Judikatura

Za průtahy v řízení v 90. letech náleží vyšší odškodné, nepřímo to vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4227/12, který se zabývá postupem stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu v případě 20 let trvajícího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Obviněným v dovolání namítané podstatné snížení rozpoznávacích schopností a nepodstatné snížení schopností ovládacích nemohlo mít žádný vliv na závěr soudu o jeho trestní odpovědnosti (a v důsledku toho ani na výrok o vině), neboť takový stav nelze posoudit jako nepříčetnost ve smyslu § 26 tr. zákoníku, jak argumentuje obviněný. K závěrům předmětného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, odvolací soud odpovídajícím způsobem

Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem, že není možné uvést v omyl soud rozhodující v občanskoprávním řízení. Tento závěr se však týká výslovně pouze soudů, neboť soudy jsou nezávislé státní orgány, kterým je svěřen výkon soudnictví. Jejich rysem je zejména nezávislost, vázanost pouze zákony a mezinárodními smlouvami a veřejnost soudního jednání.

Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost pro společnost. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 12 Ntd 5/2014

Smyslem a účelem cestovních náhrad není ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci a cestovní náhrady podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště. Komentář k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013

Tím, z jaké datové schránky je podání soudu odesláno, je provedena jednoznačná identifikace osoby, která úkon, jež je obsažen v podání, u soudu učinila. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 7 Cmo 509/2012 – 106

Má být „vnitřek“ datové zprávy též opatřen elektronickým zaručeným podpisem? Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13

Dohodnou-li se obviněný a poškozený na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli znaky přečinu účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 tr. zákoníku.

Nepřiznáním odškodnění v případech zastavení trestního stíhání, aniž byl učiněn závěr o vině či nevině trestně stíhané osoby, není zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se jiného skončení řízení. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3485/2013

Stížnost MUDr. Davida Ratha proti rozhodnutí o prodloužení vazby ze dne 30. 4. 2013 ležela příliš dlouho nevyřízená na Vrchním soudu. Nejvyšší soud proto Vrchnímu soudu stanovil lhůtu k rozhodnutí o této stížnosti.

Komentované rozhodnutí je předkládáno jako jeden z dokladů o vývoji jevu, který označujeme jako fenomén kriminalizace v soudobé společnosti. Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, čj. 5 Tdo 77/2014-35

Ústavní soud posuzoval povinnost majitele obchodu s koly uzavřít licenční smlouvu s kolektivním správcem autorských práv.

Jestliže nalézací soud na základě hodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jednáním obžalovaného vznikla ostatním soutěžitelům újma ve větším rozsahu, potom je nezbytné, aby tento zákonný znak soud konkrétně dovodil z provedených důkazů a náležitě ho ve výroku i v odůvodnění rozsudku specifikoval. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 12 To 13/2013

Ústavní soud nálezem deklaroval právo na spravedlivý proces i v případě, že dikce OSŘ zdánlivě neposkytuje soudu prostor pro diskreci.

Okolnost, že fyzická osoba je statutárním orgánem obchodní společnosti, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3910/2012

Rozhodnutí se vypořádává se zajímavou a dosud nepříliš často traktovanou otázkou (formulovanou v předkládaném judikátu), zda vedení tzv. pomocného materiálu může představovat nesprávný úřední postup. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3197/2013

Jsou-li dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazební důvod dle § 67 písm.c) tr.ř., spočívající v trestní minulosti obviněného, tak jejich pádnost dále posiluje jakákoli absence informací o legálním zdroji jeho příjmů.

Možnost použití nelegálně pořízené nahrávky telefonního hovoru u soudu opět zkoumal Nejvyšší správní soud v rozsudku, čj. 8 Afs 40/2012-68. Nahrávka telefonního hovoru měla v daném případě dokládat kartelovou dohodu o cenách.

Jistota za návrh na nařízení předběžného opatření je složena u soudu včas, je-li nejpozději v den podání návrhu na účet soudu připsána. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č.j. 4 Cmo 338/2013-32

K trestnosti činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 trestního zákona postačovala nedbalost; k trestní odpovědnosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku je vyžadována hrubá nedbalost. Komentář k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č.j. 5 Tdo 1324/2013-59

Absenci majetkového pojištění věcí před zničením požárem není samo o sobě možné považovat za porušení generální prevenční povinnosti. Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze se dne 4. února 2014, č.j. 1 Cmo 303/2013-166

Pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje, avšak přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, který pokud tvrdí, že dluh nevznikl, musí to prokázat. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013

Dosavadní judikatura NSS zastávala názor, že přechod práv vyplývajících z příspěvku na péči a s tím související procesní nástupnictví jsou možné pouze v případě, kdy k úmrtí oprávněné osoby dojde ještě v průběhu správního řízení. Rozhodnutí velkého senátu NSS čj. 4 Ads 32/2012-50 toto omezení odstranilo.

Pochybení v zápisech v osobním diáři účastníka, obchodní zaneprázdnění a selhání paměti nejsou omluvitelným důvodem neúčasti u jednání. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č.j. 2 Cmo 175/2013-6

Ústavní soud se věcí bankovních poplatků za vedení úvěrového účtu zabýval poprvé v nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13. Díky velkému právnímu významu věci soud stížnost projednal, ačkoliv se jednalo v podstatě o bagatelní spor (7 200 Kč).