Čtvrtstoletí Listiny základních práv a svobod
Letos v lednu uplynulo 25 let od přijetí Listiny základních práv a svobod jako ústavního zákona, tehdy ještě České a Slovenské Federativní Republiky. Již čtvrt století je tak Listina součástí našeho ústavního pořádku.
Zásady, práva a svobody chráněné Listinou jsou výjimečným výdobytkem demokracie. Bylo by však nebezpečné považovat je za samozřejmost a spoléhat na to, že stát je povinen zajistit jejich dodržování. Tuto povinnost stát samozřejmě má, ale… Ale odpovědnost leží na nás všech. Na občanech.
Je takřka pravidlem, že právu či svobodě jednoho odpovídá povinnost druhého. Aby jedinec mohl vykonávat právo či požívat určité svobody, musí ostatní toto právo či svobodu respektovat. Musí svá práva a své svobody částečně omezit. Listina například zakotvuje nedotknutelnost obydlí, do kterého nesmí nikdo vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Tím se nutně omezuje svoboda pohybu všech ostatních. Nemohou vstoupit do obydlí jiného s odvoláním na svobodu pohybu. Stejně tak právo na lidskou důstojnost a osobní čest se může dostat do konfliktu se svobodou projevu. Jistě si sami doplníte další příklady. Žít svobodně bez respektování pravidel a práv těch druhých lze snad jen na pustém ostrově. Ve společnosti je však svobodný život dodržováním pravidel podmíněn. Jinak by platilo právo silnějšího a svobodní by byli jen nemnozí, ti nejsilnější. Podřízení se pravidlům znamená ustoupit z absolutního pojetí práv a s pokorou přijmout vlastní sebeomezení. A právě v ochotě sebeomezení vidím narůstající problém. Nejen v běžném životě, ale zejména ve své soudní praxi se setkávám se stále důraznějším prosazováním vlastních práv. A to na úkor ostatních, na úkor společnosti. „Mám na to právo!“ je často jedinou motivací sporů. Motivací, která brání smírnému a rozumnému ukončení sporu. Motivací, která brání i přijetí soudního rozhodnutí a jeho respektování. Protože když jde o „recht“… S touto „zaťatostí“ jsem se setkával na okresním i krajském soudu a setkávám se s ní i na soudu ústavním. Od počátku řízení bývá argumentace stále stejná, jen v ústavní stížnosti ještě zpravidla přibude tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces.
Vážení čtenáři, předpokládám, že většina z Vás jsou právníci. Až budete jednat se svými klienty, zaměstnavateli, účastníky řízení atd., zkuste je přesvědčit, že dohoda s tím druhým nemusí být prohra. Že přijetí nabízené ruky či dokonce její nabídnutí není žádná hanba. Že respektování soudního rozhodnutí může být i pro ně samotné výhodnější než „hnát to až do Štrasburku“. To je naše práce, nás právníků, vést lidi k respektu k právům druhých a k respektu k pravidlům. Náš přístup a náš příklad by měl být laikům inspirací. K naplnění oněch krásných ideálů v Listině totiž nevedou jen velké činy. Daleko více je třeba vzájemného porozumění, respektu k pravidlům a pokory.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



