K (ne)plnění na smluvně podřízené pohledávky v insolvenci

V obchodní praxi dochází běžně k právnímu jednání, kterým se jeden věřitel dlužníka zaváže druhému věřiteli téhož dlužníka, že nebude po dlužníkovi požadovat žádné plnění na svoji pohledávku ani takové plnění nepřijme, a to do doby, než bude zcela nebo v určité části uspokojena pohledávka druhého věřitele. Pohledávka prvního věřitele se pak zpravidla nazývá podřízenou pohledávkou, a to ve vztahu k pohledávce druhého věřitele, která se nazývá nadřízenou. Smlouva je nazývána o podřízení či podřízenosti pohledávek.

Následující článek se zabývá pochybnostmi o nynější právní úpravě obsažené v zákoně č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákoně, jak je tato běžně vykládána, v jejímž důsledku se v insolvenčním řízení dlužníka dostává smluvně podřízený věřitel z hlediska pořadí a míry uspokojení svojí pohledávky bez zjevného důvodu do znevýhodnění i ve vztahu k dalším věřitelům, vůči kterým však vůli jakkoliv je zvýhodnit nikdy neprojevil, kdy situaci lze v insolvenčním řízení dle mého řešit i jinak. Konkrétně se článek zabývá naznačenými otázkami z hlediska řízení o konkursu dlužníka.

K pravidelnému obsahu závazku smluvně podřízeného věřitele

Smlouva o podřízení pohledávek bývá uzavírána jako tzv. nepojmenovaná smlouva ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ačkoliv se mohou v jednotlivých případech podmínky smlouvy lišit, je značná část obsahu určena jejím účelem. Smlouva bývá nejčastěji uzavřena v případě, kdy má potenciální (nový) věřitel některého subjektu poptávajícího dluhové financování informaci o tom, že tento subjekt byl nebo by mohl být financován i jiným věřitelem. Tento jiný věřitel má z nějakého důvodu (typicky propojenosti se subjektem poptávajícím financování) zájem na tom, aby poptávající subjekt od potenciálního (nového) věřitele financování získal, a je ochoten se proto zavázat, že uspokojení pohledávky potenciálního věřitele bude preferováno (předcházet) před uspokojením jeho vlastní pohledávky za financovaným subjektem.

Jedná se tedy o smlouvu, kterou se jeden podřízený věřitel (či více takových) zaváže jednomu konkrétně určenému nadřízenému věřiteli (či více takovým), že nebude usilovat o uspokojení vlastní podřízené pohledávky, dokud nebudou splněny podmínky smlouvy o podřízenosti, zpravidla dosažením určité míry uspokojení pohledávky nadřízeného věřitele (nejčastěji plného uspokojení). Podřízený věřitel zpravidla nesmí bez souhlasu nadřízeného věřitele po dobu trvání podřízenosti uplatnit jakýmkoliv způsobem svoji pohledávku proti dlužníkovi ani na tuto přijmout jakékoliv plnění, případně takto přijaté plnění musí vydat nadřízenému věřiteli k uspokojení jeho pohledávky.

Smlouvou se však upravuje pouze a jen vzájemné postavení pohledávek jejích jednotlivých účastníků (podřízeného a nadřízeného věřitele), vně vztahů účastníků smlouvy, tj. vůči jiným věřitelům a jejich pohledávkám, však není tento relativní vztah podřízené a nadřízené pohledávky relevantní. Respektive dle obsahu smlouvy a projevů vůle obou jejích účastníků smlouva mimo jejich vzájemná práva a povinnosti žádné důsledky mít nemá.

K důsledkům smluvní podřízenosti pohledávek v řízení o konkursu z hlediska jejich uspokojování

Insolvenční zákon vytváří ze všech podřízených pohledávek zvláštní skupinu, kterou v rámci pořadí pro uspokojení paušálně řadí až za veškeré ostatní pohledávky, kterých se týká insolvenční řízení, a to bez ohledu na to, zda má být (jinak – mimo insolvenční řízení) ta která pohledávka podřízena všem ostatním pohledávkám (např. podřízený dluhopis) nebo jen některým z nich (např. smluvně podřízená pohledávka).

Konkrétně se v ustanovení § 172 odst. 1 insolvenčního zákona uvádí, že: „Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.“

Podle ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona: „Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního předpisu…“

Ustanovení § 172 odst. 3 insolvenčního zákona pak stanoví, že: „Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.“

Poslední citované ustanovení insolvenčního zákona naznačuje, že podřízené pohledávky netvoří ani v insolvenčním řízení zcela homogenní skupinu a že má být při jejich uspokojování zohledněna míra jejich podřízenosti. Přesto lze uzavřít, že byť by měla být některá pohledávka smluvně podřízena jen jedné jediné jiné, bude se věřitel takto podřízené pohledávky s ohledem na pravidlo § 172 odst. 1 insolvenčního zákona (citované výše) uspokojovat až v případě úplného uhrazení všech nepodřízených pohledávek uplatněných v insolvenčním řízení.

Zákon182/2006 Sb. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

§ 172

(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.

(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního předpisu 26). Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.

(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.

(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.

------------------------------------------------------------------
26) Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů