Vyjádření o nesporných skutečnostech v trestním řízení a jeho neodvolatelnost

Tento nový institut by měl zjednodušit dokazování v rámci hlavního líčení, avšak je na místě upozornit neodvolatelnost takového vyjádření a s tím spojené důsledky zejména pro obviněného.

Novela trestního řádu č. 333/2020 Sb.

Zákonem č. 333/2020 Sb. (dále jen „novela“) byl s účinností ode dne 1. 10. 2020 novelizován zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Novela přinesla hned několik změn, avšak meritem předloženého článku je zavedení institutu „nesporných skutečností“ a s ním souvisejícího vyjádření obviněného, resp. státního zástupce. Níže uvádíme relevantní ustanovení novelizovaného trestního řádu:

Po doručení opisu obžaloby je obžalovaný oprávněn se mimo jiné vyjádřit, které skutečnosti považuje za nesporné [§ 196 odst. 2 písm. d) trestního řádu]. Po úkonech podle ustanovení § 205 trestního řádu, přednese státní zástupce obžalobu a uvede, které skutečnosti považuje za nesporné (§ 206 odst. 1 trestního řádu). Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného se může obžalovaný vyjádřit mimo jiné, které skutečnosti považuje za nesporné; pokud se však k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení opisu obžaloby, pak je předsedou senátu dotázán, zda na svém vyjádření trvá, nebo jej chce nějak změnit (§ 206a odst. 1 trestního řádu). Vyjádření poškozeného k obžalobě o tom, které skutečnosti považuje za nesporné, může za něj učinit i jeho obhájce (§ 206a odst. 2 trestního řádu).

„Po zjištění stanoviska obviněného k obžalobě, nedošlo-li k sjednání dohody o vině a trestu ani k prohlášení viny obviněným, může soud rozhodnout o upuštění od dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označili za nesporné, pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto prohlášeních pochybovat.“ (§ 206d trestního řádu).

Z důvodové zprávy

V důvodové zprávě k vládnímu návrhu novely trestního řádu č. 333/2020 Sb. nejsou shora uvedená ustanovení zdůvodněna, neboť původní návrh novely (sněmovní tisk 453/0) předmětné změny neobsahuje. Institut vyjádření o nesporných skutečnostech byl do sněmovního tisku 453 inkorporován až na základě doporučení obsaženého v usnesení ústavně právního výboru č. 186 ze dne 5. 2. 2020 z 55. schůze 8. volebního období (sněmovní tisk 453/3). Institut nesporných skutečností byl původně součástí poslaneckého návrhu novely trestního řádu, evidovaného pod sněmovním tiskem č. 466/0, jehož projednávání však bylo dne 10. 2. 2020 přerušeno a následně dne 9. 10. 2020 byl návrh zákona vzat zpět. Z důvodové zprávy k sněmovnímu tisku č. 466/0 vyplývají níže uvedené skutečnosti.

Zákonodárce byl veden snahou „posílit roli stran v řízení před soudem“ tím, že by byly více zapojeny do průběhu řízení počátkem hlavního líčení, tj. před zahájením dokazování. Myšlenka zákonodárce vycházela z možnosti, že by se státní zástupce s obviněným shodli (alespoň částečně) sice na skutku, ale ne na vině. Takové vymezení sporných otázek hned na začátku hlavního líčení povede (alespoň dle zákonodárce) ke zjednodušení a zrychlení dalšího průběhu hlavního líčení.

V dosavadní právní úpravě bylo možné prohlásit za nesporné některé skutečnosti v případech ustanovení § 314b odst. 2 a § 314d odst. 2 trestního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2020; zákonodárce ale neshledává důvod, proč by nemohl obviněný prohlásit některé skutečnosti nespornými nejen ve zkráceném řízení, ale i v řízení běžném, tj. v rámci hlavního líčení.

Dále zákonodárce poukázal, že označení určitých skutečností za nesporné by bylo možno považovat za spolupráci obviněného k objasnění své trestné činnosti a tedy k ní přihlédnout jako k polehčující okolnosti.

Judikatura Nejvyššího soudu ČR: Vyjádření o nesporných skutečnostech je neodvolatelné

Nežli bude vyložena předmětná judikatura, je namístě upozornit na možnost obviněného neodvolatelně prohlásit svou vinu podle níže uvedených ustanovení trestního řádu:

„Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.“ (§ 206a odst. 1 trestního řádu).

„(1) Pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. (4) Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. (5) Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran. (6) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu. (7) Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. (8) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží.“ (§ 206c odst. 1 a 4 až 8 trestního řádu).

Ve vztahu odvolatelnosti či neodvolatelnosti vyjádření o nesporných skutečnostech konstatoval Nejvyšší soud České republiky (Usnesení senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2021, vydané pod č. j. 11 Tdo 582/2021) následující (jedná se výňatky relevantních částí odůvodnění):

„ … Jestliže tedy obviněný a státní zástupce označí za nesporné určité skutečnosti a o těchto prohlášeních s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu pochybovat, a soud následně v intencích tohoto závěru učiní rozhodnutí podle § 206d trestního řádu, platí, že takové skutečnosti již zásadně nemohou – s výjimkou případů, které by představovaly porušení práva obviněného na spravedlivý proces – být předmětem následného přezkumu ze strany odvolacího soudu. Podstata institutu upuštění od dokazování je zde totiž obdobná jako v případě institutu prohlášení viny ve smyslu § 206c trestního řádu. … V obou případech však dochází na základě souhlasu obou hlavních procesních stran (tj. obviněného a státního zástupce) v hlavním líčení k úplnému nebo částečnému upuštění od dokazování, a to za účelem zrychlení celého trestního řízení. …

… Ustanovení § 206d trestního řádu sice neobsahuje ohledně nesporných skutečností stejné pravidlo, jako je obsaženo v § 206c odst. 7 větě druhé trestního řádu, tedy že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, nicméně by bylo v přímém rozporu s podstatou institutu nesporných skutečností, aby tyto bylo možné následně až v rámci odvolacího řízení (tedy de facto poprvé) na podkladě podaného odvolání rozporovat. Opačný případ by ad absurdum totiž stavěl odvolací soud do pozice soudu prvního stupně – před nímž výlučně probíhá hlavní líčení jakožto těžiště dokazování v trestním řízení – která mu ale zásadně nepřísluší. Proto má Nejvyšší soud za to, že v případě nesporných skutečností, ohledně nichž bylo soudem rozhodnuto o upuštění od dokazování podle § 206d trestního řádu, je třeba v řízení o odvolání uplatnit analogicky tatáž pravidla, která se užijí ve vztahu k prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 7 věty druhé trestního řádu a § 246 odst. 1 písm. b) trestního řádu. …“

Závěr

Ze shora uvedeného vyplývá, že – jak bylo judikováno Nejvyšším soudem České republiky – učiněné vyjádření obžalovaného o tom, které skutečnosti považuje za nesporné, nemůže obžalovaný vzít zpět, ani proti němu uplatnit opravný prostředek; stejně jak je tomu u prohlášení viny. Máme za to, že – analogicky – totéž platí i pro státního zástupce u jeho prohlášení o nesporných skutečnostech. Obviněný, potažmo jeho obhájce, by měli – ve světle zvolené strategie obhajoby – velmi pečlivě zvážit veškeré „výhody i nevýhody“ prohlášení o nesporných skutečnostech, neboť se jedná de facto o nezvratné rozhodnutí.