Alternativní řešení spotřebitelských sporů
I přes zavedení „informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele“ přinesla novela zákona o ochraně spotřebitele (č. 378/2015 Sb.) ve vztahu ke spotřebiteli velký pokrok v podobě alternativního řešení spotřebitelských sporů.
Od roku 2016 jsou pro toto řízení příslušné následující úřady: pro spory týkající se finančního plnění je příslušný finanční arbitr – s rozšířenou pravomocí, spory v oblasti telekomunikačních a poštovních služeb přísluší Českému telekomunikačnímu úřadu, spory v oblasti energií (elektřina, dálkové topení, plyn) řeší Energetický regulační úřad a všechny další oblasti spadají pod kompetenci České obchodní inspekce (ČOI) nebo jiného pověřeného subjektu. Tímto subjektem mohou být profesní komory nebo další subjekty, které budou na základě náročné zkoušky zapsány do seznamu pověřených subjektů u Ministerstva průmyslu a obchodu.
Všichni podnikatelé jsou už teď povinni informovat spotřebitele jasným, srozumitelným a dostupným způsobem o možnosti alternativního řešení sporů a o úřadech, kterým urovnání sporů přísluší. Tyto informace musí být uvedeny i na jejich internetových stránkách (nový § 14 zákona o ochraně spotřebitele). Pokud nemůže být spor mezi podnikatelem a spotřebitelem ihned urovnán, musí podnikatel písemně, nebo prostřednictvím jiného paměťového média upozornit na možnost alternativního řešení sporu a navrhnout konkrétní subjekty, kterým řešení těchto sporů přísluší (novela nicméně neobsahuje žádné sankce, s výjimkou peněžité pokuty, která může být v případě nedodržení této povinnosti uložena).
Principem alternativního řešení sporů je skutečnost, že toto řízení může iniciovat pouze spotřebitel. Příslušný úřad nebo pověřený subjekt nejprve vyzve obě strany, aby se ke sporu vyjádřily. Až poté tento úřad nebo pověřený subjekt řízení zahájí a navrhne řešení tohoto sporu; tyto otázky nicméně řeší novela v §§ 20n ff. jen povrchně (vše by mělo být více upraveno v ustanovení § 20x, nebo alespoň stanoveno nařízeními ČOI; podrobnosti je možné vyčíst z dalších zákonů, např. z energetického a telekomunikačního zákona a zákona o veřejném ochránci práv). Toto řízení probíhá bezplatně, každá ze stran však nese své vlastní náklady sama (§ 20w).
Nedostatkem tohoto řízení je možnost odmítnutí zahájení řízení z důvodu nepříslušnosti úřadu nebo subjektu (§ 20q odst. 2 písmeno a)). Pro tento případ není v novele stanoveno, v jaké lhůtě by mělo být v této záležitosti rozhodnuto, neexistuje ani žádný automaticky závazný odkaz na příslušný úřad.
Řízení by mělo trvat maximálně 90 dní. Ve složitějších případech, které v této lhůtě není možné vyřešit, může být tato lhůta o dalších 90 dní prodloužena (viz § 20t odst. 2). Řízení může být kdykoliv ukončeno pouze spotřebitelem, nikoliv podnikatelem. Oba mají ale možnost řešit celou záležitost před soudem. Ukončení alternativního řešení sporu je možné písemnou dohodou, prohlášením spotřebitele o přerušení řízení, smrtí spotřebitele, uplynutím 90 denní lhůty, popř. odmítnutím žádosti. Novela neupravuje, zda může úřad, kterému alternativní řešení sporů přísluší, spor formou vydání rozhodnutí ukončit.
Do jaké míry mohou ostatní úřady vydávat vlastní procesní pravidla je zatím nejasné. Nedostatkem dané úpravy je dále skutečnost, že v novele nejsou stanovena pravidla pro rozhodování jednotlivých úřadů. Některé detaily je možno vyčíst ze zvláštních zákonů, ale to jen částečně. Na to, jak bude probíhat řízení ve věci alternativního řešení sporů, pro které je stanovena lhůta 90, maximálně však 180 dní, bez jasných pravidel a jak má návrh na vyrovnání vypadat, si tedy musíme počkat.
Zdroj: BNT journal
Kontakt na autora: stephan.heidenhain@bnt.eu
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.




