Zpráva o pověsti z místa bydliště a odpovědnost obce za škodu způsobenou jejím vydáním

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve svém § 14 stanoví, že obec je povinna vydávat potvrzení a vyhotovovat zprávy pro potřeby právnických a fyzických osob, stanoví-li tak právní předpis. Tímto právním předpisem je pro potřeby trestního řízení zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, který ve svém § 8 uvádí, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu a zpravidla bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Orgány činnými v trestním řízení se podle § 12 odst. 1 tr. řádu rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Tyto orgány se při plnění svých úkolů obracejí na obce s žádostmi o vypracování zpráv o pověsti z místa bydliště, zpravidla na osobu trestně stíhanou nebo již odsouzenou. Účelem této zprávy bývá zjištění, jak se daná osoba projevuje v obci, kde žije, jakou tam má pověst, zda vede řádný život. Vedení řádného života je totiž jedna z polehčujících okolností při stanovení druhu a výměry trestu soudem nebo může mít vliv na to, zda se soud vysloví, že se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil (srov. § 73, § 179h, § 308, § 322, § 325 tr. řádu). Obdobně mohou od obcí skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí požadovat i soudy v občanskoprávním řízení a další správní orgány.

Zpráva obce a zásah do osobnostních práv

Vzhledem k obsahu zprávy o pověsti z místa bydliště, jež se mimo jiné vyjadřuje k osobnosti a chování posuzované osoby, může jejím sepsáním dojít k zásahu do osobnostních práv takové osoby. K tomu, kdy je takový zásah oprávněný a kdo odpovídá za případně vzniklou škodu, se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3848/2019. Oč v daném případě šlo? Generální inspekce bezpečnostních sborů požádala obec o vypracování zprávy o pověsti z místa bydliště na osobu mající bydliště v této obci. Poté, co starosta obce zprávu vypracoval, schválilo ji obecní zastupitelstvo. Zpráva obsahovala mj. i následující výrok: “pokud již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní. Navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní chování vůči starším občanům obce”. Zpráva byla následně zaslána Generální inspekci bezpečnostních sborů a Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje. Osoba, na kterou byla zpráva vypracována, se obrátila na obec s žádostí o poskytnutí zprávy na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obec její žádosti vyhověla, poté zprávu zveřejnila v anonymizované podobě i na svém webu. Posuzovaná osoba se cítila být tvrzeními uvedenými ve zprávě dotčena na svých právech, proto se žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno - venkov domáhala vůči žalované obci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč. Dle tvrzení žalobce nebyly výroky uvedené ve zprávě pravdivé, byly výsledkem dlouhodobého negativního vztahu k rodině žalobce ze strany představitelů žalované obce, a jejím vydáním a následným uveřejněním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, v důsledku čehož mu měla být způsobena nemajetková újma.

Po řízení u Okresního soudu Brno - venkov jako soudu prvního stupně a u Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího rozhodoval ve věci na základě dovolání Nejvyšší soud. Ten ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3848/2019 ze dne 28. 4. 2020 konstatoval, že smyslem zprávy v kontextu trestního řízení je podání informací orgánům činným v trestním řízení o stíhané nebo odsouzené osobě, které povedou k utvoření celistvějšího obrazu o jejím chování a aktivitách, za účelem následných úvah o polehčujících okolnostech, hodnocení toho, zda odsouzený v době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění nebo v průběhu výkonu některých alternativních trestů vedl řádný život nebo zda splnil uložená přiměřená omezení nebo povinnosti. Obsahem zprávy z místa bydliště jsou informace známé dotazovanému subjektu z jeho úřední činnosti, tj. především (a v řadě případů pouze), s ohledem na smysl zprávy, údaje o pravomocném rozhodnutí o přestupku, případně další pro daný případ relevantní informace, jako je podání stížností apod. Nejvyšší soud uvedl, že na daný případ se vztahují závěry jím dříve vydaného stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 ze dne 14. 4. 2010. Toto stanovisko formulovalo podmínky, za kterých nepůjde o neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem.

Nejvyšší soud shrnul podmínky formulované stanoviskem sp. zn. Cpjn 13/2007 pro zhodnocení, že nejde o neoprávněný zásah do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, takto:

1. osoba, která se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností;
2. zásah je třeba vždy posuzovat s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní;
3. zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo.