Zaplacení dluhu těsně před podáním žaloby a náklady řízení

Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2014

V komentovaném rozhodnutí se „mezi řádky“ řeší zajímavý problém týkající se náhrady nákladů řízení – konkrétně náhrady v situaci, kdy soud nerozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.), ale podle procesního zavinění, což je snad nejčastěji situace, kdy vezme žalobce žalobu zpět. Zákon (ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.) říká, že byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, „který byl podán důvodně“, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Otázka důvodnosti podání návrhu vyvstává do popředí ve sporech o zaplacení dlužné částky například tehdy, když dojde k úhradě dluhu v období bezprostředně souvisejícím s okamžikem podání žaloby (zahájení řízení). V tomto případě žalovaný dluh zaplatil pět dnů před podáním žaloby, což jistě není dlouhá doba – i s přihlédnutím k tomu, kolik času do té doby na zaplacení měl. Odvolací soud však v tomto případě dospěl k závěru, že žalobce, který je zastoupen profesionálem (advokátem) měl dostatek času na ověření platby dluhu před podáním žaloby, a došlo-li k tomu po pěti dnech od zaplacení, nelze mít za to, že žaloba byla podána důvodně – naopak zpětvzetí takto nedůvodně podané žaloby je třeba považovat za procesní zavinění na zastavení řízení.

Důvodnost podání žaloby však nelze zjednodušeně spojovat jen s okamžikem zahájení řízení – se dnem, kdy byla žaloba podána. Pokud by například byl dluh zaplacen jeden den před podáním žaloby, nebylo by spravedlivé po žalobci žádat, aby narychlo ověřil, zda byl dluh zaplacen. Důvodnost je třeba v této souvislosti chápat z hlediska procesního a nikoliv hmotně právního (zda by žaloba byla nakonec úspěšná).