trh.

partner, Kučera & Associates, advokátní kancelář
Foto: Shutterstock

Kdo by se měl mít ve vztahu k nově stanoveným povinnostem na pozoru?

Úprava nového smluvního typu dopadá na vztahy nejen mezi podnikateli a spotřebiteli (B2C), ale i na jistou část vztahů mezi podnikateli navzájem (B2B). Důležitým prvkem pro posouzení, zda se na smluvní stranu novela vztahuje, je například úplatnost služby, či množství a účel vyžadovaných údajů. 

K porozumění právní úpravy je nezbytné seznámení se s novými pojmy jako digitální obsah, služba digitálního obsahu (digitální služba) nebo zboží s digitálními prvky. 

První z pojmů je v zákoně definován jako „věc v digitální podobě“. Tato definice v sobě zahrnuje např. e-knihy, video, audio a hudební soubory nebo počítačové hry. Poskytovatelem digitálního obsahu jsou pak příkladmo streamovací platfromy (např. Netflix, Voyo, HBO), poskytovatelé počítačových her, aplikací apod. 

Digitální službou je dle zákoníku služba, která „uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty.“, poskytovateli jsou například  provozovatelé platforem pro sdílení videí, audio či jiných souborů, provozovatelé sociálních sítí nebo technologií SaaS (software-as-a-service), jako jsou Uloz.to, Rajce.net, Youtube nebo Instagram.

Další kategorií je zboží s digitálními prvky. Tím je myšlena movitá věc, která je propojena s digitálním obsahem nebo digitální službou. Může se jednat například o chytré hodinky, inteligentní pračky apod. Pokud je taková věc poskytována, bude se smlouva řídit ustanoveními o koupi. Prodávající ponese odpovědnost i za vady digitálního obsahu. 

Je-li poskytován digitální obsah nebo digitální služba, pak se budou smluvní vztahy řídit právě ustanoveními o poskytování digitálního obsahu a poskytovatelům účinností novely vznikají povinnosti a spotřebitelům práva, o nichž vzápětí pojednáme. Z této úpravy existují i zákonné výjimky, např. smlouvy, jejichž předmětem je poskytování zdravotní péče, hra, sázka, los nebo finanční služba.

Jaké jsou tedy nové povinnosti a práva smluvních stran ve vztahu ke smlouvě o digitálním obsahu?

Osoby, na něž se vztahuje nová právní úprava, by se měly zaměřit zejména na oblast revize obchodních a smluvních podmínek ve vztahu k aktualizacím digitálního obsahu, zkontrolovat deklarované funkcionality aplikací, možnosti odstoupení od smlouvy, jakož i oblast odpovědnosti za vady a reklamace produktů.

Pro vztahy B2C i B2B platí nově možnost ujednání si času plnění. Pokud nebude ujednán, tak platí, že má být obsah zpřístupněn bez zbytečného odkladu, dle obecných ustanovení nejpozději do 30 dnů. Pokud dojde k porušení této povinnosti, má uživatel právo odstoupit od smlouvy.

Poskytovatel je odpovědným za bezvadný digitální obsah po dobu trvání závazku a uživateli náleží práva z vadného plnění, jako odstranění vady, sleva, případně odstoupení od smlouvy. Důkazní břemeno o bezvadnosti digitálního obsahu nese poskytovatel. Za vadu nicméně poskytovatel neodpovídá, je-li způsobena nevhodným digitálním prostředím uživatele. 

Poskytovatel je dále povinen produkt aktualizovat tak, aby mohl uživatel digitální obsah používat určeným způsobem, v určené kvalitě a po určenou dobu. Za účelem zajištění bezpečnosti a bezvadného digitálního obsahu je poskytovatel povinen zajistit a nabídnout aktualizace uživateli. Pokud uživatel nabídku odmítne, nenáleží mu právo z vadného plnění. Naopak pokud se poskytovatel zaváže k určitým aktualizacím v obchodních podmínkách a následně je neprovede, jedná se o vadné plnění.

Další kategorií jsou „velké“ aktualizace – tedy větší změny digitálního obsahu, které musí poskytovatel dostatečně odůvodnit a za které nesmí žádat žádné dodatečné náhrady nákladů. Uživatele navíc musí s aktualizací řádně seznámit (stačí pop-up okénko). Pokud se jedná o změnu v neprospěch uživatele, musí ho poskytovatel informovat s dostatečným předstihem. 

Ve vztahu B2C nese poskytovatel odpovědnost za to, že digitální obsah je vhodný k účelu, pro který jej uživatel požaduje, odpovídá ujednanému popisu, rozsahu, jakosti a funkčnosti. Rozlišujeme kritéria subjektivní, která si mohou strany ujednat, a objektivní, která jsou vázána zákonem a ujednat je nelze. Proto je záhodno zaměřit se právě na funkčnost a účelnost poskytované služby v obchodních podmínkách nebo jiném smluvním ujednání. 

Posledním velkým tématem je možnost odstoupení od smlouvy. Uživatel může odstoupit v případě, že je poskytovatel v prodlení s plněním, neodstranil vytčené vady, pokud se vada objevila znovu nebo je podstatným porušením smlouvy. Po odstoupení uživatele může poskytovatel uživateli zabránit dalšímu užívání, případně žádat odevzdání hmotného nosiče. 

Smlouvu o poskytování digitálního obsahu je možno uzavřít distančním způsobem či elektronickými prostředky. I v tomto ohledu byl občanský zákoník významně novelizován a tato problematika zasluhuje další samostatný článek. 

Kdo si neupraví řádně obchodní podmínky, tak na to doplatí

Tato jistě velmi žádoucí úprava nového smluvního typu související s digitalizací přinesla zásadní změny. Zejména poskytovatelé digitálního obsahu a služeb budou muset zásadně revidovat smluvní vztahy. Podnikatelé by se měli zaměřit zejména na úpravu obchodních podmínek tak, aby splňovaly kritéria nově stanovená v zákoně. Aby se vyhnuli odpovědnosti za vady a postihům za porušení nových povinností, nezřídka budou muset obchodní podmínky komplexně přenastavit.

Čas teprve ukáže, na čem budou spotřebitelé a poskytovatelé nejčastěji svádět právní bitvy. Už teď si dovolím předpokládat, že půjde například o dobu plnění. Poskytovatel totiž musí upravit čas zpřístupnění služby, není-li z povahy věci zpřístupněna ihned (např. je nutná aktivace klíčem, který je zasílán). Dle nové právní úpravy totiž musí být zpřístupněno ihned a v případě nezpřístupnění ihned může spotřebitel odstoupit od smlouvy.

Dále je vhodné, aby poskytovatelé digitálních služeb stanovili minimální kvalitativní standardy s ohledem na předcházení sporů ohledně práv za vady, které spotřebitel může nárokovat (např. bude namítat, že video není v 4k kvalitě, avšak nikdy nebylo garantováno, že bude). Je tedy vhodné upravit rozsah poskytnutých služeb - jejich jakost, funkčnost, kompatibilitu, interoperabilitu a další vlastnosti.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články