Ústavní soud k odposlechům a domovním prohlídkám

První argument stěžovatelů byl, že v důsledku snížení trestní sazby nebylo již před soudem možné uplatnit důkaz odposlechy, jelikož soud musí postupovat podle zákona příznivějšího pro pachatele, který již neumožňoval pro daný trestný čin nařídit odposlech. K tomu Ústavní soud shodně s velkým senátem Nejvyššího soudu říká, že byl-li důkaz v přípravném řízení opatřen a proveden zákonně a procesně použitelně (a ústavně konformně), nemůže být soudem při rozhodování o vině a trestu považován za nepřípustný jen proto, že mezitím došlo ke změně právní úpravy dokazování. Zákonnost úkonů trestního řízení se posuzuje z hlediska znění trestního řádu účinného v době jejich opatření a provádění.

Druhý argument stěžovatelů byl, že z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví explicitně nevyplývá závazek ke stíhání trestných činů porušování práva k ochranné známce aj. Zde Ústavní soud opět dává za pravdu Velkému senátu NS, který konstatuje, že pojem “úmyslné trestné činy, k jejichž stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva”, nelze vykládat tak, že jde jen o trestné činy, u kterých ke stíhání takových činů zavazuje přímo či bezprostředně vyhlášená mezinárodní smlouva, neboť v takovém případě by byl jejich okruh jen velmi omezený, ale nepochybně jde i o všechny trestné činy, které mají podklad nebo navazují na mezinárodní smlouvy, jež obsahují závazek pro státy, jako jejich smluvní strany, byť obecné povahy, stíhat nebo postihovat některá jednání ve skutkových podstatách těchto trestných činů popsaných, i když konkrétní vnitrostátní postih se zásadně provádí podle skutkových podstat trestných činů, které jsou součástí právního řádu České republiky. Pokud jde tedy o trestný čin porušování práv k ochranné známce, potom za mezinárodní smlouvu, která zavazuje k jeho stíhání, je nutné považovat Pařížskou úmluvu a její dodatky.

Třetí argument stěžovatelů upozorňoval na to, že odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu bylo explicitně uvedeno toliko v návrhu policejního orgánu, nikoli však v návrhu státního zástupce a v rozhodnutí soudu (resp. v protokolu o prohlídce). Ústavní soud sice apeluje na orgány činné v trestním řízení, aby v odůvodnění návrhů a příkazů k domovní prohlídce, stejně jako v protokolu o jejím provedení, mimo věcných důvodů uváděly též formální vyjádření toho, že se jedná o úkon neodkladný či neopakovatelný. Na druhou stranu připustil, že pokud neodkladnost provedené domovní prohlídky je zřejmá ze spisového materiálu a okolností případu, v takovém případě formální absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný ústavněprávní intenzity nedosahuje.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde