Do současnosti došlo k určitému změkčení postihu za tento přestupek, když se za něj dle platné a účinné právní úpravy uloží pokuta v rozmezí od 7.000,- do 25.000,- Kč. Donedávna však byl tento přestupek postihován vedle sice mírnější pokuty i obligatorním uložením trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání od 6 do 12 měsíců. Proč došlo k upuštění od ukládání trestu zákazu činnosti u přestupku neoprávněného předjíždění, když se jedná o vysoce společensky škodlivé jednání vůči bezpečnosti silničního provozu?
Společenská škodlivost neoprávněného předjíždění
Předně nutno poznamenat, že předjíždění je vnímáno jako jedna z nejrizikovějších situací v silničním provozu, když i judikaturní praxe onu rizikovost předjíždění označuje jako obecně známý fakt. Riziková povaha předjíždějícího manévru klade na jeho zdárné a řádné provedení několik nároků, a to pečlivý rozmysl, bezpečnost provedení, dostatečné předvídání, přičemž lze doplnit i uvážení technických parametrů vozidla, zkušeností řidiče atd.[1] Správné provedení předjížděcího manévru si žádá kalkulaci s těmito proměnnými faktory, přičemž jejich podcenění může vést k výraznému ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Z těchto důvodů lze předjíždění považovat za jízdní úkon, který je náročný na předvídavost, ale i pozornost řidiče.[2]
Porušení zákazu předjíždění je tak považováno za závažné protiprávní jednání, proto i přestupek, kdy předjíždějící řidič ohrožuje nejen sebe samotného, ale zejména ostatní účastníky silničního provozu. Jak bude poukázáno dále, tak materiální stránka přestupku spočívajícího v neoprávněném předjíždění je naplněna ohrožením bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.[3] Nad to je třeba připomenout obecnou povinnost chovat se ohleduplně a ukázněně[4], neboť zahrnuje široké množství situací, kdy její dodržení vyžaduje neustálou pozornost a plnou koncentraci řidiče, což jsou zároveň i jedny ze základních předpokladů bezpečné jízdy.[5] Každý řidič musí při jízdě provádět jen takové úkony, při nichž dokáže svoje vozidlo v silničním provozu zvládnout, tj. mít jej neustále pod kontrolou.
Jaké jsou přitom důvodu toho, že řidiči neoprávněně a nebezpečně předjíždějí? Konkrétních důvodů existuje dozajista nespočet, když můžeme demonstrativně uvést hektičnost doby, dostupnost výkonnějších vozidel, lokálně přehnaná regulace, neefektivnost kontroly a mnohé další.[6] Vedle toho je třeba zdůraznit, že při neoprávněném předjíždění častokrát dochází k souběhu více protiprávních jednání, a to in concrato překračování rychlosti. Tuto domněnku stavíme na ryzí logice, neboť když jede předjížděné vozidlo na pozemní komunikaci, kde platí maximální dovolená rychlost 90 km/h, právě tohoto limitu a je přitom předjížděno jiným vozidlem, tak toto vozidlo musí zákonitě překračovat maximální povolenou rychlost jízdy. Dokonce se však vyskytly zcela nepřípustné situace, kdy policie sama iniciovala spáchání dopravního přestupku (např. svojí záměrně velice pomalou jízdou).[7] Takové provokace bylo nezbytné zcela rezolutně odmítnout, neboť státní moc nemůže sloužit k tomu, aby vytvářela podmínky a tím navozovala situace se zjevnou snahou toho, aby došlo ke spáchání protiprávního činu.[8]
Ve většině případů bývá zákaz předjíždění uvozen dopravní značkou B21a "Zákaz předjíždění", která by se měla umisťovat dle místních poměrů a potřeb tak, aby upravovala silniční provozu v místě, kde se jeví předjíždění vozidel s ohledem na charakter takového místa za obzvláště nebezpečné.[9] Tato dopravní značka přitom sama o sobě odráží zvýšenou nebezpečnost (společenskou škodlivost) předjíždění v daném místě či úseku, jakož i s tím spojené vyšší riziko nehodovosti.[10] Mnozí přestupci se ve správních řízeních dovolávají toho, že příslušnou dopravní značku neviděli, proto ani nevěděli o zákazu předjíždění v daném místě, byť častokrát jsou uvedené značky umisťovány po obou stranách pozemní komunikace v každém směru jízdy.
Soudní praxe k tomu uvedla, že ve chvíli, kdy řidič vidí značku zákazu předjíždění, tak má ukončit provádění předjížděcího manévru a zařadit se zpět do řady vozidel (za předjížděné vozidlo), což lze považovat za adekvátní reakci.[11] Za situace, kdy by se řidič nemohl v dostatečné vzdálenosti přesvědčit o tom, jestli v daném místě je dovoleno předjíždění, resp. zakázáno předjíždět, tak by neměl takový manévr vůbec zahajovat.[12] Obdobně bylo judikováno, že je-li předjíždění započato před přechodem pro chodce, tak nesmí být dokončeno a řidič se musí s vozidlem zařadit zpět.[13] Jiní řidiči se v určitých situacích zase mohou zkoušet odkazovat na to, že de facto nepředjížděli, ale objížděli. Opět došlo k upřesnění soudním výkladem, když rozšířila vnímání pojmu předjíždění tak, že jím jest nutno rozumět i úkon (předjížděcí manévr), kterým se řidič vozidla vyhýbá jinému vozidlu, které před ním zastavilo v reakci na dopravní situaci nastalou nezávisle na vůli řidiče (vstup chodce na přechod), což platí i pro případ, že se takové vozidlo už nepohybuje.[14]
Někteří řidiči argumentují rovněž tím, že předjíždění zahájili v místě, kde tak mohli učinit, byť jej dokončili v zákazu. Tato skutečnost je však nikterak neexkulpuje, neboť namítaný okamžik zahájení předjíždění není rozhodující. Judikaturní praxe k tomu uvedla, že před předjetím každého vozidla musí řidič hodlající předjíždět sám důsledně vyhodnotit, jestli je zahájení předjíždění možné a bezpečné a tomu přizpůsobit rychlost a způsob jízdy ve smyslu dílčích pravidel ust. § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu.[15] V trochu odlišném případě se zase soudní moc zaobírala oprávněností jízdy v připojovacím pruhu, kterou nelze vyhodnotit jako předjíždění. V žádném případě nelze dojít k závěru, že by bylo vozidlům jedoucím v průběžném pravém jízdním pruhu umožněno prostřednictvím připojovacího pruhu předjíždět, tj. užít připojovací pruh neoprávněně.[16]
V obecné rovině je nutné konstatovat, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku neoprávněného předjíždění není rozhodující subjektivní vnímání řidiče hodlajícího zahájit předjíždění o tom, jestli (ne)viděl zakazující dopravní značení či znamení o změně směru jízdy předjížděného vozidla, ale toliko objektivní skutečnosti umožňující provedení takového manévru bezpečně a oprávněně (dovoleně).[17] V rámci výkladového zobecnění lze uvést, že subjektivní přesvědčení pachatele přestupku, jenž svoje jednání vnímá jako oprávněné, není procesně relevantní.[18]
K objektu přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu lze uvést, že toto ustanovení chrání bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, neboť smysl a účel zákazu předjíždění netkví ve znemožnění dosáhnutí lepší pozice, resp. umístění v pořadí vozidel zúčastněných silničního provozu, nýbrž v tom, aby vozidla vůbec nevybočovala do protisměrného či jiného pruhu jízdy tam, kde je to objektivně nebezpečné nebo by docházelo ke zdržování provozu (typ. v zatáčkách, křižovatkách atd).[19]
Každý řidič by si měl před započetím předjížděcího manévru náležitě rozmyslet, jeslti tak hodná učinit, ale především, jestli je tak schopen učinit bezpečně a řádně. Zároveň by měl jako řidič předpokládat, že se na vozovce mohou objevit nepředvídatelné překážky, díky kterým by řízení vozidla nemusel zvládnout, čímž by mohlo dojít k narušení chráněných zájmů v podobě vzniku újmy na životě, zdraví či škodě na majetku. Závažnost přestupkového jednání v tomto případě nespočívá ve způsobení dopravní nehody nebo zranění, ale především v ohrožení bezpečnosti silničního provozu, když nese potenciál zvýšeného nebezpečí dopravní nehody, jejíž následky pak bývají velice závažné, ba až tragické.
Pokuta za neoprávněné předjíždění dostatečně nereflektuje společenskou škodlivost tohoto protiprávního jednání
Podle přednovelizační právní úpravy byl správní orgán v případě prokázání obviněnému řidiči spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu ex lege povinen uložit pokutu ve výši od 5000,- Kč do 10.000,- Kč a vedle toho i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání od 6 měsíců do 1 roku, resp. 12 měsíců. Vedle toho bylo řidiči přičteno 7 bodů do karty řidiče. Obvinění řidiči byli ve většině případů smířliví, pokud šlo o uložení pokuty, ale zpravidla neakceptovali uložení trestu zákazu řízení. Novelizace zákona o silničním provozu však odstranila povinnost uložení trestu zákazu řízení a ponechala za neoprávněné předjíždění je trest ve formě pokuty, byť ve zvýšené hranici zákonné sazby od 7.000,- do 25.000,- Kč. Uvedená novela a upuštění od ukládání zákazu řízení za spáchání přestupku neoprávněného předjíždění minimalizovala či přímo eliminovala aktivitu účastníka řízení (obviněného) tím, že proti pokutě nebude toliko brojit jako proti zákazu řízení. Problém dříve spočíval i v tom, že nebylo možné dojít mimořádného snížení, neboť tento institut je aplikovatelný jen pro peněžitý trest (pokutu).[20] Zmírnění došlo i bodové hodnocení řidiče za daný přestupek, které nově činí 6 bodů.
Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel má svojí podstatou zabránit pachateli přestupku v dalším dopouštění se protiprávní činnosti, resp. jejím opakování, a to při snaze o jeho polepšení. Uložením tohoto trestu se konkrétní osobě zamezuje po určitou dobu ve vykonávání činnosti, jež se vztahuje k povaze spáchaného protiprávního jednání. Trest zákazu činnosti je brán za represivní opatření omezující povahy, jež působí preventivně a výchovně.[21] Nicméně jeho uložením dochází k závažnému zásahu do osobnostní a majetkové sféry delikventa, protože jím bývá zasažen jeho osobní, ale často i profesní život.[22] Nezřídka se správní orgány setkávají s argumentací toho, že uložení trestu zákazu činnosti je pro pachatele likvidační, což platí zejména pro profesionální řidiče. Obecně se však traduje, že povaha tohoto trestu není likvidační, byť dozajista dostává osoby do nepříjemných situací, neboť ty jsou substitučně řešitelné jinými prostředky a zdroji.[23]
Našim úvahám jde naproti i skutečnost, že většinou je přestupek neoprávněného předjíždění spáchán sice nedbalostním zaviněním, ale ve formě nedbalosti vědomé, tj. vědomého porušení pravidel silničního provozu s tím, že je bez přiměřených důvodů spoléháno na to, že ke škodlivému následku (typ. dopravní nehodě) nedojde.[24] Tato skutečnost umocňuje společenskou škodlivost daného protiprávního jednání, jakož i rizikovost osoby pachatele pro společnost. Vzhledem k závažnosti společenské škodlivosti daného přestupku, resp. jeho nebezpečnosti pro silniční provozu a jeho účastníky, máme za to, že upuštění od možnosti uložení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel nebylo společensky žádoucí.
Z vlastních poznatků usuzujeme, že přestupku neoprávněného předjíždění se častokrát dopouštějí řidiči výkonných a luxusních motorových vozidel, přičemž se nejedná o ojedinělé selhání, ale spíše jejich jízdní styl. Pro mnoho řidičů a zároveň vlastníků takových vozidel přitom není problém zaplatit vyšší pokutu, kdežto zákaz řízení pro ně znamenal skutečný postih. Docházíme tak k závěru, že stávající trest ve formě pokuty za přestupek neoprávněného předjíždění pozbyl svoji výchovnou a odrazující funkci, kterou do kýžené novely zastával trest zákazu řízení v podobě zákazu řízení motorových vozidel.
Možné aplikační úskalí daného trestu spočívalo a u jiných přestupků stále spočívá v tom, že bývá ukládán pro všechny skupiny řidičských oprávnění, a to bez ohledu na to, jestli byl přestupek spáchán osobním motorových vozidlem či nákladním. Pouze v případech hodných zvláštního zřetele je možné uvažovat nad uložením trestu zákazu řízení jen pro určitou skupinu, přičemž je třeba náležitě posoudit povahu daného přestupku ke konkrétnímu řidičskému oprávnění. In concreto platí, že překročit rychlost je možné s motorovým vozidlem jakékoliv kategorie a příslušné skupiny řidičského oprávnění.[25]
Závěr
Závěrem nutno konstatovat, že míra disciplinovanosti a kázně řidičů k dodržování pravidel silničního provozu vykazuje nejen v České republice nízkou úroveň. Na vině je několik dílčích faktorů, které se slučují, a to psychologie řidiče, technické parametry vozidla, stav pozemních komunikací, zákonná maxima dovolených rychlostí a mnohé další. Zmíněné platí především pro neoprávněné předjíždění, které je (někdy i silně) rizikovou událostí v silničním provozu. Za určitých skutkových okolností je možné předjížděcí manévr označit za hazardérství s chráněnými zájmy (život, zdraví, majetek).[26]
Neoprávněné předjíždění je vždy společensky škodlivé, když se týká nerespektování pravidel silničního provozu. Za „běžné“ porušení silničních pravidel lze u neoprávněného předjíždění považovat nerespektování vodorovného dopravního značení tzv. plné čáry nebo dvojité plné čáry, kterému odpovídá právní kvalifikace za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Za vážné porušení je možné považovat právě porušení dopravní značky B21a, čemuž odpovídá kvalifikace dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu. Posléze je možné rozlišit hrubé porušení silničních pravidel s vysoce negativními následky, čemuž zase odpovídá kvalifikace pro některý z trestných činů.
V současné době je přestupek neoprávněného předjíždění postihován trestem ve formě pokuty. Tento stav oproti „přednovelizační“ úpravě považujeme za neblahý, protože původně uložitelný trest zákazu činnosti mnohem lépe reflektoval společenskou škodlivost daného protiprávního jednání, jakož i lépe plnil svoji preventivní i represivní úlohu. Pokuta nemusí být dostačující, což bude platit zejména u řidičů, kteří jsou dostatečně majetní. Vhodnější řešení by bylo ponechat trest zákazu činnosti, ale modifikovat podmínky jeho uložení. Například uzákonit možnost toho, aby bylo možné od uložení tohoto trestu upustit, pokud by došlo k naplnění určitých polehčujících okolností (rovný a přehledný úsek, absence dalších účastníků silničního provozu, nezastavěné území a další).
Některé názory jdou mnohem dále, když poukazují na to, že ochrana silničního provozu realizovaná prostřednictvím administrativních (správních) norem, resp. přestupkové odpovědnosti, není dostačující, proto docházejí k závěru, že pro její zefektivnění je třeba se soustředit na její trestněprávní rovinu, a to trestáním ohrožení bezpečnosti silničního provozu při nebezpečné či agresivní jízdě. Uvedené úvahy staví na myšlenkách toho, že trestní právo by mohlo lépe plnit sledovaný účel skrze svoji odrazující funkci.[27] S těmito úvahami nesouhlasíme, neboť ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe lze dosáhnout požadovaného stavu i jinak, a to právě adekvátní precizací odpovědnosti za přestupek.
[1] Bod 47 rozsudku NSS ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 As 34/2023-23.
[2] MICHÁLEK, R. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 186-191.
[3] Rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 77/2008-50.
[4] Ust. § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů: „Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.“
[5] Rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 As 97/2011-138.
[6] MIHINOVÁ, A. Přestupky na pozemních komunikacích v teorii a praxi. Diplomová práce. Plzeň: Právnická fakulta ZČU, 2020, s. 53.
[7] K tomu lze vzpomenout úsměvnou scénku z úvodu francouzského filmu Četník se žení (1968, fr. Le Gendarme se marie), kde četník Cruchot (herec Louis de Funès) provokuje záměrně pomalou jízdou, čímž se ostatní řidiči za ním vlečou a teprve později jej začnou předjíždět. V té chvíli se známý četník raduje se slovy „Teď ho chytneme!“
[8] Rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2010, č. j. 2 As 41/2010-77.
[9] Srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 1 As 27/2009-76, ale i rozsudek KS v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, č. j. 58 A 26/2012-140, který pracuje s principem důvěry k dopravnímu značení.
[10] Bod 17 rozsudku KS v Českých Budějovicích ze dne 5. 6. 2020, č. j. 55 A 4/2020-42.
[11] Viz. rozsudek KS v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2021, č. j. 66 A 5/2021-55.
[12] MICHÁLEK, R. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 186-190.
[13] Srov. rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 41 A 25/2019-45 a rozsudek KS v Praze ze dne 08. 04. 2024, č.j. 47 A 48/2022-42.
[14] Rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 As 196/2016-24.
[15] Bod 39 rozsudku NSS ze dne 13. 3. 2024, č. j. 4 As 169/2022-59.
[16] Rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 9 As 221/2020-21.
[17] Rozsudek NSS ze dne 13. 03. 2024, č.j. 4 As 169/2022-59.
[18] MATES, P., ŠEMÍK, K. Společenská škodlivost jako znak přestupku. In Bulletin advokacie, 2021, č. 4, s. 32.
[19] Bod 11 usnesení NS ČR ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 8 Tdo 928/2023.
[20] JÍLKOVÁ, N. Mimořádné snížení výměry pokuty v přestupkovém právu. In Bulletin advokacie, 2018, č. 7-8, s. 28-31.
[21] Rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2009, č. j. 9 As 7/2009-76.
[22] MATES, P., FIALA, Z. Trest zákazu činnosti za přestupek. In Trestněprávní revue, 2024, roč. 23, č. 2, s. 120-124.
[23] DRÁPAL, J. Likvidační povaha pokuty ve správním trestání. In Správní právo, 2018, roč. 51, č. 7, s. 415-430.
[24] POLCAR, M. Některé trestné činy v dopravě, páchané řidiči motorových dopravních prostředků na pozemních komunikacích. In Trestní právo, 2014, roč. 18, č. 4, s. 14-20.
[25] Rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2016, č. j. 10 A 49/2016-56.
[26] Usnesení NS ČR ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 944/2010.
[27] MUŽÍK, M. Trestněprávní postih nebezpečné jízdy. Diplomová práce. Brno: Právnická fakulta MU, 2021, s. 57.
Použité zdroje, právní předpisy a judikatura
DRÁPAL, J. Likvidační povaha pokuty ve správním trestání. In Správní právo, 2018, roč. 51, č. 7, s. 414-432. ISSN 0139-6005.
JÍLKOVÁ, N. Mimořádné snížení výměry pokuty v přestupkovém právu. In Bulletin advokacie, 2018, č. 7-8, s. 28-31. ISSN 1210-6348.
MATES, P., FIALA, Z. Trest zákazu činnosti za přestupek. In Trestněprávní revue, 2024, roč. 23, č. 2, s. 120-124. ISSN 1213-5313.
MATES, P., ŠEMÍK, K. Společenská škodlivost jako znak přestupku. In Bulletin advokacie, 2021, č. 4, s. 30-33. ISSN 1210-6348.
MIHINOVÁ, A. Přestupky na pozemních komunikacích v teorii a praxi. Diplomová práce. Plzeň: Právnická fakulta ZČU, 2020. 99 s.
MICHÁLEK, R. Správní delikty na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 288 s. ISBN 978-80-7478-489-7.
MUŽÍK, M. Trestněprávní postih nebezpečné jízdy. Diplomová práce. Brno: Právnická fakulta MU, 2021. 97 s.
NOVOPACKÝ, D., VETEŠNÍK, P., BEZDĚKOVSKÝ, K. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022. 912 s. ISBN 978-80-7676-494-1.
POLCAR, M. Některé trestné činy v dopravě, páchané řidiči motorových dopravních prostředků na pozemních komunikacích. In Trestní právo, 2014, roč. 18, č. 4, s. 14-24. ISSN 1211-2860.
Rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2016, č.j. 10 A 49/2016-56.
Rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 05. 06. 2020, č.j. 55 A 4/2020-42.
Rozsudek KS v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 07. 09. 2021, č.j. 66 A 5/2021-55.
Rozsudek KS v Ostravě ze dne 29. 01. 2015, č.j. 58 A 26/2012-140.
Rozsudek KS v Praze ze dne 08. 04. 2024, č.j. 47 A 48/2022-42.
Rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 28. 04. 2021, č.j. 41 A 25/2019-45.
Rozsudek NSS ze dne 02. 04. 2009, č.j. 9 As 7/2009-76.
Rozsudek NSS ze dne 28. 05. 2009, č.j. 1 As 27/2009-76.
Rozsudek NSS ze dne 06. 08. 2009, č.j. 9 As 77/2008-50.
Rozsudek NSS ze dne 03. 06. 2010, č.j. 2 As 41/2010-77.
Rozsudek NSS ze dne 31. 05. 2012, č.j. 9 As 97/2011-138.
Rozsudek NSS ze dne 24. 05. 2017, č.j. 1 As 196/2016-24.
Rozsudek NSS ze dne 25. 03. 2021, č.j. 9 As 221/2020-21.
Rozsudek NSS ze dne 13. 03. 2024, č.j. 4 As 169/2022-59.
Rozsudek NSS ze dne 29. 07. 2024, č.j. 5 As 34/2023-23.
Usnesení NS ČR ze dne 25. 08. 2010, sp. zn. 8 Tdo 944/2010.
Usnesení NS ČR ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 8 Tdo 928/2023.
Diskuze k článku ()