Právní specifika a sankce spojené s podáváním tzv. „šikanózních“ insolvenčních návrhů

Šikanózním insolvenčním návrhem lze nazvat takový návrh, který byl insolvenčním navrhovatelem (např. věřitelem) podán pouze účelově, bez naplnění zákonných podmínek nutných pro zahájení insolvenčního řízení, a je jím zpravidla sledován nepoctivý záměr – zejména pak záměr insolvenčního navrhovatele přimět podáním insolvenčního návrhu dlužníka uhradit pohledávku insolvenčního navrhovatele. Dlužník se však vůbec nemusí nacházet v úpadku a podání insolvenčního návrhu tak na něj může mít velice negativní dopady.

Důvody odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost

Pokud insolvenční soud má v souladu s ustanovením § 100a insolvenčního zákona značné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem, má povinnost rozhodnout o tom, že insolvenční návrh a veškeré související dokumenty obsažené v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejní. Takovéto rozhodnutí je povinen učinit okamžitě – nejpozději však do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu. V případě tohoto postupu má následně právo nahlížet do spisu a činit si z něho výpisy a opisy pouze dlužník a insolvenční navrhovatel. Ustanovení § 100a insolvenčního zákona má zabránit tomu, aby byl dlužník v důsledku podání šikanózního insolvenčního návrhu v očích svých věřitelů, obchodních partnerů nebo dokonce široké veřejnosti jednoduše diskreditován.

Ochrana proti zjevně bezdůvodným (šikanózním) insolvenčním návrhům byla do zákona zavedena za účelem prevence šikany dlužníků, založené na smyšlených a neexistujících skutečnostech odůvodňujících zahájení insolvenčního řízení, které byly navrhovatelem záměrně vykonstruovány, s cílem vyvolat důsledky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Zpravidla se jednalo o to, aby byly v insolvenčním rejstříku, který je veřejně dostupný, uveřejněny nepravdivé skutečnosti nasvědčující tomu, že je osoba v úpadku, což mohlo mít pro „oběť“ šikanózního návrhu dalekosáhlé důsledky, spočívající například ve ztrátě důvěry a dobré pověsti u klíčových klientů nebo obchodních partnerů. Obligatorní předběžné posouzení insolvenčního návrhu, prováděné za účelem zjištění, zda se nejedná o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh, se vztahuje pouze k návrhům podaným věřitelem. Soud v takovém případě přistoupí k předběžnému posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem ihned po jeho obdržení, a to ještě před zveřejněním vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku.

Po rozhodnutí soudu o tom, že se insolvenční návrh (vč. souvisejících dokumentů) v insolvenčním rejstříku nezveřejní, má insolvenční soud v souladu s ustanovením § 128a odst. 1 insolvenčního zákona sedm dní. Na definitivní odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost nebo na jeho zveřejnění, pokud shledá, že se o šikanózní insolvenční návrh nejedná, má tedy soud následně dostatek času. Pokud však sedmidenní lhůta určená insolvenčnímu soudu pro posouzení důvodnosti věřitelského insolvenčního návrhu uplyne marně třeba proto, že se insolvenční soud posuzováním důvodnosti insolvenčního návrhu vůbec nezabýval, platí, že se o šikanózní insolvenční návrh nejedná a dojde tím pádem k jeho zveřejnění.

Důvody k odmítnutí „šikanózních insolvenčních návrhů“ a sankce

Zjevně bezdůvodný insolvenční návrh soud odmítne například v případě, kdy insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží (např. pohledávkou, která ještě není splatná). Dalším případem, kdy soud insolvenční návrh odmítne jako zjevně bezdůvodný, je případ, kdy je insolvenční návrh podán opakovaně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu. K odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost dojde i v případě, kdy jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka – zde půjde zpravidla o účelové jednání insolvenčního navrhovatele, které bude plynout přímo z insolvenčního návrhu (popř. jeho příloh) nebo například ze zanedbatelného rozsahu tvrzených pohledávek insolvenčního navrhovatele vůči majetku dlužníka. Insolvenční soud odmítne návrh i v případě, kdy jednoduše nedojde k řádnému a včasnému zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení věřitelem, jelikož prostřednictvím zákonného požadavku na složení zálohy je mj. testována vážnost úmyslu věřitele ve vztahu k insolvenčnímu řízení a nezaplacení zálohy zpravidla vzbudí v insolvenčním soudu pochybnost o důvodnosti insolvenčního návrhu.

Insolvenční soud je oprávněn v rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost uložit insolvenčnímu navrhovateli pokutu za jeho podání až do výše 500.000, - Kč. Při určování výše sankce bude soud přihlížet ke všem relevantním okolnostem týkajícím se dané věci, zejména pak k okolnostem podání insolvenčního návrhu, následkům jeho podání a jejich závažnosti, k jednání insolvenčního navrhovatele po podání návrhu atp. Uložení této pokuty by však mělo nastat pouze ve zcela zjevných případech zneužití insolvenčního řízení insolvenčním navrhovatelem s úmyslem sledováním jeho vlastních zájmů.

Závěr

Zákonné zakotvení ochrany proti šikanózním insolvenčním návrhům je zcela na místě a bezesporu přispívá k prevenci případů podávání zjevně bezdůvodných insolvenčních návrhů věřiteli na jejich dlužníky. Už jen případná hrozba sankcí ve výši 500.000, - Kč představuje vcelku dostatečně odstrašující aspekt pro věřitele s podobnými úmysly, stejně tak jako povinnost úhrady zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000, - Kč v případě podání věřitelského insolvenčního návrhu. V každém případě se jedná o značně přínosnou právní ochranu, zejména pro dlužníky.