První část článku si můžete přečíst zde.
Kdy lze podat návrh na předběžné projednání obžaloby?
Trestní stíhání před soudem se koná na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce (§ 180 odst. 1 věta první). V praxi někteří obhájci již po vyrozumění o podání obžaloby podávají jménem obviněného návrh na její předběžné projednání pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f), i když obžalobu nemají k dispozici. Podání takového návrhu oceňuje obviněný jako příkladnou aktivitu obhájce, přesto však není takový postup optimální vzhledem k tomu, že obhajoba navrhuje předběžné projednání obžaloby, se kterou není obeznámena, a proto nezná její obsah.
Správně postupuje obhájce, který po skončení vyšetřování a prostudování spisů sepíše pro účely obhajoby koncept návrhu na předběžné projednání obžaloby. Tento koncept pak doplní o skutečnosti, jež zjistí z obžaloby, kterou si po vyrozumění o jejím podání vyžádá u příslušného soudu nebo si pořídí její kopii při nahlédnutí do spisu. Teprve až má obhájce k dispozici obžalobu, měl by po jejím prostudování, nejlépe s odkazem na její konkrétní strany a odstavce, podat odůvodněný návrh na její přezkoumání, a to s využitím konceptu zpracovaného již po skončení vyšetřování, bezprostředně po prostudování spisů. Pokud obhájce nezná obžalobu, nemůže posoudit, zda státní zástupce nepodal obžalobu pro jiný skutek než pro ten, pro který bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění, tedy neví, zda nedošlo k porušení ust. § 2 odst. 8 a § 220 odst. 1. Kromě toho obhajoba nemůže bez znalosti obžaloby vědět, zda státní zástupce nevypustil některé skutky obsažené v usnesení o zahájení trestního stíhání a zda to nezpochybňuje obžalobu i pro skutky, jež zahrnul do obžaloby.
Někteří obhájci podávají návrhy na předběžné projednání obžaloby podle označení skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoliv dle obžaloby. Tak je tomu vždy, když obhájce nemá k dispozici obžalobu, a proto musí vyjít z označení skutků, které je obsaženo v usnesení o zahájení trestního stíhání. Někdy je tomu tak i v případech, kdy obhájce disponuje obžalobou, avšak nevšimne si odlišné formy označení skutků a převezme jejich označení z usnesení o zahájení trestního stíhání. To také předseda senátu, který nenařídí předběžné projednání obžaloby, připomene obhájci na počátku hlavního líčení. „Předpokládám, že obhajoba bude v hlavním líčení reagovat na obžalobu podanou státním zástupcem, nikoliv jen na usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jak to činila v návrhu na předběžné projednání obžaloby.“ Taková slova předsedy senátu, nejednou také kritičtější, jsou pro obhájce nepříjemná, protože je vyslechne obžalovaný, strany i veřejnost přítomná v jednací síni soudu. Na takové výtky předsedy senátu obhájce zpravidla nereaguje, protože by musel uvést, že návrh na předběžné projednání obžaloby podal v době, kdy ještě neměl k dispozici obžalobu, nebo ji sice měl, avšak nerespektoval její odlišnosti od usnesení o zahájení trestního stíhání a mechanicky převzal své návrhy, které podal v průběhu vyšetřování.
Kdy nelze podat návrh na předběžné projednání obžaloby?
Převezme-li obhájce obžalobu až s předvoláním k hlavnímu líčení (§ 196 odst. 1), tak nezřídka shledá důvod k návrhu na předběžné projednání obžaloby, a to pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f). Zároveň si uvědomí, že po nařízení hlavního líčení již nemůže podat návrh na předběžné projednání obžaloby, a tím se pokusit zabránit projednání věci v hlavním líčení. Pak obhájce zpravidla neinformuje obviněného, že od vyrozumění o podání obžaloby neučinil nic pro to, aby získal u soudu obžalobu podanou státním zástupcem před nařízením hlavního líčení, a tím nevyužil možnost navrhnout včas předběžné projednání obžaloby. Nejednou obhájce sdělí obviněnému, že nesouhlasí s podanou obžalobou, avšak zákon mu již neumožňuje zabránit konání hlavního líčení. Příp. také připojí kritiku právní úpravy, která ukládá státnímu zástupci pouze povinnost vyrozumět obviněného a jeho obhájce o podání obžaloby, neukládá mu však zároveň povinnost zaslat obhajobě také obžalobu.
Takové sdělení, vesměs umně formulované obhájcem, vezme obviněný zpravidla na vědomí a připojí se k obhájci s výhradami k úpravě obsažené v trestním řádu. Obviněný však zpravidla netuší, že mu obhájce vědomě zamlčel, že již po vyrozumění o podání obžaloby si mohl při nahlédnutí do spisu vyžádat obžalobu nebo si pořídit její kopii, což by mu po jejím prostudování umožnilo podat včasný návrh na její předběžné projednání a na jiné rozhodnutí soudu ve věci.
K povinnostem předsedy senátu po podání obžaloby
Předseda senátu je povinen podrobně se seznámit se všemi předloženými písemnostmi a ověřit si, zda obžaloba má náležitý podklad ve výsledcích přípravného řízení. Proto musí podrobit přezkumu obžalobu i obsah připojeného trestního spisu vč. jeho příloh (§ 185 odst. 1). Teprve poté může dospět k odpovědnému závěru, zda obžaloba poskytuje spolehlivý podklad k projednání věci před soudem, nebo je třeba nařídit předběžné projednání obžaloby v zasedání senátu pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až g) a u mladistvých i z důvodů podle § 61 odst. 2 ZSM.
Samosoudce obžalobu ani návrh na potrestání nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává, avšak také on tyto návrhy a připojený spisový materiál přezkoumá ze stejných hledisek, pro která je nutné nařídit předběžné projednání obžaloby (§ 314c odst. 1).
Někteří značně vytížení obhájci se netají názorem, že není třeba, aby obhajoba podávala návrh na předběžné projednání obžaloby, protože z § 185 odst. 1 plyne předsedovi senátu povinnost podle obžaloby a také podle obsahu spisu posoudit, zda je nutné obžalobu předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení. S tímto názorem nelze souhlasit. Přesto, že je předseda senátu povinen k takovému postupu i bez návrhu, je žádoucí, aby obhajoba v odůvodněných případech podala návrh na předběžné projednání obžaloby, který pak je pro předsedu senátu důvodem pro posouzení argumentů obviněného dle spisu, a nikoliv jen dle argumentů státního zástupce jednostranně formulovaných v obžalobě.
Pro většinu předsedů senátu je přezkoumání obžaloby a spisu samozřejmé. Existují však také poznatky o soudcích, zejména u soudů prvního stupně s velkým nápadem trestních věcí, kteří v časové tísni nařídí hlavní líčení jen podle obsahu obžaloby, přičemž se spisem se seznamují později, zpravidla krátce před dnem konání hlavního líčení, v době, kdy předběžné projednání obžaloby již není možné. Tak je tomu v souvislosti s potřebou obsazení jednacích síní soudu, vzhledem k nemoci či dovolené předsedy senátu, stejně jako z jiných subjektivních důvodů.
Autoři publikace „Trestní řízení před soudem prvního stupně“ k tomu uvádějí: „Základní chybou předsedy senátu, jejíž důsledky se zpravidla vždy projeví v průběhu hlavního líčení nebo později, např. ve stadiu odvolacího řízení, je unáhlené či mechanické nařízení hlavního líčení jen na podkladě obžaloby a v ní uvedených návrhů, tj. bez důkladného prostudování spisu z toho hlediska, jaký podklad ve skutečnosti skýtají výsledky přípravného řízení. Nekritický vztah k obžalobě se předsedovi senátu zpravidla vymstí nebo mu alespoň způsobí nečekané komplikace. Předseda senátu by se nikdy neměl spokojit s tím, co je uvedeno v odůvodnění obžaloby, ani s tím, jaké důkazy v obžalobě navrhl státní zástupce.“[1]
Může obhajoba přimět předsedu senátu k prostudování spisu?
Policejní orgán postupuje ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5). Tato základní zásada trestního řízení, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, je promítnuta v § 164 odst. 3 větě první, podle něhož policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek také provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného (§ 164 odst. 1 věta první). Proto má policejní orgán konající vyšetřování povinnost vyhledat (opatřit) a v zákonem stanoveném rozsahu provést i důkazy svědčící ve prospěch obviněného. Problém je však v tom, že obhajoba nemůže ovlivnit, co státní zástupce zahrne do obžaloby. Pokud v obžalobě nejsou uvedeny důkazy ve prospěch obviněného, nýbrž výlučně důkazy v jeho neprospěch, nemá obhájce možnost dosáhnout doplnění obžaloby. Je to proto, že obžaloba je rozhodnutím svého druhu ve smyslu § 119 odst. 2 a contrario, proti němuž není přípustný opravný prostředek.
Podle ust. § 177 písm. e) musí obžaloba obsahovat odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. Proto má odůvodnění obžaloby obsahovat vylíčení prokázaných skutečností s odkazem na konkrétní zajištěné důkazy.
Nezřídka se stává, že ve spisu jsou také důkazy ve prospěch obviněného, avšak státní zástupce v obžalobě uvádí pouze důkazy, které svědčí v neprospěch obviněného. Pak obhájce neúspěšně vysvětluje klientovi, že státní zástupce postupoval v souladu se zákonem, protože mu § 177 písm. e) ukládá, aby v obžalobě odůvodnil žalovaný skutek a uvedl důkazy, o které toto odůvodnění opírá. Žalobce však nemá povinnost uvést důkazy ve prospěch obviněného a vypořádat se s nimi. To, že státní zástupce nemusí uvést v obžalobě také důkazy vyvracející či zeslabující vinu obviněného a reagovat na ně, nemůže vzít obhajoba obviněného pouze na vědomí. Úprava obsažená v § 177 písm. e) je totiž v rozporu s § 180 odst. 2, dle něhož se státní zástupce při podání a zastupování obžaloby řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu, mezi něž patří jak usvědčující důkazy, tak důkazy, které svědčí ve prospěch obviněného.
Státní zástupce zná spis, neboť vykonával dozor nad přípravným řízením, a je si vědom toho, že policejní orgán byl povinen postupovat ve vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5), a proto prováděl důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného (§ 164 odst. 3), vyjma případů, kdy odmítl provést důkazy navržené obhajobou. Státní zástupce si je však velmi dobře vědom, že v řízení před soudem je povinen dokazovat vinu obžalovaného (§ 2 odst. 5), a proto si již při formulování obžaloby připravuje argumenty, které může využít při dokazování v hlavním líčení, a vzhledem k tomu zahrnuje do obžaloby zpravidla jen důkazy, které podporují obžalobu, což mu § 177 písm. e) umožňuje.
Pro obhájce je prvořadé zjištění, že obžaloba nemusí odrážet výsledky přípravného řízení, protože v ní nemusí být uvedeny skutečnosti a důkazy, které jsou ve prospěch obviněného, a proto soud na základě obžaloby shledá důvody pro nařízení hlavního líčení. Pokud by však předseda senátu prostudoval nejenom obžalobu, nýbrž také obsah spisu, jak mu ukládá § 185 odst. 1, pak by zjistil, že je zde některý z důvodů k nařízení předběžného projednání obžaloby, a nikoliv pro nařízení hlavního líčení (§ 198).
Položil jsem otázku, zda může obhajoba přimět předsedu senátu k prostudování spisu. Mnozí obhájci jsou toho názoru, že obhajoba nemůže přimět předsedu senátu k prostudování spisu. Zastávám diametrálně odlišný názor. Praxe dokladuje, že obhajoba může i v současnosti svým aktivním přístupem dát předsedovi senátu impulz k tomu, aby prostudoval nejen obžalobu, nýbrž také celý obsah spisu, zejména ty jeho části, na něž obhajoba upozorní v návrhu na předběžné projednání obžaloby. Obhájce by neměl spoléhat na to, že předseda senátu obžalobu podanou u soudu přezkoumá a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je nutné ji předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení (§ 185 odst. 1). Předsedovi senátu nic nebrání, aby z rozličných důvodů, která zná jen on sám, nařídil hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, která obsahuje zásadně jen argumenty v neprospěch obviněného. V takových případech však předseda senátu v době, kdy nařizuje hlavní líčení, ještě nezná obsah spisu, a proto neví, zda jsou v něm důkazy ve prospěch obviněného, které nejsou zmíněny v obžalobě. Tomu může obhájce předejít získáním a prostudováním obžaloby již po jejím zaslání na soud a pak podáním návrhu předsedovi senátu na předběžné projednání obžaloby a její konfrontování s obsahem spisu, zejména pak s důkazy, které jsou ve prospěch obviněného a v obžalobě nejsou uvedeny vůbec nebo jen některé z nich. Poukázání na důkazy ve prospěch obviněného, které jsou obsaženy ve spisu, umožňuje obhajobě podat návrh na předběžné projednání obžaloby pro některý z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f) a na jiné rozhodnutí soudu ve věci. Stejně to umožňuje obhajobě podat návrh samosoudci na přezkoumání obžaloby z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a v § 186 (§ 314c odst. 1).
Někteří soudci běžně nařizují hlavní líčení pouze na základě prostudování obžaloby podané státním zástupcem. K prostudování spisu přistupují až po nařízení hlavního líčení krátce před jeho zahájením. Vycházejí z předpokladu, že po prostudování spisu dospějí ke stejným závěrům jako po prostudování obžaloby. Tento předpoklad, dle něhož obžaloba podaná státním zástupcem vystihuje obsah spisu, se však nemusí v konkrétní věci naplnit. V praxi je vesměs vyloučeno, aby byl obhájce schopen dokladovat, že předseda senátu před nařízením hlavního líčení neprostudoval spis, i když nařídil hlavní líčení v době své nemoci, dovolené nebo stáže na soudu vyššího stupně, tedy bez znalosti spisu, i když ji předpokládá § 185 odst. 1.[2]
K postupu obhájce po vyrozumění o podání obžaloby
Po vyrozumění o podání obžaloby může obhájce nahlédnout do spisu a vyžádat si obžalobu, kterou proti podpisu také obdrží od pracovníka či pracovnice trestní kanceláře, někdy až po svolení předsedy senátu. V případě jakýchkoliv problémů s jejím získáním u soudu může obhájce svoji žádost také odůvodnit pokynem klienta k podání návrhu na předběžné projednání obžaloby, ten však nemůže podat bez prostudování obžaloby, kterou neobdržel, nýbrž byl o ní pouze vyrozuměn. Ojediněle se stane, že obhájce je pracovníkem trestní kanceláře a následně i jejím vedoucím odkázán na doručení obžaloby. S tím se nemůže obhájce spokojit, a proto musí o opis obžaloby požádat předsedu senátu, který mu vesměs vyhoví.
Obviněný i jeho obhájce mají ve smyslu § 65 odst. 1 právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Proto nic nebrání tomu, aby si obhájce pořídil alespoň kopii části spisu nebo pouze obžaloby, a to fotoaparátem v mobilu, přenosným skenerem či jinak.
Nařídí-li předseda senátu hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, avšak nezná obsah spisu, pak nemůže posoudit, zda je nutné obhajobu předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda o ní může nařídit hlavní líčení.[3] Obhájce by si měl uvědomit, že předseda senátu v takovém případě nemůže zjistit důvody uvedené v § 186, pokud jsou uvedeny jen ve spise, a nikoliv v obžalobě. Proto může být postaven před soud v procesním postavení obžalovaného také ten obviněný, u kterého by mohl senát shledat v předběžném projednání obžaloby důvod k zastavení trestního stíhání [§ 188 odst. 1 písm. c), odst. 2].[4] Nezná-li předseda senátu spis, pak mechanicky přejímá tvrzení státního zástupce, který v obžalobě např. uvádí, že „obviněný na svou obhajobu neuvedl nic právně významného“, nebo „obhajoba obviněného byla vyvrácena dokazováním v průběhu vyšetřování“. Z takového neodůvodněného tvrzení obžaloby nelze bez znalosti obsahu spisu zjistit, že obviněný popírá některou z podstatných složek trestného činu, nebo že uplatňuje obhajobu, která, pokud by byla náležitě prověřena a ukázala se jako pravdivá, neměla být důvodem pro nařízení hlavního líčení.
Z formulace obžaloby „obviněný spáchání trestného činu popřel, ale jeho vina byla prokázána výpověďmi svědků AA a BB“ nelze zjistit, že svědkové CC a DD v plném rozsahu potvrdili obhajobu obviněného, což však státní zástupce v obžalobě neuvedl. Formulace, že „obhajobu obviněného vyvrací znalecký posudek znalce XX“, neumožňuje bez znalosti spisu zjistit, že posudek znalce YY, který si vyžádala obhajoba, dospěl ke zcela odlišným závěrům, které potvrzují obhajobu obviněného. Důsledkem obžaloby formulované výlučně podle důkazů v neprospěch obviněného jsou novinářské články, jejich autoři kategoricky tvrdí, že v přípravném řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti ve prospěch obviněného. O správnosti tohoto tvrzení je novinář přesvědčen a dokladuje to před obhájcem textem obžaloby, kterou si obstaral zpravidla u soudu. Když mu obhájce dá k nahlédnutí znalecký posudek spolu s protokoly o výsleších svědků, které obsahují důkazy ve prospěch obviněného, nic to již nezmění na původní zveřejněné informaci, dle níž nebyly ve vyšetřování zjištěny žádné skutečnosti ve prospěch obviněného.
Obhájce nemůže pominout skutečnost, že pro státního zástupce je klíčovým momentem trestního řízení nařízení hlavního líčení předsedou senátu. Z toho se pak dovozuje, že trestní stíhání obviněného bylo v přípravném řízení důvodné, protože v opačném případě by nedošlo k nařízení hlavního líčení, nýbrž k nařízení předběžného projednání obžaloby a poté po projednání senátem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, nebo k zastavení trestního stíhání či k jinému rozhodnutí.
Je možné zjistit z obžaloby důvody pro její předběžné projednání?
Důvody k předběžnému projednání obžaloby dle § 186 nemůže předseda senátu zjistit pouze z obžaloby. Je to proto, že v obžalobě mnohdy nejsou obsaženy důkazy ve prospěch obviněného, což umožňuje úprava obsažená v § 177 písm. d).[5] Vzhledem k tomu nelze důvody k předběžnému projednání obžaloby zjistit z obžaloby, nýbrž jen ze spisu. Pokud předseda senátu nařídí hlavní líčení jen dle obžaloby, aniž by prostudoval spis, může dojít k tomu, že soud projednává v hlavním líčení věc, ve které výsledky přípravného řízení neodůvodňují dostatečně postavení obviněného před soud. Stává se to v případech, kdy předseda senátu se s obsahem spisu seznamuje až po nařízení hlavního líčení. Vzhledem k tomu nemůže v době, kdy nařizuje hlavní líčení, posoudit, zda existují důvody k předběžnému projednání obžaloby. Totéž platí v případech, kdy samosoudce v rozporu s § 314c odst. 1 obžalobu (nebo návrh na potrestání) nepřezkoumá z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186.
Jestliže předseda senátu soudu prvního stupně nařídí hlavní líčení jen dle obžaloby, avšak bez podrobné znalosti spisu, potom není seznámen se stanoviskem strany obhajoby, a to ani v případě, že v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, vč. důkazů o nevině obviněného, tedy neví, že existují také důkazy v jeho prospěch. Pak nejsou vytvořeny spravedlivé předpoklady pro soupeření strany obhajoby a strany obžaloby před soudem, protože při nařízení hlavního líčení vychází předseda senátu pouze z obsahu obžaloby, v níž není uvedena obhajoba obviněného uplatněná v přípravném řízení ani reakce státního zástupce na argumenty obhajoby.[6]
Někteří předsedové senátu důsledně vycházejí z názvu institutu „Předběžné projednání obžaloby“, který je uveden v názvu hlavy dvanácté trestního řádu, a proto přezkoumávají pouze obžalobu, nikoliv spis. Pak nařizují hlavní líčení, aniž by znali obsah spisu, který studují až po nařízení hlavního líčení. I když § 181 odst. 1 ukládá předsedovi senátu pouze povinnost přezkoumat obžalobu, tak tuto povinnost přezkumu doplňuje a rozšiřuje § 185 odst. 1, který výslovně ukládá předsedovi senátu, aby přezkoumal nejen obžalobu, nýbrž také spis. Proto předseda senátu postupuje v rozporu s § 185 odst. 1, jestliže nařídí hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby podané státním zástupcem, avšak bez znalosti spisu.
Obhájce si nemůže být jist, zda předseda senátu se před nařízením hlavního líčení spokojil pouze s prostudováním obžaloby, nebo také spisu, vč. jeho příloh. Podá-li obhajoba k soudu odůvodněný návrh na předběžné projednání obžaloby, potom tím předsedu senátu vesměs iniciuje, aby se seznámil jak s tímto návrhem, tak se spisem, v němž si může ověřit argumentaci obhajoby. Právě podrobně odůvodněný návrh obhajoby na předběžné projednání obžaloby je v praxi pro předsedu senátu nepominutelným důvodem, aby přehodnotil nekritický přístup k obžalobě a aby vzal v potaz také odůvodněné argumenty obhajoby, jimiž reaguje na obžalobu i spisový materiál. V těchto případech se nejednou ukazuje, že návrh obhajoby na předběžné projednání obžaloby je zásadním důvodem, proč předseda senátu nenařídí hlavní líčení, protože zváží důvody uvedené obhajobou v návrhu na předběžné projednání obžaloby.
Které důvody předběžného projednání lze zjistit z obžaloby?
Pokud předseda senátu prostuduje jen obžalobu, nikoliv spis, může zjistit pouze některé důvody k předběžnému projednání obžaloby podle § 186. Nejčastěji může mít za to, že dle písm. a) věc patří do příslušnosti jiného soudu, nebo dle písm. b), že má věc být postoupena podle § 171 odst. 1, nebo může zjistit dle písm. d), že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákoníku, než podle kterého jej posuzuje obžaloba.
V těchto případech předseda senátu shledá již po prostudování obžaloby důvod k jejímu předběžnému projednání, které také v praxi běžně nařizuje. Přesto je vhodné, když obhajoba po zjištění některého z těchto důvodů podá návrh na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. a), nebo b), nebo d).
Které důvody předběžného projednání obžaloby lze zjistit jen ze spisu?
Pokud předseda senátu neprostuduje kromě obžaloby také spis, potom zpravidla nemůže zjistit důvody k předběžnému projednání obžaloby uvedené v § 186 písm. c), e), f). Konkrétně pak nemůže bez znalosti spisu vědět:
- „c) že jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d), postoupení věci jinému orgánu podle § 171 odst. 1, narovnání podle § 309 anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 [§ 186 písm. c)],
- e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem, ani to,
- f) že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout.“
Nejpodstatnější je, že bez znalosti spisu a v něm uvedené obhajoby obviněného nemůže dojít k nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. c), e), f) vzhledem k tomu, že státní zástupce tyto okolnosti v obžalobě zásadně neuvádí ani k nim nezaujímá své stanovisko. Tak je tomu nezřídka i za situace, kdy strana obhajoby uplatňuje v přípravném řízení okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu, narovnání nebo podmíněné zastavení trestního stíhání [písm. c)]. Jsou známy případy, kdy obhajoba po skončení vyšetřování shledá okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, nejčastěji proto, že nebylo prokázáno, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, spáchal obviněný, a proto navrhla postup dle § 172 odst. 1 písm. c). Přesto státní zástupce nezastaví trestní stíhání a v rozporu s provedenými důkazy podá u soudu obžalobu, v níž se však nezabývá okolnostmi odůvodňujícími zastavení trestního stíhání namítanými obhajobou.
Tak je tomu i v případech, kdy obhajoba navrhne a podrobně zdůvodní postoupení věci jinému orgánu, narovnání nebo podmíněné zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c).
Dochází také k tomu, že strana obhajoby po skončení vyšetřování uvede, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem, a proto navrhne doplnění dokazování v přípravném řízení. Policejní orgán však vyšetřování nedoplní, nezabezpečí zajištění práva obviněného na obhajobu a státní zástupce podá obžalobu, v níž návrhy obhajoby nezmíní, přestože může jít o nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. e).
Vyskytují se také případy, kdy ve věci nebyly v průběhu vyšetřování objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout [§ 186 písm. f)], a orgány činnými v přípravném řízení nebyl opatřen spolehlivý podklad pro projednání věci v hlavním líčení. Porušení určitých procesních předpisů pak může zapříčinit vadnost celého přípravného řízení nebo jen vadnost dílčích úkonů činěných v jeho rámci. Tak je tomu ve všech případech, kdy se jedná o závažné porušení procesních předpisů, které není napravitelné v řízení před soudem.
Pokud předseda senátu neprostuduje spis a zná jen obžalobu, v níž státní zástupce ignoruje důvody uvedené v § 186 písm. c), e) nebo f), jež zmiňuje obhajoba, pak nenařídí předběžné projednání obžaloby, a proto nemůže dojít k zastavení trestního stíhání [§ 188 písm. c)], k postoupení věci [§ 188 písm. b)], k podmíněnému zastavení trestního stíhání, či k rozhodnutí o schválení narovnání [§ 188 písm. f)], ani k vrácení věci státnímu zástupci k došetření [§ 188 písm. e)], a to z výše uvedených důvodů, které jsou obsaženy ve spisu, nikoliv v obžalobě. Vzhledem k tomu je možné, že i v případě, kdy v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možné hlavní líčení provést a v něm rozhodnout (§ 181 odst. 1, § 185 odst. 1), nařídí předseda senátu hlavní líčení, které se také koná, i když pro to nejsou zákonné důvody.
De lege ferenda proto navrhuji, aby v § 181 odst. 1 byl dosavadní text „Podanou obžalobu je třeba u soudu nejdříve přezkoumat…“ doplněn o slova, mnou zvýrazněná tučně: „Podanou obžalobu, stejně jako spis, je třeba u soudu nejprve přezkoumat.“
Dále de lege ferenda navrhuji, aby dosavadní název hlavy dvanácté trestního řádu „Předběžné projednání obžaloby“ byl doplněn o dvě slova, mnou zvýrazněná tučně, takto: „Předběžné projednání obžaloby a spisu“.
V těchto stručných legislativních změnách spatřuji základní předpoklad pro sladění ust. § 181 odst. 1 a § 185 odst. 1 tak, aby byla soudem přezkoumávána nejen obžaloba, nýbrž také spis. To by mohlo napomoci k minimalizování případů, kdy předseda senátu nařídí hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, v níž nemusejí být obsaženy důkazy ve prospěch obžalovaného, není však obeznámen s obsahem spisu.
Nekonkrétní tvrzení, obsažené ve většině obžalob, že „obhajoba obviněného je vyvrácena provedenými důkazy“, je nepřezkoumatelné, stejně jako odkaz pouze na důkazy usvědčující obviněného, a to bez ohledu na důkazy v jeho prospěch, protože v rozporu s obsahem spisů nedokladují důkazní situaci zjištěnou v přípravném řízení a obsaženou ve spisech. Skutečný stav dokazování, tedy i to, že důkazy provedené v přípravném řízení zároveň dovolují závěr o vině obviněného, stejně jako o jeho nevině, však lze zjistit až po prostudování spisu.
Závěr
Obhájce obviněného, který je státním zástupcem vyrozuměn o podání obžaloby, má dvě odlišné možnosti. Buď vyčká dodání obžaloby, ať již společně s předvoláním k hlavnímu líčení, event. samostatně, před stanovením termínu hlavního líčení, nebo si u soudu vyžádá obžalobu. Je v zájmu obviněného, aby obhájce po vyrozumění o podání obžaloby nahlédl do spisu a vyžádal si opis obžaloby. Nebo aby si alespoň pořídil její kopii. Pokud to obhájce neučiní, nemůže v návrhu na předběžné projednání obžaloby reagovat na text obžaloby, nýbrž jen na usnesení o zahájení trestního stíhání a průběh vyšetřování.
V případě, že státní zástupce v obžalobě nereaguje na návrhy obhajoby, ani nezmiňuje skutečnosti, které jsou ve prospěch obviněného, potom je třeba, aby obhajoba podala návrh na předběžné projednání obžaloby, nejlépe doložený právním rozborem a vždy konkrétním návrhem na rozhodnutí soudu podle příslušného písmene § 186.
Obhájce by měl v návrhu na předběžné projednání obžaloby vyjádřit svůj odůvodněný právní názor a navrhnout, aby po předběžném projednání obžaloby soud zastavil trestní stíhání dle § 188 odst. 1 písm. c), nebo aby učinil rozhodnutí dle jiného písmene § 188. Takto obhájce v řízení před soudem, v době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení, či jiného rozhodnutí ve věci, vytváří předpoklad pro respektování zásady rovnosti zbraní, dle níž každá procesní strana musí mít stejnou možnost hájit své zájmy a žádná z nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] P. Šámal, P. Hrachovec, Z. Sovák, F. Púry: Trestní řízení před soudem prvního stupně, C. H. Beck, Praha 1996, str. 103.
[2] Srov. blíže P. Vantuch: Proč nejsou v obžalobě uváděny důkazy ve prospěch obviněného? Bulletin advokacie č. 4/2024, str 9 a násl., zejména návrhy de lege ferenda na str. 15.
[3] Obhajoba je v obtížné situaci i v případech, kdy předseda senátu na počátku hlavního líčení sám uvede, že je v jednací síni znovu po půlroční stáži či několikaměsíční nemoci. Nemůže totiž vyloučit, že předseda senátu se dostavil na soud i v době dlouhodobé nepřítomnosti a prostudoval spis, aby bylo možné nařídit hlavní líčení v konkrétním termínu. Pokud jde o např. 10 obžalovaných, tak je třeba zabezpečit jednací síň odpovídající velikosti, i s možností, aby obvinění byli v blízkosti obhájců, což předchází řadě žádostí o porady obhajoby.
[4] P. Vantuch: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran, Bulletin advokacie č. 4/2009, str. 24 a násl.
[5] Obžaloba musí dle § 177 písm. d) obsahovat odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
[6] P. Vantuch: Nepřezkoumání spisu předsedou senátu po podání obžaloby a důsledky pro obviněného, Trestní právo č. 6/1997, str. 2-8.
Diskuze k článku ()