Rekognice v trestním řízení

Pojem rekognice

Institut rekognice nachází svoji zákonnou úpravu v ustanovení § 104b tr. řádu a je tak včleněn mezi některé zvláštní způsoby dokazování v trestním řízení. Ve zkratce lze říci, že smyslem rekognice je znovupoznání osob či věcí, zároveň se zpravidla jedná o neopakovatelný úkon. Rekognice se koná tehdy, je-li pro trestní řízení důležité, aby byla určitá osoba nebo věc znovu poznána. Při splnění podmínek § 160 odst. 4 tr. řádu může být rekognice neodkladným nebo neopakovatelným úkonem a proto je možné ji provést i před zahájením trestního stíhání. Z kriminalistického hlediska se jedná o samostatnou metodu, respektive jednu z forem kriminalistické identifikace (osob nebo věcí).

Druhy rekognice

Rekognici je možné dělit podle charakteru předváděných objektů nebo podle způsobu předvádění těchto objektů.[1]

Podle charakteru předváděných objektů rozeznáváme rekognici osob (ať již živých nebo zemřelých) a rekognici věcí (movitých či nemovitých).

Podle způsobu předvádění objektů se pak jedná o rekognici in natura, kdy je poznávaná osoba přítomna úkonu či kdy je poznávaná věc předvedena ve své hmotné podobě, a o rekognici podle fotografií. Obecně je preferována rekognice in natura a teprve tehdy, kdy nemůže být takto provedena, přistoupí se k rekognici podle fotografie. Zároveň také fotografie může být nahrazena jiným způsobem vyobrazení dané osoby nebo věci, může se jednat například o kresbu či plastiku.

Podmínky provedení rekognice

Nyní se zaměřím na zákonné požadavky na provedení rekognice a na možná úskalí v praxi, která mohou provedení tohoto úkonu zkomplikovat a případně mohou vyloučit jeho použitelnost jako důkazu v trestním řízení.[2]

Jak již bylo uvedeno výše, rekognice se koná, je-li pro účely trestního řízení významné, aby podezřelý, obviněný (případně i obžalovaný) či svědek znovu poznal konkrétní osobu (osoby) nebo věc (věci) a to za účelem jejich identifikace.

Hned v první odstavci § 104b tr. řádu zákon stanoví požadavek, aby byla k provedení rekognice vždy přibrána jedna osoba, která není na věci zúčastněna. Osobou nezúčastněnou na věci nemůže být například policejní orgán či státní zástupce, ale nemůže jí být také ani obhájce obviněného. Pokud bude v daném případě rekognice prováděna jako neodkladný a neopakovatelný úkon (například tehdy, kdy má být poznána podezřelá osoba a na základě výsledku rekognice má být později rozhodnuto o zahájení trestního stíhání této osoby a případně i o uvalení vazby), potom bude rekognice provedena dle § 158a tr. řádu na návrh státního zástupce za účasti soudce. V takové případě soudce odpovídá za zákonnost provedení úkonu a za tímto účelem může i do jeho průběhu zasahovat.

Zákon141/1961 Sb. Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

§ 104b

Rekognice

(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.

(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.

(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.

(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.

(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.

(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.

(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.

(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů