Doručení do datové schránky advokátní kanceláře

Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 7 Afs 60/2015-32, zabýval otázkou, zda byla výzva k vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.) řádně doručena zástupci žalobce, byla-li doručena prostřednictvím datové schránky advokátní kanceláře a nikoliv datové schránky zástupce žalobce.

Zvoleným zástupcem stěžovatele byl advokát, který měl ze zákona zřízenou datovou schránku podnikající fyzické osoby na své jméno, přičemž tato skutečnost musela být soudu zřejmá z jeho podání, která mu zasílal právě prostřednictvím této datové schránky. Za těchto okolností, mj. s ohledem na stanovisko ministerstva vnitra Datové schránky a činnost správních orgánů, byl soud povinen doručovat písemnosti do datové schránky zástupce žalobce, nikoliv do datové schránky společnosti v níž tento zástupce působí.

I v řízení před správními orgány je nutno aplikovat zákon o elektronických úkonech, který v § 17 odst. 1 stanoví, že doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů se nepoužijí. Nepoužije se tedy ani § 20 odst. 6 správního řádu, který stanoví, že jestliže advokát vykonává advokacii jako společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její zaměstnanci.

Je sice pravda, že nedodržení formy doručení samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, a postačí, že bude adresát s obsahem písemnosti obeznámen, ale v dané věci nebylo zřejmé, že se předmětná výzva soudu dostala do rukou adresáta a proto nebyla splněna podmínka pro rozhodnutí bez nařízení jednání.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde