Smluvní úroky z prodlení. Nepřiměřená výše úroků. Poctivý obchodní styk

Hmotně právní předpis upravující soukromé právo, bez ohledu na to, zda se jedná o starý nebo nový občanský zákoník či obchodní zákoník, nozvždy obsahuje "zmírňující" ujednání zakazující nemravné (nepoctivé) jednání, ať již jde o vztahy mezi podnikateli nebo občany. Komentář k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze - Rozsudek ze dne 16. 10. 2013, č.j. 2 Cmo 402/2012-141

Důvod neplatnosti právních jednání (dříve úkonů) pro rozpor s dobrými mravy upravuje nyní ustanovení § 580 odst. 1 nového obč. zák., podle něhož je neplatné jednání, které se příčí dobrým mravům (podle starého obč. zák. to bylo ustanovení § 39 - aplikované i v tomto konkrétním případě).

Z hlediska mravnosti (nemravnosti) či poctivosti se posuzují i úroky, které smluvní strany sjednaly pro případ prodlení a které nejsou pevně určeny, na rozdíl od zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena vládním nařízením (§ 1970 nového obč. zák.).

V komentovaném rozhodnutí se soudy věnují otázce, kdy jsou ještě sjednané úroky mravné a poctivé a dospívají k závěru, že ve vztazích mezi podnikateli lze za takové považovat i úroky ve výši 0,1% za každý den prodlení. Zároveň ovšem vyslovují, že i v těchto případech (ve vztazích mezi podnikateli) nemůže soud paušalizovat (0,1% denně je ještě v pořádku a 0,2% nikoliv), ale musí brát v úvahu konkrétní kritéria souzené věci, která jsou výstižně popsána v právní větě. V každém konkrétním případě je odlišné chování dlužníka, výše dluhu, doba prodlení apod.