Zaměstnání osobní asistentky, která pomáhá zdravotně postižené osobě v každodenním životě, může být vyhrazeno osobám náležejícím do stejné věkové skupiny. Výsledné rozdílné zacházení na základě věku může být odůvodněno povahou poskytovaných služeb osobní asistence.
AP Assistenzprofis je německá společnost, jež se zaměřuje na poskytování pomoci a poradenství zdravotně postiženým osobám. V roce 2018 tato společnost hledala osobní asistentky pro studentku ve věku 28 let, aby jí pomohly ve všech oblastech jejího každodenního života. V inzerátu bylo uvedeno, že uchazečka by měla být „nejlépe ve věku mezi 18 a 30 lety“. Uchazečka, která nenáležela do této věkové skupiny a jejíž přihláška byla zamítnuta, má za to, že byla diskriminována kvůli svému věku.
Německý Spolkový pracovní soud se Soudního dvora táže, do jaké míry lze v takové situaci sladit ochranu před diskriminací na základě věku na jedné straně a ochranu před diskriminací na základě zdravotního postižení na straně druhé.
Soudní dvůr ve svém rozsudku konstatoval, že upřednostňování osobních asistentů určité věkové skupiny vyjádřené osobou se zdravotním postižením může podpořit respektování jejího práva na sebeurčení.
V projednávané věci německé právní předpisy výslovně vyžadují, aby v rámci poskytování služeb osobní asistence byla zohledněna individuální přání zdravotně postižených osob. Osoby se zdravotním postižením tedy musí být s to si zvolit, jak, kde a s kým žijí.
V této souvislosti lze podle všeho rozumně očekávat, že osobní asistentka náležející do téže věkové skupiny jako zdravotně postižená osoba se snadněji zapojí do jejího osobního, sociálního a akademického prostředí. Stanovení podmínky věku tedy může být nezbytné a odůvodněné s ohledem na ochranu práva dotčené zdravotně postižené osoby na sebeurčení.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-518/22
Diskuze k článku ()