Spravedlnost v digitálním světě. Odborníci diskutovali možnosti využití umělé inteligence v české justici
Technologie umělé inteligence (AI) se postupně stávají nástrojem, který je součástí každodenního fungování řady firem i jedinců. Na měnící se podmínky přitom musí adekvátně reagovat nejen byznys, ale také oblasti práva a spravedlnosti.
O budoucnosti využití AI v justici a advokacii ve čtvrtek v pražském Obecním domě diskutovali odborníci z oblasti práva a IT spolu se zástupci Ministerstva spravedlnosti. Akci, která proběhla v rámci programu Dnů AI, uspořádala Advokátní asociace pro AI.
Nástup nových technologií v čele s umělou inteligencí přinese zásadní změny a nové výzvy v řadě odvětví. Tento trend se ze své podstaty nevyhne ani oblasti advokacie. Náměstek ministra spravedlnosti Vilém Anzenbacher k využívání AI v právní praxi uvedl: „Naprostá většina aktérů nyní řeší primárně vnější regulaci a využívání umělé inteligence. Regulujeme použití externími subjekty, ale při tom nám chybí něco, co by se mohlo nazývat vnitřní regulace morálu a pravidel umělé inteligence. Jedná se o nejzákladnější pravidla, která by v ideálním případě byla obsažena v jádru každé AI. To je naprosto zásadní segment, se kterým se musíme vypořádat, dokud máme tyto věci možnost efektivně ovlivňovat.“ Zároveň dodal, že využití AI je z dlouhodobého hlediska jednou z priorit, kterou se ministerstvo zabývá.
Zástupce Ministerstva spravedlnosti Přemysl Sezemský, ředitel odboru eJustice blíže představil projekty v oblasti digitalizace justice a další inovace, které se už podařily nebo je lze v dohledné době očekávat: „Naše vize je zajistit funkční služby pro občany i právní profesionály. Toho docílíme i zavedením efektivních interních procesů a automatizace, dbáním na kybernetickou bezpečnost a v rámci inovací hledáním užitečných use-case pro zodpovědné použití generativní AI,“ uvedl Sezemský. Zároveň zdůraznil, že v resortu justice je obzvlášť důležité systémy řádně otestovat s uživateli, než se pustí do ostrého provozu.
Filip Drnec, předseda výkonného představenstva Advokátní asociace pro AI dále k aktivitám asociace uvedl: „Důvodem vzniku Advokátní asociace pro AI bylo, aby se v našem i evropském advokátním prostoru tyto technologie používaly správně. A to jak v pohledu advokátního, tedy respektování advokátních principů, tak i z pohledu standardních etických pravidel při použití nových technologií“.
Advokátní asociace pro AI vznikla v roce 2024 s cílem podporovat inovace v oblasti práva a advokacie a vymezit zodpovědné využití technologií v oboru. A to například skrze správnou interpretaci a implementaci současných evropských nařízení o AI a navazující legislativy. Zakládajícími členy jsou čtyři přední tuzemské advokátní kanceláře Portos, Arrows, Felix a spol. a Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



