Novela "Infozákona" - malá revoluce ve zpracování informací?

Povinné subjekty, které lze vlivem poměrně extenzivní judikatury soudů počítat v tisících, budou nově nuceny zveřejňovat většinu poskytovaných informací v tzv. otevřených datech s vysokým stupněm otevřenosti[1]. Díky tomu bude možné informace zpracovávat a analyzovat hromadně, pomocí počítačových programů. Na základě těchto hromadných zpracování mohou posléze vznikat mobilní a webové aplikace, jejichž prostřednictvím bude možné s informacemi získanými dle InfZ lépe pracovat.[2]

Hlavním důvodem pro novelizaci, jak už to v našem právním řádu bývá obvyklé, byla transpozice směrnice, konkrétně Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru.

Hlavní změny po novele

1. Nové definice pojmů

InfZ ve smyslu ust. § 3 odst. 7 až odst. 10 InfZ v souladu s výše citovanou směrnicí zavádí definice pojmů z oblasti otevřených dat, se kterými následně pracuje. Jedná se o pojmy a) strojově čitelný formát b) otevřený formát, c) otevřené formální normy, d) metadata.

Strojově čitelný formát InfZ v ust. § 3 odst. 7 definuje jako “formát datového souboru s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, rozpoznat a získat z tohoto datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých údajů a jejich vnitřní struktury”. Laicky řečeno, strojově čitelný formát je takový, který dokáže přečíst i počítačový program. Obvykle, pokud úředník „naskenuje“ text ve formátu obrázku (JPEG), nemá sice žadatel problém text přečíst, stroj něco takového ale již nedokáže. Povinný subjekt proto bude muset volit mezi strojově čitelnými formáty. Za nejvhodnější strojově čitelné formáty bývají považovány RDF, Odata, XML, CSV. Naopak nevhodnými formáty jsou oblíbená PDF nebo DOC.

Otevřený formát InfZ v ust. § 3 odst. 8 definuje jako “formát datového souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití informací obsažených v datovém souboru”. Zákonodárce tím má na mysli formáty, které jsou žadatelům přístupné (čitelné) za použití běžného programového vybavení počítače bez právních omezení na používání. Otevřený formát tedy lze chápat jako formát bez právních omezení na používání, jehož cílem je garantovat dlouhodobý přístup k údajům bez současné nebo budoucí nejistoty ohledně legálních práv nebo technické specifikace.[3] V praxi se zřejmě budou poskytované informace poskytovat v otevřených formátech jako TXT, PDF, RTF, RDF, XML, HTML/XHTML, JPEG nebo CSV.

Jak vyplývá z výše uvedeného, ne každý otevřený formát je strojově čitelný, viz např. formát PDF. Povinné subjekty, proto budou muset pečlivě zvážit, jaký formát v daném případě zvolí.

Otevřené formální normy InfZ v ust. § 3 odst. 9 definuje jako “pravidlo, které bylo vydáno písemně a obsahuje specifikace požadavků na zajištění schopnosti různých programových vybavení vzájemně si poskytovat služby a efektivně spolupracovat”. Z důvodové zprávy vyplývá, že pravidlem jsou míněna pravidla obsažená v právním předpisu i pravidla v aktech, které povahu právních předpisů nemají. V případě právních předpisů půjde v praxi o právní předpisy prováděcí (nařízení vlády a vyhlášky správních úřadů). Dále se jedná o akty splňující požadavky na právní předpis, avšak vyhlašované jiným způsobem. Pokud jde o jiné akty, typicky půjde zejména o technické normy nebo mezinárodní standardy.

Metadata pak InfZ v ust. § 3 odst. 10 definuje jako “data popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich správu v průběhu času”. Zjednodušeně je lze označit jako „data o datech“. Na metadata lze tedy nahlížet jako na pomyslný příběh o původu, struktuře a dalších vlastnostech dat. Plní de facto stejnou funkci jako štítky na lahvích ve spíži – bez nich sice skrze stěny lze vidět, že se jedná o sypký materiál podobající se mouce, stěží už ale lze rozeznat, zda jde o mouku polohrubou či hrubou, a už vůbec není možné zjistit, kdy byla mouka vyrobena. Malý štítek na sklenici to spraví – pomůže se ve spíži lépe orientovat.[4]

2. Přísnější forma zveřejnění informace

Mezi hlavní novinky patří rozšířená povinnost zakotvená v ust. § 4b InfZ. Ta povinným subjektům ukládá povinnost poskytovat informace zveřejněním a) v otevřeném formátu, b) je-li to možné, též strojově čitelné, a c) je-li to možné a vhodné, zveřejnit též metadata, která se k ní vztahují. Na formát a metadata je navíc kladena podmínka, aby co nejvíce splňovala d) otevřené formální normy. K obsahu jednotlivým pojmům viz výše bod 1.

3. Explicitní zakotvení způsobů poskytování vyžádaných informací

Další novinkou je explicitní demonstrativní zakotvení způsobů poskytování vyžádaných informací v ust. § 4a odst. 2 InfZ. Kromě tradičních způsobů poskytování informací, jako je sdělení informace v elektronické podobě nebo poskytnutí kopie dokumentu, zmiňuje novela InfZ jako způsob poskytnutí informace též sdílení dat prostřednictvím rozhraní informačního systému a umožnění dálkového přístupu k těm informacím, které se v průběhu času mění, obnovují, doplňují nebo opakovaně vytvářejí, nebo u nichž dochází k jejich pravidelným předáváním jiným způsobem, což může být výhodné jak pro žadatele, tak pro povinné subjekty. Zejména pak tehdy, kdy by žadatel musel pro v čase se obměňující informace podávat neustále nové žádosti o informace a povinný subjekt by je musel neustále administrovat a opakovaně vyřizovat.[5] Zvláště posledně jmenovaný způsob poskytování informací bude zajímavé sledovat v praxi, jelikož nabízí pro žadatele celou škálu možností. Je otázkou budoucnosti, kam až soudní judikatura v tomto směru může zajít. Lze si představit například situaci, kdy žadatel požádá povinný subjekt touto formou o nahlížení do účetního či jiného programu, který pracuje v reálném čase a ve kterém subjekt shromažďuje informace, na které má jinak žadatel nárok.

4. Povinný subjekt může požádat o informaci jiný povinný subjekt

Ust. § 4 odst. 2 InfZ výslovně zakotvuje možnost, aby povinný subjekt dle InfZ, např. město Cheb, požádal na základě InfZ o informaci jiný povinný subjekt, např. město Sokolov. Z důvodové zprávy vyplývá, že “předmětné ustanovení je projevem zásady nediskriminace a rovného zacházení se všemi potenciálními žadateli o informace, neboť v případě, že bude žadatelem subjekt, který má dle ustanovení § 2 odst. 1 nebo 2 InfZ informační povinnost, bude mít rovné podmínky přístupu k těmto informacím jako ostatní žadatelé. Není jediného důvodu, proč by se na povinné subjekty mělo pohlížet jinak než na ostatní žadatele o informace”. Praktické využití tohoto ustanovení si lze představit v situaci, kdy povinný subjekt bude mít záměr provést jakékoli srovnání nákladů (např. obec bude chtít analyzovat a porovnávat náklady za svoz odpadů s jinými obcemi). Využití InfZ se tedy jeví jako optimální volba.

Závěrem

Ač se novela InfZ tváří na první pohled ,,pouze, jako technická“, v praxi možná povinným subjektům a jejich zaměstnancům přinese další starosti. Především díky zpřísněnému požadavku na formu zveřejňovaných informací, kdy ne každý bude rozumět definicím uvedeným v ustanovení § 3 InfZ. Pro žadatele naopak zpřísnění formy představuje nové možnosti s nakládáním informací, především v podobě aplikací. Bude zajímavé sledovat, zda a v jaké míře aktivní občané a jiní žadatelé tuto možnost využijí.

[1] Více na: http://www.mvcr.cz/clanek/stupne-otevrenosti-otevrenych-dat.aspx

[2] V menší míře takové aplikace vznikají již dnes: http://www.vsechnyzakazky.cz

[3] Více na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5%99en%C3%BD_form%C3%A1t

[4] Zdroj: http://www.nasstat.cz/res/data/002/003674.pdf?seek=1409926664

[5] Zdroj: důvodová zpráva