Judikatura

Tím, z jaké datové schránky je podání soudu odesláno, je provedena jednoznačná identifikace osoby, která úkon, jež je obsažen v podání, u soudu učinila. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 7 Cmo 509/2012 – 106

Má být „vnitřek“ datové zprávy též opatřen elektronickým zaručeným podpisem? Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13

Dohodnou-li se obviněný a poškozený na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli znaky přečinu účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 tr. zákoníku.

Nepřiznáním odškodnění v případech zastavení trestního stíhání, aniž byl učiněn závěr o vině či nevině trestně stíhané osoby, není zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se jiného skončení řízení. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3485/2013

Stížnost MUDr. Davida Ratha proti rozhodnutí o prodloužení vazby ze dne 30. 4. 2013 ležela příliš dlouho nevyřízená na Vrchním soudu. Nejvyšší soud proto Vrchnímu soudu stanovil lhůtu k rozhodnutí o této stížnosti.

Komentované rozhodnutí je předkládáno jako jeden z dokladů o vývoji jevu, který označujeme jako fenomén kriminalizace v soudobé společnosti. Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, čj. 5 Tdo 77/2014-35

Ústavní soud posuzoval povinnost majitele obchodu s koly uzavřít licenční smlouvu s kolektivním správcem autorských práv.

Jestliže nalézací soud na základě hodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jednáním obžalovaného vznikla ostatním soutěžitelům újma ve větším rozsahu, potom je nezbytné, aby tento zákonný znak soud konkrétně dovodil z provedených důkazů a náležitě ho ve výroku i v odůvodnění rozsudku specifikoval. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 12 To 13/2013

Ústavní soud nálezem deklaroval právo na spravedlivý proces i v případě, že dikce OSŘ zdánlivě neposkytuje soudu prostor pro diskreci.

Okolnost, že fyzická osoba je statutárním orgánem obchodní společnosti, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3910/2012

Rozhodnutí se vypořádává se zajímavou a dosud nepříliš často traktovanou otázkou (formulovanou v předkládaném judikátu), zda vedení tzv. pomocného materiálu může představovat nesprávný úřední postup. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3197/2013

Jsou-li dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazební důvod dle § 67 písm.c) tr.ř., spočívající v trestní minulosti obviněného, tak jejich pádnost dále posiluje jakákoli absence informací o legálním zdroji jeho příjmů.

Možnost použití nelegálně pořízené nahrávky telefonního hovoru u soudu opět zkoumal Nejvyšší správní soud v rozsudku, čj. 8 Afs 40/2012-68. Nahrávka telefonního hovoru měla v daném případě dokládat kartelovou dohodu o cenách.

Jistota za návrh na nařízení předběžného opatření je složena u soudu včas, je-li nejpozději v den podání návrhu na účet soudu připsána. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č.j. 4 Cmo 338/2013-32

K trestnosti činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 trestního zákona postačovala nedbalost; k trestní odpovědnosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku je vyžadována hrubá nedbalost. Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č.j. 5 Tdo 1324/2013-59

Absenci majetkového pojištění věcí před zničením požárem není samo o sobě možné považovat za porušení generální prevenční povinnosti. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze se dne 4. února 2014, č.j. 1 Cmo 303/2013-166

Pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje, avšak přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, který pokud tvrdí, že dluh nevznikl, musí to prokázat. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013

Dosavadní judikatura NSS zastávala názor, že přechod práv vyplývajících z příspěvku na péči a s tím související procesní nástupnictví jsou možné pouze v případě, kdy k úmrtí oprávněné osoby dojde ještě v průběhu správního řízení. Rozhodnutí velkého senátu NSS čj. 4 Ads 32/2012-50 toto omezení odstranilo.

Pochybení v zápisech v osobním diáři účastníka, obchodní zaneprázdnění a selhání paměti nejsou omluvitelným důvodem neúčasti u jednání. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. 2 Cmo 175/2013-6

Ústavní soud se věcí bankovních poplatků za vedení úvěrového účtu zabýval poprvé v nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13. Díky velkému právnímu významu věci soud stížnost projednal, ačkoliv se jednalo v podstatě o bagatelní spor (7 200 Kč).

Zemře-li účastník řízení po účinném doručení rozsudku odvolacího soudu, avšak ještě předtím, než mu uplynula lhůta pro podání dovolání, běží jeho procesnímu nástupci znovu celá dovolací lhůta, a to ode dne, kdy mu byl řádně doručen rozsudek odvolacího soudu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010

Osobní příplatek může být součástí platu. Jeho režim vyplývá z ustanovení § 131 zákoníku práce, které je též opatřeno tímto názvem. Komentář k Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1752/2013

Uvedený soud je příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, ke které došlo na území členského státu, v němž se tento soud nachází. Komentář k Rozsudku Soudního dvora Evropské unie - Peter Pinckney (C-170/12)

Věřitelovo tolerování protiprávního stavu nezaplacení splatného závazku dlužníkem nepředstavuje bez dalšího dohodu o změně splatnosti původního závazku. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, čj. 6 Cmo 452/2012-201

Jestliže se odsouzený ke spáchání trestného činu zjevně nedoznal, musela být dle odvolacího senátu jeho subjektivní vina (subjektivní stránka, úmyslné zavinění) dovozena jinak. Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2012, sp. zn. 5 To 388/2012